Vize, jakou potřebujeme/582

21. červenec 2023 | 00.01 |

blog ›

Z nedávné diskuse k pěstování vize iniciované otázkou hledání smyslu žití a smyslu bytí:

Radek Novotný:

Diskutovalo se, jak zajímavě přiblížit smysl "produktivních služeb", jako i smysl života.

Marketing je též o heslech, V knize "Nový svet pro človeka" - Alternatívny scénár globalizácie od Alexandra Usanina" jsem našel krásné příměry, ale i zásadní myšlenky a pohledy, které z mého hlediska krásně resonují s celkovou myšlenkou "produktivních služeb", resp. bez tohoto úhlu pohledu nebude dle mého pocitu orientace na produktivní služby smysluplný. Tak je pro prázdninové odpočívání a zamyšlení se přikládám:

Na co zaměřovat rozvoj společnosti?

Politici a elity jsou jako ředitelé škol, kteří hodnotí stav na svých školách podle úrovně technické modernizace školy, přičemž úplně zanedbávají samotný vzdělávací proces – co se děti učí, resp. či se vůbec něco učí.

Orientace společnosti na ekonomický pokrok je podobná orientaci žáků na školách a to ne na vzdělávací proces, ale na neustálý přechod na novější a modernější typ školního oblečení, aktovek, sešitů, pomůcek, přitom zapomínají na studium.

Hodnotit blaho státu z hlediska ekonomických ukazatelů je stejné jako hodnotit školu podle jejího vybavení, a ne podle úrovně vzdělání dětí. Co z toho, že škola je dokonale technicky vybavená nejmodernějším zařízením, když žáci a studenti ignorují učivo, užívají drogy, šikanují, lžou, jsou vandalové?

V současném systému hodnocení se stav v státu posuzuje podle ekonomických ukazatelů: výška investic, ekonomický růst, úroveň HDP, neboli úroveň spotřeby.

Přitom skutečný pokrok člověka a společnosti není pokrok spotřeby, ale pokrok vztahů na všech úrovních.

Mladí lidé nevědí, jak si budovat zdravé vztahy ve společnosti, jak a proč si vážit starších, jak si vybírat životního partnera, jak pěstovat zdravé vztahy v rodině.

Filmy, které vidí od nejútlejšího dětství jsou v prvé řadě zaměřené na peníze a tělesné požitky, počítačové hry jsou zaměřené na destrukci, vydělávání peněz, na zabíjení.

Lidé mají být milovaní a věci používané. V současnosti je to naopak, věci jsou milované a lidé jsou využívaní.

Ekonomické ukazatele neodrážejí skutečný obraz společnosti, protože nadnárodní korporace pod rouškou velkých investic ničí ekonomiky celých států a podrobují si jejich peníze a zdroje, které formálně, podle čísel, patří dané krajině.

Stav a zdraví společnosti lze přirovnat k lidskému tělu:

HDP je tělesná hmotnost, obezita může metabolismus těla zhoršit. Zdravá a přiměřená hmotnost je možná jen se správným metabolismem (vztahy – látková výměna mezi buňkami, orgány, funkčnost orgánů).

Zlepšení vnitřního světa lidí, které se navenek projevuje zlepšením vztahů mezi lidmi je přirozenou prioritou vedení státu a elit.

A za mě je stejným omylem:

Orientace na péči / záchranu životního prostředí je stejný omyl. Opět orientace na vnější hmotný svět, který je sekundární.

Tu poslední větu jsem tam dal schválně ze dvou důvodů:

Počátek své kariéry jsem strávil v Ústavu ekologie krajiny, takže o ekosystémech alespoň maličko vím. Zkoumali jsme lesní ekosystémy zničené exhaláty (severní Čechy, Krkonoše, ale i na Šumavě) a tam, kde díky člověku odumřely stromy příroda úplně v klidu nechala vyrůst louku, ale my jsme tam zase valili peníze a lidské síly, aby se tam lesy zase rostly. Za mě docela magořina.

Z toho jsem si odnesl jeden poznatek, záchrana Planety je stále jen symbolem lidské nabubřelosti a sebestřednosti lidské rasy. Planeta přežije i bez nás.

Přírodě je úplně fuck, co na daném území bude, když tam má být v rámci rovnováhy poušť bude tam poušť (i to je přírodní ekosystém).

Že to nebude životní prostředí vhodné pro člověka, je naprosto jiná otázka. A takhle by to mělo být prezentováno. Že si zachraňujeme naše pohodlí a ne že zachraňujeme Planetu Zemi!!!!

A pokud si nenalejeme v otázce životního prostředí čistého vína, budete jen marnit čas pseudoprojekty a dalšími blbostmi, místo abychom se orientovali na rozvoj člověka. Protože pokud bude člověk vyznávat a žít vyšší "lidské" hodnoty, ani ho nenapadne, aby ničil prostředí kolem sebe sobě, případně jiným. Neboli kvalitní životní prostředí přijde jaksi spolu s tím.

Poznámka k tomu od Jany Simonové

Hodnocení zemí podle výše HDP je, i když občas kritizováno, naprosto převažující, protože odpovídá potřebám společnosti, jejímž cílem je růst spotřeby. Jsme konzumní společností, ať chceme nebo ne, protože je to podmínkou růstu kapitálu. Jen někteří z nás se tomu nátlaku umí bránit. Ale klíčové je, jestli je možné mladou generaci vychovat tak, aby vztahy mezi lidmi byly prioritou před nejlepší hračkou, telefonem, a později počítačem a autem.....

Je příjemné žít v určitém komfortu, ale neměli bychom vynášet luxus a zděděné bohatství jako něco, co zasluhuje obdiv. Obdiv by měly získávat znalosti a dovednosti, které mohou být užitečné ostatním. Metou by mělo být žít tak, abych dosahováním svých cílů nepoškozoval ty ostatní a popř. i přispíval k naplnění společných cílů. Jen na tomto základě se dle mého názoru mohou budovat dobré vztahy mezi lidmi.

Konkurence a volná soutěž jsou užitečné, pokud vedou k podpoře nejlepších výkonů. Pokud jsou regulovány s cílem maximalizace zisku s možností nekalých praktik, pak to vede k růstu kriminality, nepřátelství a neúctě k poctivosti. Ve školách pak nutně dochází k růstu násilí, šikany a nepoctivosti. Ti, kteří se snaží se dobře učit a najít dobré uplatnění v životě mohou časem v této konkurenci prohrávat.

Je možné změnit tyto tendence? Je možné děti přesvědčit, že největší radost přináší vlastní úspěšné snažení, když mnozí dospělí získávají obdiv za bohatství získané podvodem?

Děti bychom měli vést k tomu, aby měly větší radost z toho, co samy neuměle vytvoří než například z ovládání auta na dálkový pohon..., aby se naučily a zvládly cokoliv, co je bude bavit a zároveň potěší někoho jiného. Aby měly radost ze společného úsilí rodiny či komunity, třeba při ochraně lokálního životního prostředí.

Cílem současných vlád a elit západní civilizace se nezdá byt náprava vztahů ve společnosti. Právě naopak, usiluje se o konzervaci stávajících poměrů.

(Pokračování dalším tématem)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Pokračuji vzpomínkami na Krétu, ze které jsem se před pár dny vrátil. Byl jsem tam poprvé. Každý den jsme podnikali výlety "rakváčů" (55+) do různých míst. Nejnáročnější byla soutěska Samaria (18.5 km, výškový rozdí 1200 metrů, chůze po kamenech...).

Pozůstatky někdejšího osídlení. Soutěska několikrát v dějinách sloužila jako úkryt před invazisty.