Vize, jakou potřebujeme/576

15. červenec 2023 | 00.01 |

blog ›

Ukončil jsem zveřejňování seriálu, jehož základem je pojednání Jaroslava ŠulceK výchozím příčinám dnešní krize a možným východiskům. Podobnou sérii zahajuji nyní zveřejňováním komentovaného materiálu Rostislava Čuby (syna Františka Čuby) stručně nazvaného HODNOTY. Představuje rovněž určitou ucelenou vizi, která vychází z analýzy příčin současných problémů, sledování globálního vývoje, na to navazuje krátkodobou predikcí očekávaného dění a strategickými doporučeními, v nichž odpovídá na otázku, co dělat. Čubovy Hodnoty jsou mj. zveřejněny zde:

https://www.kudyzkrize.cz/2023/06/21/hodnoty/

Komentáře či v daném případě spíše konkretizace a doplňky, které připojuji, považují důležité z hlediska komplexnosti přístupu.

HODNOTY – část 9.

Rostislav Čuba

Prostředí pro lidi

Jsme lidé, jsme společenství jedinců, kteří utváří svět k obrazu svému a právě my máme v rukou rozhodnutí, jak bude náš životní prostor vypadat. Musíme pochopit měnící se svět a jeho vliv na naše životní prostředí, na náš prostor pro život. Když se ohlédneme do minulosti, v době kdy hlavní pracovní silou byl člověk, byla myšlenka na volnočasovou aktivitu nepředstavitelná. Lidé byli tak vyčerpáni z práce, že by nikoho ani nenapadlo jít si zaběhat, zacvičit, vyrazit jen tak na kole do přírody. Avšak s nástupem strojů, které nahradily mnoho těžké manuální práce si lidé našli čas na odpočinek, jako byla například návštěva kina. Následně se začaly otevírat restaurace a kavárny pro širokou veřejnost, čímž se objevil nový trend volnočasových aktivit.

S příchodem robotizace, která odebere člověku další část práce, se otevře ještě více prostoru pro volnočasové aktivity. My se tomuto trendu budeme muset přizpůsobit.

Další velkou změnou bude revoluce v dopravě, která bude z větší části autonomní a opět ovlivní práci a společnost. Autonomní automobily nebudou muset být skladovány na parkovištích ve městech, protože se samy dokážou uklidit mimo město. Jak již jsem zmínil auta stojí na místě 95% svého času, tak proč by měly zabírat prostor pro lidi. Životní prostředí pro lidi se bude muset přizpůsobit novým aktivitám člověka.

Existuje však teorie, která říká, že bychom měli být označeni novými čísly nebo QR kódy a měli bychom žít v nádherných elektrických ohradách. Něco takového musíme radikálně odmítnout. Naopak musíme podporovat změny, které povedou k větší spolupráci lidí v oblasti volnočasových aktivit a nikoli k izolaci a menším ohradám.

Budeme vystaveni velkému tlaku ve struktuře práce a musíme se na takové podmínky připravit. Pro mnoho našich občanů to může být velký problém. Zde bych se s dovolením nechal inspirovat Izraelem. V Izraeli budují tzv. kibuce. Kibuc je označení pro zemědělskou, ale také průmyslovou osadu, která hospodaří formou kolektivního vlastnictví. Osada zajišťuje základní životní potřeby členů, jako je strava, oblečení, ubytování, vzdělání, zdravotní a sociální péče. Kibuc také poskytuje svým členům volnočasovou aktivitu jako je kultura, sportovní vyžití atd.

V národu, o kterém se traduje, že je založen na penězích, funguje dnes nepeněžní systém vedle peněžního. Tento systém se příkladně stará o obyvatelstvo, které se dostane do jakýchkoli sociálních problémů. Pokud se člověk dostane do nesnáze, má kam jít. Většina bezdomovců na začátku své cesty bojuje s nelehkým osudem, ale bohužel v nich následně zemře duch naděje a 80 % z nich zůstává navždy bez domova.

Komunitní osady by měly být vytvořeny nejen pro lidi, kterým hrozí, že zůstanou bez domova, ale také pro lidi, kteří vyznávají hodnoty spolupráce a chtějí se cítit součástí komunity, chtějí někam patřit. Tento koncept by mohl být prospěšný i pro mnohé matky samoživitelky a další lidi, kteří čelí různým výzvám a ocitli se sami z různých důvodů, potřebují pomocnou ruku, aby mohli zvládnout svou životní situaci a překonat osamělost. Tyto osady by měly být vybudovány v každém kraji jako místa, kde každý má právo přijít a sdílet společné hodnoty. Pokud někdo v této komunitě dostane pomocnou ruku, zvládne a vyřeší své problémy, měl by mít svobodnou možnost kdykoli odejít.

Tyto osady by mohly převzít úkol poskytování služeb takzvané MIKROAGRY, které by přinášely prospěch nejen komunitě v osadě, ale i širšímu okolí.

Nyní bych se rád obrátil na všechny čtenáře s výzvou: zamysleme se nad směrem, kterým by mělo naše hospodářství kráčet. Moje myšlenky zde prezentované, slouží pouze jako inspirace pro otevření diskuze. Jsem pevně přesvědčený, že mezi námi jsou lidé, kteří dokáží lépe formulovat novou ideologii, novou strukturu hospodářství než já. Proto vyzývám k otevření diskuse na tyto témata, abychom společně našli cestu kupředu.

Závěr

Narazila západní civilizace skutečně na limity, jak naznačuje tento text? Ekonomická historie Západu se nese v rytmu různých fází - období růstu se střídají s obdobími poklesu. Avšak tyto takzvané ekonomické cykly se postupně proměnily v dlouhodobý trend, který lze nazvat jako "růst řízený dluhem”.

V minulosti jsme byli svědky úsilí našich předků, jak budovali a vytvářeli nové hodnoty. Nyní jsme však ve fázi, kde se majetek stále více koncentruje v rukou úzké skupiny lidí, kteří si často mylně myslí, že jim patří vše: příroda se svými zdroji, svoboda lidí a jejich názory, dokonce i život samotný.

Společenství známé jako BRICS se rozhodlo jít svou vlastní cestou, odmítlo podřízeně pokleknout a začalo formulovat pravidla pro nové hodnoty. Stojíme na rozcestí. Jsme řízeni hlupáky, kteří nás neustále zadlužují a hovoří o hodnotách, aniž by byli schopni je smysluplně definovat. Jejich vizí budoucnosti je podrobení.

Čas na splacení dluhu se nezadržitelně blíží a my si mezitím dalším dluhem kupujeme kousek budoucnosti, abychom si mohli užít ještě trochu současnosti. Otevřeme tedy diskuzi, hovořte o tom, co vidíte, co chceme a nebuďte lhostejní.

Dovolte mi v mém textu opětovně citovat Mariana Turského, který přežil Osvětim. Dne 27. ledna 2020 prohlásil: "Osvětim nespadl z nebe. Začalo to malými formami pronásledování. Stalo se, to znamená, že se to může stát kdekoli znovu. Proto je třeba bránit lidská práva a demokratickou ústavu. Důležité je jedenácté přikázání: Nebuďte lhostejní. Nebuďte lhostejní, když vidíte historické lži, nebuďte lhostejní, když je jakákoliv menšina diskriminována, nebuďte lhostejní, když moc porušuje společenskou smlouvu." Konec citace.

Jako závěr bych chtěl dodat následující: Náš cyklus hodnot končí a my se musíme sami rozhodnout, jaké jsou naše hodnoty, jaké hodnoty chceme vytvářet, jaké hodnoty chceme žít, kam a jak směřovat naši budoucnost. Jsem přesvědčen, že v naší zemi žijí lidé, kteří jsou schopni porozumět a vytvořit unikátní a efektivní model prosperity, který zajistí důstojný život pro každého občana našeho regionu, aniž bychom museli nutně vstoupit do nějakého spolku. Základem je spolupráce, tolerance vůči ostatním a touha znovu budovat životní úroveň naší země.

K tomu ode mne:

Potud text R. Čuby HODNOTY. Jeden z nejkomplexnějších pokusů o pochopení současnosti a cesty vpřed na národní úrovni v globálním kontextu. Podobných textů u nás neexistuje mnoho. Je mnohem lepší než různé greandealovské odvary.

Ti, kteří jsou nespokojeni se současným stavem věcí, by si pojednání tohoto typu (podobně jako nedávno zveřejněného pojednání z pera J. Šulce) měli vážit a snažit se o jejich propojování i doplňování.

K závěru textu přece jen jedna kritická připomínka z mé strany. Nestačí, aby součástí komplexního pojednání o současnosti byl rozbor příčin problémů, příčin příčin problémů, vymezení cesty vpřed a nastínění budoucnosti. Jako nedílnou součást je nutné zařadit i neustálé konkretizování představy toho, jak to, co je žádoucí, prosadit. Nejen si připustit následující otázku, ale nechat se touto otázkou i trápit: Na čem to vázne? Tj. proč se různé vize nepropojují v komplexnější pohled, proč nejsou součástí běžné komunikace, proč se neoceňuje každý krůček vpřed, proč nedochází k dostatečně dynamickému duchovnímu obrození, které by smetlo vyprázdněné darebáky, kteří devastují naši zem a vedou nás do zkázy? Proč nepozorujeme dostatečné probuzení národních sil?

(Pokračování dalším tématem)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Hned po návratu z Kréty jsem se vypravil trávit podstatnou část dovolené na Slovensku, do Ráje (Slovenského).

Po cestě jsem se zastavil u obce Belá a prošel kolem Polomy. Celkem asi 10 km s vyhlídkou na Malou Fatru.

Malá Fatra. Trochu v mlžném závoji, ale i tak nádherná.