Vize, jakou potřebujeme/585

Vize, jakou potřebujeme/585

V návaznosti na dva poměrně konzistentní výstupy na kterých lze stavět (Jaroslava Šulce nazvaný K výchozím příčinám dnešní krize a možným východiskům a Rostislava Čuby nazvaný stručně HODNOTY) uveřejňuji formou přerušovaných komentovaných vybraných pasáží pojednání Ladislava Zelinky vydané pod názvem Posmutnělý manifest.

Pro všechny platí:

- Splňuji základní předpoklady komplexnosti.

- Jsou výrazně a pozitivně odlišné od greendealovského pohledu (který je příznačný jako pro Novou dohodu a Druhou transformaci).

- Jsou vzájemně slučitelné, tj. neexistují překážky, které by neumožňovaly, aby se tyto přístupy k vizi vzájemně doplňovaly.

Jejich komentované zveřejnění bude hrát důležitou roli při odstartování intenzivního sdílení a šíření průběžně propracované vize.

Celé pojednání L. Zelinky ve formátu PDF je ke stažení zde: https://library.institutcl.cz/Posmutnely_manifest.pdf

Několik technických poznámek (obsahové uveřejním ke každému pokračování):

- Vybírám přibližně 1/3 z celkového textu (celý text je příliš dlouhý a do seriálu by se nevešel).

- Text Zelinkova pojednání jako vždy odlišuji barevně.

- Pasáže, které jsem vybral, jsou zvoleny tak, aby si čtenář mohl udělat představu o logické struktuře pojednání a jeho vyústěný do praxe, tj. s těžkým srdcem jsem vynechal některé vtipné části (snad se k nim dostanu ve vhodných kontextech).

Posmutnělý manifest – část 4.

Ladislav Zelinka

...

Takže proč přeskakovat z formace do formace, z bloku formací do bloku formací? Stojí to vůbec za to? A já s tím souhlasím. Samozřejmě si myslím, že individualistické formace jsou méně spravedlivé a v budoucnu budou stále méně a méně efektivní než kolektivistické, ale jak stárnu, lenivím a lezou mi na nervy změny a za chvíli stejně umřu, za sebe bych už to tak nechal být. Lidé se s tím již jakž takž naučili žít, vytvořila se spousta různých kompenzačních mechanizmů, které ty nejhorší excesy individualistických formací zmírňují atd. atd. Jenže ono to tak, bohužel, nebude/nemůže fungovat.

Lidé se totiž nerozhodují o tom, že chtějí nové, lepší uspořádání vzájemných vztahů proto, že je předvedla nějaké modelka na přehlídkovém molu nebo o nich nějaký frajírek napsal tweet. Dokonce ani proto, že o tom nějaký vousatý dědek sepsal knihu. A už vůbec ne proto, že si to nějaký politický eskamotér dá do programu. Lidé jsou k té změně donuceni, protože jim jde o život - o holý život a o nic menšího!

Copak si opravdu myslíte, že někoho baví zničit si posledních pár mizerných jistot a místo toho vyrazit do ulic, plných hořících trosek, kde se střílí a mnohdy i zabíjí? Obětovat pak bůhvíkolik let života pro budování něčeho nového, nevyzkoušeného, na doutnajících troskách toho starého? To že by člověk dělal dobrovolně nebo jen tak, z plezíru? Tedy - když se teď dívám na záběry z pařížských ulic, kde každý víkend probíhá zatím bezcílná revolta tzv. "žlutých vest", musím uznat, že někteří se v tom asi vyžívají. Ale kolik jich je? Jaký tvoří podíl v celkové společnosti? Pořád jsem přesvědčen, že majoritní část lidské society nic takového nechce.

...

Podívejme se touto optikou na časový úsek zániku Západořímské říše. Z národohospodářského hlediska se jednalo o státní útvar s nesmírně rozvinutou infrastrukturou. Desítky a desítky generací investovaly do vybudování pošty, sítě silnic, mostů, akvaduktů, zavlažovacích systémů. Zainvestováno bylo i v rámci městského osídlení – vodovody, kanalizace, lázně. K dispozici byly nejpokročilejší technologie – vyspělé řezání kamene, používání betonu, Hérón Alexandrijský už dokonce vynalezl parní turbínu a programovatelné loutkoherné stroje, existovaly i počítací stroje na zjišťování dnů narození podle data pro potřeby horoskopů. I dělba práce předbíhala dobu - napadá mne útržek dopisu římského vojáka, sloužícího v Británii, který žádal rodinu, aby mu objednala a poslala ponožky z nějaké severoitalské manufaktury, jejíž výrobky byly pro chladné britské podmínky jako dělané. Antický internet-shopping.

I kvalita života obyvatelstva byla na vysoké úrovni – zdravotní stav, díky tehdejší medicíně a úrovni komunální hygieny, byl nesrovnatelně lepší než před "urbe conditá", existovala poměrně rozšířená vzdělanost/gramotnost, povědomí o právu atd. Jak je tedy možné, že se takovýto dobře založený a zainvestovaný systém zhroutil sám do sebe?

Ony totiž nepřestaly fungovat věci, přestali fungovat lidé (resp. vztahy mezi nimi). Státní útvar (což je nám asi nejznámější jevová forma antroposféry) je stroj, jehož součástkami jsou převážně lidské bytosti. Jeho funkčnost či nefunkčnost odvisí od toho, zda tito lidé jsou schopni konat ve správný čas to, co konat mají.

K tomu ode mne:

Nejdříve osobní a technická poznámka současně: Protože musím krátit text, aby se mohl i s komentářem stát součástí seriálu k pěstování vize, vynechávám některé pasáže, které jsou brilantním pohledem do historie (rve mně to srdce). Takže výše uvedené berte i jako návnadu k tomu, abyste rozklikli odkaz na celý Posmutnělý manifest a to, co jsem vynechal, si přečetli. Stojí to za to.

Výše uvedené pasáže jsou důležité, abychom si udělali představu o tom, jak L. Zelinka chápe motivaci lidí k prosazení změny a jak se v této souvislosti bude formovat subjekt změny, kdo bude jeho součástí apod. To jsou klíčové otázky, které musí obsahovat každá komplexní koncepce či vize změny.

Je trochu škoda, že se zde nenechal inspirovat egyptologem Bártou, protože některé jeho myšlenky s tím, co Bárta píše, dobře souzní.

Zelinkovy pasáže (i v intencích Bártova pohledu) bych doplnil takto:

"Technologický pokrok, kterým musí projít každá civilizace, pokud má překročit bariéry časoprostorového omezení, v nichž vývojově vznikla, vystavuje civilizaci dvěma obrovským rizikům, uvědomovanému i méně uvědomovanému:

- Uvědomované: Technologický pokrok poskytuje civilizaci prostředky, kterými se může zničit sama, a to buď válkou, nebo zničením prostředí, na kterém je závislá (obojí je celkem dobře známo).

- Méně uvědomované: Technologický pokrok vymaňuje civilizaci z konkurenčního tlaku přírodního výběru, poskytuje ji polštář blahobytu (možnost "užívat si nad poměry"), ale tím likviduje stávající mechanismy evoluční stability a poskytuje obrovský prostor pro endoparazity; tito endoparazité, právě tím, že jsou endoparazité (tj. parazité z vlastního kmene) ztrácejí schopnost "přesahu přesahů", jejich agresivita a tupost současně jim umožňuje dosažení poziční převahy a návazně nasměrování civilizace ke zhoubě (raději zánik než ztráta pozic). – V současné době řádění endoparazitů můžeme sledovat doslova v přímém přenosu."

V širším kontextu je zde: https://radimvalencik.pise.cz/10995-jeste-k-hledani-smyslu-ziti-a-byti.html

Ještě upřesním, co mám na mysli pod endoparazity, ať nevznikne nedorozumění. Jde o propojení struktur zplozených pozičním investováním se strukturami založenými na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad v globálním měřítku a invaze globální moci takto vzniklé do lokálních podmínek jednotlivých zemí.

Ke struktuře a mechanismu fungování současné globální moci včetně grafického znázornění podrobně zde:

https://radimvalencik.pise.cz/10793-struktura-soucasne-globalni-moci.html

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Teprve v pokročilém stádiu dovolené jsem se dostal ke zpracování krásné vzpomínky na poslední víkendovou sobotu před tím, než jsem vyrazil do zahraničí. Pochod míru ze Štětí do Liběchova přes krásné polesí kolem Mardlochu plném pískovcových skal. Celkem nás bylo asi třicet. Velmi zajímavé rozhovory během cesty. Příjemné posezení na závěr včetně opékání buřtů.

Vstupujeme do lesa. Právě nás dohání skupinka opozdilců.

Začínají se vynořovat první pískové skály na náhorní plošině.

U Mordlochu.

V loupežnické jeskyni Mordloch.