Radimvalencik | Čeká nás revoluce, pokud ano, tak jaká?

Čeká nás revoluce, pokud ano, tak jaká?

Před několika dny (přesně 13.12.2012) jsem na svůj blog vložil první článek s názvem Sypání písku do soukolí, nebo cesta ke skutečným reformám? Věnoval jsem jej otázce reformy penzijního systému. V jedné z reakcí (od Dušana M.) bylo namítnuto, že moje "řešení je příliš optimistické a velmi hezká teorie v ideální společnosti, bohužel nemožná v praxi". Podle mého názoru, pokud se chceme vyznat v současnosti, pochopit původ současných problémů, to, co nás čeká, i to, jak se z toho dostat, nesmíme se teorie bát. Dokonce ani té, která pracuje s dlouhým horizontem a působí příliš optimisticky. I zde oplatí to, co říkal J. W. Goethe, že totiž kdo si dobře nezapne první knoflík, ten se už dobře neobleče.

Srovnání průmyslové revoluce a té, která nás čeká

Pokud chceme pochopit širší historický kontext toho, co se v současné době odehrává, stojí zato porovnat zrod vzdělanostní společnosti s průmyslovou revolucí. Uvědomíme si přitom mj., že způsob, kterým se staré a přežité brání novému a perspektivnímu, je velmi obdobný.

V etapě průmyslové revoluce dochází k prolomení bariér cechovního uspořádání řemesel. Řemesla se v důsledku síly konkurence mění v nově dominující ekonomický sektor - sektor průmyslu. Dominantní role tohoto rychle expandujícího ekonomického sektoru je dána tím, že:

1. Jeho produkce vede k prudkému a dlouhodobému zvyšování produktivity práce zaměstnané v zemědělství.

2. Jeho produkce vede k prudkému a dlouhodobému zvyšování produktivity využití všech zdrojů pocházejících z půdy jako výrobního faktoru.

3. Postupně zaměstnává rozhodující množství práce.

4. Stává se těžištěm procesu akumulace - průmyslová produkce z podstatné části nachází uplatnění právě v sektoru průmyslu, právě v tomto sektoru je i těžiště inovací.

5. Podstatným způsobem rozšiřuje spektrum lidských potřeb, které jsou ve stále větší míře uspokojovány průmyslovou produkcí, tj. výrobky a službami produkovanými průmyslem.

6. V důsledku všeho předešlého má sektor průmyslu rozhodující podíl na celkové produkci a na ekonomickém růstu, jehož podobu určuje samotným charakterem průmyslové produkce.

Další vývoj společnosti probíhá jako postindustriální vývoj v tom smyslu, že roste role osobních služeb vázaných na sektor průmyslu. Stále větší část celkové produkce (nyní již vyjádřitelná např. ukazatelem HDP) má podobu těchto služeb, jejichž užívání ovšem nepůsobí výrazněji jako faktor ekonomického růstu.

Postupně začíná růst role produktivního charakteru osobních služeb zejména těch, které jsou bezprostředně spojeny s rozvojem a uchováním lidských schopností, tj. s procesem investování do lidského kapitálu a které jsou spojeny se vzděláním, zdravotní péčí apod. Začíná proces zrodu vzdělanostní společnosti.

Podobně jako v etapě průmyslové revoluce, kdy došlo k prolomení bariér cechovního uspořádání řemesel, dochází nyní k prolomení obdobných bariér omezujících konkurenci v nejvýznamnějších oblastech poskytování vzdělávacích a dalších služeb sloužících k rozvoji a uchování lidských schopností (podstatné jsou z tohoto hlediska zejména služby související se zdravotní péčí). Školství se v důsledku síly konkurence mění v nově dominující ekonomický sektor - sektor produkce a uchování lidských schopností prostřednictvím poskytování vzdělávacích a dalších produktivních osobních služeb (vzdělávací sektor).

Dominantní role tohoto rychle expandujícího ekonomického sektoru je dána obdobně jako v případě průmyslové revoluce tím, že:

1. Jeho produkce vede k prudkému a dlouhodobému zvyšování produktivity práce zaměstnané v průmyslu a s průmyslem spojených osobních služeb.

2. Jeho produkce vede k prudkému a dlouhodobému zvyšování produktivity využití všech zdrojů pocházejících z půdy jako výrobního faktoru i zdrojů v podobě kapitálových statků v oblasti průmyslové a zemědělské výroby.

3. Postupně zaměstnává rozhodující množství práce, resp. lidského kapitálu.

4. Stává se těžištěm procesu akumulace - produkce vzdělanostního sektoru z podstatné části nachází uplatnění právě v samotném tomto sektoru, v něm je i těžiště inovací.

5. Podstatným způsobem rozšiřuje spektrum lidských potřeb, které jsou ve stále větší míře uspokojovány produkcí vzdělanostní sektoru; jedná se o potřeby, jejichž uspokojování (i užitek z nich, včetně potěšení souvisejícího s tímto užitkem) bezprostředně souvisí s rozvojem a uchováním lidských schopností, tj. jedná se o schopnostní potřeby.

6. V důsledku všeho předešlého má vzdělávací sektor rozhodující podíl na celkové produkci a na ekonomickém růstu, jehož podobu určuje samotným charakterem své produkce (tj. produkce, která má podobu poskytování vzdělávacích a dalších služeb sloužících k rozvoji a uchování lidských schopností).

K čemu snění o tom, co jednou (snad) bude?

Někomu se může zdát, že takovýto nadhled v době, kdy je hůř a hůř, kdy jdeme do problémů a kdy i "shora" (ústy mocných tohoto světa) se nám říká, že se musíme připravit nejméně na deset let strádání (a kdoví co bude potom), je jaksi "mimo mísu". Jenže další a další současné problémy vyrůstají právě z toho, že v rámci setrvačného vývoje jsou ty problémy, které vznikly již dříve, neřešitelné. Tak tomu bylo i v době, kdy nazrála průmyslová revoluce. Staré se bránilo i za cenu hromadění problémů (které pak přerůstaly i do velmi drastických společenských událostí), nové dlouho nebylo dostatečně silné, aby se prosadilo a přineslo novou perspektivu.

Nové se vždy v historii prosadilo tím, že přineslo vyšší míru rovnosti příležitostí. Mj. souvisí to i s tím, co od reforem oprávněně ve svém komentáři požaduje Dušan M., podle jehož názoru je "nutné systém reformovat směrem k osobní zodpovědnosti za svá rozhodnutí". Vývoj směrem ke konstituování vzdělanostní společnosti však byl v podstatě zablokován tím, co je označováno za reformy, což však ve skutečnosti představuje zásadní ztrátu alokační efektivnost, stává se hlavní příčinou prohlubování a vyostřování krize, a to nejen u nás, ale v celém "civilizovaném světě" či přinejmenším v rámci naší "euroatlantické civilizace". (Nevhodný způsob léčení pacienta vede ke zhoršování nemoci.) To, co se nazývá "reformami", na jedné straně vyvádí stále větší díl veřejných ("nuceně odevzdávaných") prostředků ve prospěch různých lobby, na druhé straně vyvolává stále větší existenční ohrožení stále většího počtu obyvatelstva; svými dopady pak směřuje přímo proti vytváření rovnosti příležitostí. Tím se "shora i zdola" (saturováním privilegií pro "horní" část společnosti žijící dnes již jen z parazitování), tak i zdola (eliminováním startovních podmínek pro společenský vzestup) stupňuje ekonomická a sociální segregace společnosti. A to je přímo proti tomu, kudy vede cesta ven ze současných problémů. Pokud chceme odpovědět na otázku, co s tím udělat, či jak z toho ven, musíme si nejdříve udělat podrobnější představu o současných degenerativních procesech ve společnosti. Doufám, že mi vyjde v dohledné době čas, abych se k tomu vyjádřil.