Vize, jakou potřebujeme/579
V návaznosti na dva poměrně konzistentní výstupy, na kterých lze stavět (Jaroslava Šulce nazvaný K výchozím příčinám dnešní krize a možným východiskům a Rostislava Čuby nazvaný stručně HODNOTY) uveřejňuji formou přerušovaných komentovaných vybraných pasáží pojednání Ladislava Zelinky vydané pod názvem Posmutnělý manifest.
Pro všechny platí:
- Splňuji základní předpoklady komplexnosti.
- Jsou výrazně a pozitivně odlišné od greendealovského pohledu (který je příznačný jako pro Novou dohodu a Druhou transformaci).
- Jsou vzájemně slučitelné, tj. neexistují překážky, které by neumožňovaly, aby se tyto přístupy k vizi vzájemně doplňovaly.
0pt;font-family:"Times New Roman",serif">Jejich komentované zveřejnění bude hrát důležitou roli při odstartování intenzivního sdílení a šíření průběžně propracované vize.
Celé pojednání L. Zelinky ve formátu PDF je ke stažení zde: https://library.institutcl.cz/Posmutnely_manifest.pdf
Několik technických poznámek (obsahové uveřejním ke každému pokračování):
- Vybírám přibližně 1/3 z celkového textu (celý text je příliš dlouhý a do seriálu by se nevešel).
- Text Zelinkova pojednání jako vždy odlišuji barevně.
- Pasáže, které jsem vybral, jsou zvoleny tak, aby si čtenář mohl udělat představu o logické struktuře pojednání a jeho vyústěný do praxe, tj. s těžkým srdcem jsem vynechal některé vtipné části (snad se k nim dostanu ve vhodných kontextech).
Posmutnělý manifest – část 1.
Ladislav Zelinka
Úvod
Evropou obchází strašidlo. Strašidlo nefunkčního kapitalismu. Strachu z toho, že po slavném triumfu západu nad východem a po konečném řešení problémů s komunisty, se nám kapitalistická formace sama rozpadne pod rukama. Protože všechno na světě má svůj konec, jen jitrnice má dva. Každá formace nejprve vznikne, rozvíjí se, vyspívá, dosáhne svého vrcholu a pak postupně degeneruje, stává se přežilou a směřuje ke svému zániku. Dnes si už jen málo jednotlivců myslí, že žijeme v nejlepším z možných světů a že stávající model tu již zůstane navěky věkův. Hlavní proud lidského myšlení je naopak znejistěn a znepokojen varovnými signály, jež předznamenávají další hluboké degenerativní změny.
Samozřejmě to primárně ohrožuje ty, kteří jsou s danou formací bezprostředně spjati. Nejde jen o samotné kapitalisty, ale i o jejich podpůrný aparát, který jim umožňuje kapitalistický výrobní způsob reprodukovat - pravicově orientované teoretiky, již tento výrobní způsob apologetizují, pravicové politiky, již jej prodávají na politických trzích, ohromný odborný aparát kvalifikovaný k řízení a rozhodování v podmínkách ziskově orientované ekonomiky (a neschopný si ani představit, že by mohly existovat a fungovat i jiné modely), silové složky (armády, policie, tajné služby), bez nichž by se tento model už sám zhroutil atd.
Vedle toho jsou ohroženy všechny tzv. reformní levicové proudy, jejichž koncept počítá s funkčním kapitalismem, kterému pouze postačí v etapě "rozdělování" odebrat část vytvořeného produktu a distribuovat jej sociálně spravedlivěji, než by to kdy dokázal trh. Obdobně na tom je celé odborové hnutí, počítající s tím, že cestou vyjednávání, kolektivních smluv nebo i nátlakových akcí (zejména stávek) lze ve prospěch svých členů uloupnout větší díl krajíce. Ale aby toho mohli odboráři dosáhnout, musí být ten krajíc nejprve vyprodukován. Nebude-li fungovat kapitalismus – nebude krajíc.
V prekérní situaci jsou ovšem i nereformní (revoluční) levicové proudy, kterým se jejich třídní nepřítel rozpadá před očima, a ony stále nemají pohromadě žádný konkrétní projekt nového uspořádání, jež by mělo nastat po té, co zhyne onen starý, podlý svět. Protože kde zatím zkusili vybudovat socialismus, skončilo to vždy jen neúspěchem, ostudou/katastrofou a zprofanováním levicových myšlenek.
Poznámka pod čarou: rozumíme si snad v tom, že v Číně a ve Vietnamu se žádný socialismus nebuduje?
Posláním tohoto textu je tedy nabídnout určitou pomoc tím, že (ten text) nejprve velmi stručně rekapituluje "jak to vlastně ten Marx myslel" a po té, na základě popsaných definic a zafixovaných pojmů, navrhne možný konstrukt dalšího postupu.
Ve společenských vědách, na rozdíl od věd exaktních, dochází jen výjimečně k tomu, že jeden autor dovede svou koncepci do takového konečného tvaru, že již na ní není co měnit, je zralá k realizaci a lze na ni jen navazovat. Většinou se naopak taková koncepce rodí jako výsledek střetávání alternativ, vyvracení jedněch myšlenek a vytváření jiných atd., takže výsledná idea je nakonec dílem kolektivním, jež se nachází v prostoru "mezi" jednotlivými autory, kteří k jejímu vzniku postupně přispěli. Nejinak tomu bude i s tímto textem, který není založen na představě, že jeho autor má "patent na rozum" – je toliko příspěvkem do diskuse, která se (doufejme) znovu nad otázkou levicového konceptu kolektivistické formace rozproudí, či jednou z cihel (stavebních kamenů) pro výslednou stavbu socialistického a později snad i komunistického uspořádání světa.
(Pokračování)
K tomu ode mne:
1. Diskusi na dané téma potřebujeme a snad z této diskuse vzejde i duchovní obrození. Porovnání odlišných, ale slučitelných přístupů Šulc-Čuba-Zelinka (v kontextu naší snahy o trpělivé pěstování perspektivní, realistické a přitažlivé vize), k tomu může být určitým podnětem.
2. Obracím se tímto na autory, které jsem jmenoval v prvním bodu, aby se vzájemně seznámili se svými koncepcemi a pokusili se vzájemně upozornit na to hlavní, co ti druzí opomíjejí. Nejlépe formou cca třístránkových tezí. Snad tím diskusi, po které volají, odstartují.
3. Rovněž tak se obracím na každého, kdo bude číst tyto řádky, aby do této diskuse přispěl formou, kterou bude považovat za vhodnou.
4. Samostatné pojednání by si zasloužila otázka, proč jsou v "prekérní situaci... i nereformní (revoluční) levicové proudy"? V této fázi dám jen velmi stručnou odpověď: Je to důsledek pohrdání teorií. Ti, které revoluce vynesla k moci postupně, zaparátštěli a postupně opustili to, co je k úspěchu přivedlo, totiž to, že "bez revoluční teorie není revoluční hnutí". A začali se obklopovat poslušnými hlupáky. Setrvačnost tohoto procesu je obrovská. Ve všech postsocialistických zemích, včetně (a příkladně!) to pokračovalo i u nás dokonce i po pádu socialismu (u nás Filipova éra, za kterou nyní KSČM draze platí).
(Pokračování další částí)
A k tomu trochu inspirující přírody:
Hlavní část dovolené trávím v Ráji (slovenském). Ačkoli jsou dost velká vedra, roste zde spousta hřibů a dalších hub. Protože sem jezdím každý rok a znám okolí, jezdím občas i do vzdálenějších míst.
Druhý výlet byl k Čuntavě, kde je spousta borůvek a výhledů. V sedle nad pramenem Hronu se dobře parkuje a kousek cesty splývá s hlavní slovenskou turistickou magistrálou, Cestou hrdinů SNP.
Králova hola (1946 metrů nad mořem) v plné kráse.
Pohled směrem ke Slovenskému ráji.
Horské macešky (violky).
Nádherné jezírko u Pustého pole. Na odbočce k němu je vzácná květena. Zavítám k němu každý rok.