Ivo Potůček k hledání smyslu (přehled)

Článek Ještě k hledání smyslu žití a bytí vyvolal poměrně značný ohlas.

https://radimvalencik.pise.cz/10995-jeste-k-hledani-smyslu-ziti-a-byti.html

Pozitivní je, že přiměl některé z pěstitelů vize svěřit se s tím, jak oni sami řeší otázku smyslu.

Připomenu, že tento článek navázal na rozlišení užitku-zážitku-prožitku při hledání cest zvýšení efektivnosti marketingu návazně na zdařilou akci pořádanou Katedrou marketingu na VŠE, viz:

Moderní trendy marketingu a hledání smyslu

https://radimvalencik.pise.cz/10994-moderni-trendy-marketingu-a-hledani-smyslu.html

Ivo Potůček připravil stručné shrnutí stávajících pohledů na fyzikální podstatu dané problematiky a návazně formuloval svůj pohled:

Kvantový paradox, everettovská mnohosvětovost a pravděpodobnost

Ivo Potůček

Je třeba říci, že Everetovská mnohosvětovost je pouze jedním z řešením kvantového paradoxu.

S pomocí Wikipedie uvedu možná řešení tohoto paradoxu:

Nejrozšířenější interpretace kvantové mechaniky jsou:

•          Časově symetrická interpretace (Walter Schottky 1921) je interpretace, ve které je nutno symetricky počítat i s vývojem v opačném směru toku času (teorie relativity je také symetrická vůči času). Později (v roce 1955) vytvořil Satosi Watanabe (studoval u de Broglieho) vektorový formalismus dvojitě inferenčních stavů (DIVF). A dále pak roku 1964 (např. Yakir Aharonov, který spolupracoval s Bohmem) je vytvořen dvoustavový vektorový formalismus (TSVF). Obdobnou časovou symetrii vykazuje i Wheeler–Feynmanova časově symetrická teorie, která (jako Machův princip) nemá jisté teoretické problémy. Ta v roce 1984 motivačně vedla i ke vzniku transakční interpretace kvantové mechaniky (TIQM).

•          Souborová interpretace (též minimalistická, Max Born 1926) je statistická a agnostická interpretace.

•          Kodaňská interpretace (též ortodoxní nebo standardní interpretace, Niels Bohr 1927–1935) - Nejznámější interpretace kvantové mechaniky, v níž při měření dochází k redukci vlnové funkce v souladu s postulátem o redukci vlnové funkce (John von Neumann se dokonce domníval, že kolaps vlnové funkce způsobuje vědomí experimentátora a John Archibald Wheeler dokonce, že existence experimentátora existenci vesmíru - antropický princip). Jedná se o pravděpodobnostní popis. Werner Heisenberg (habilitace u Maxe Borna), působící i v Kodani u Nielse Bohra, je pak proponentem statistické interpretace a ostatní interpretace považoval za nesmyslné. Na Solvayské konferenci v roce 1927, kdy Albert Einstein řekl, že "God does not play dice" a Bohr mu odpověděl "Einstein, stop telling God what to do", došlo k převládnutí kodaňské interpretace. Zde zastával Einstein (metafyzický vědecký realismus), aby vědecká metoda měla přísnější pravidla, ale zvítězil tehdy převládající instrumentalismus ("antirealismus"). A tak tehdejší nedokonalost přístrojů vedla ke statistické interpretaci zákonitostí. Později i Erwin Schrödinger vyjádřil pochybnost se statistickou interpretací pomocí myšlenkového experimentu zvaného Schrödingerova kočka. Bohrova koncepce kvantové teorie není zaměnitelná za Kodaňský výklad v pojetí Heisenberga a dalších.

•          De Broglie–Bohmova interpretace (Louis de Broglie (1927), David Bohm (1952)) je teorie (někdy zvaná též teorie "pilotní vlny"), která je deterministická a nelokální ("Bohmova mechanika"). Již roku 1926 Erwin Madelung přišel s hydrodynamickou interpretací Schrödingerovy rovnice z roku 1925. Madelungovy rovnice již obsahují Bohmův kvantový potenciál Q. Interpretaci zastával i John Stewart Bell a podle Murray Gell-Manna Bohr vymyl mozky celé generaci fyziků.

•          Mnohasvětová interpretace (Hugh Everett 1957) - Interpretace, v níž měření nezpůsobí redukci vlnové funkce, ale způsobí rozdělení vesmíru na mnoho téměř identických vesmírů, které se liší pouze hodnotou naměřené veličiny. V této interpretaci je všechno možné (všechny varianty světa jsou reálné), což někteří fyzici považují za příliš extrémní. V roce 1970 interpretaci rozvinul Dieter Zeh na mnohamyslovou interpretaci. Zde dochází k výběru vesmíru v mysli pozorovatele.

•          Relační interpretace (Rovelli 1994)

•          Dekoherence - Interpretace, kde redukci vlnové funkce systému způsobuje interakce systému s prostředím. V mikroskopické úrovni dochází ke ztrátě koherence (podobně jako v optice). Tato interpretace je společná ostatním deterministickými interpretacím.

•          Spontánní kolaps (též GRW interpretace, Ghirardi, Rimini, Weber 1986) - Interpretace přidávající do lineární Schrödingerovy rovnice nelineární člen, který s určitou pravděpodobností způsobí redukci vlnové funkce.

A ode mě (Ivo Porůček):

Takže, jak jsem uvedl, ve všech uvedených interpretacích se jedná o pochopení událostí v mikrosvětě, pro makrosvět mohou být tyto interpretace bezvýznamné anebo mohou mít poněkud jiný význam. Podle mého názoru je pro makrosvět rozhodující pravděpodobnost. Vezmeme-li v úvahu například vlnovou podstatu, tak elektron má vlnovou funkci, že s nenulovou pravděpodobností může být rozprostřen v prostoru a mohou se ho týkat takové vlastnosti jako tunelový jev, kdy prochází s určitou pravděpodobnosti potenciálovou bariérou – využito v polovodičích. Pro objekt jako je člověk, také platí vlnová funkce, ale ta ho lokalizuje s pravděpodobností hodně blízkou 1 na určité místo. Pokud to převedeme na střední dobou mezi událostmi, tak střední doba mezi tunelovými jevy pro člověka (např. průchod neporušenou zdí) bude obnášet hodnotu blízkou době existence současného a možná i budoucího vesmíru, čili ve srovnání s dobou fyzické existence pozorovatele prakticky nemožná událost.

A právě pravděpodobnost nás provází životem, kdy např. auta, letadla a další zařízení jsou navrhována, testována a provozována tak, aby pravděpodobnost nežádoucí události byla nižší než předem určená hodnota.

Tak to vnímáme i my. Když nastupujeme do letadla nebo auta, tak vnímáme, že za dodržení určitých podmínek je pravděpodobnost nežádoucí události pod psychologicky přijatelnou hodnotou, tak dodržujeme určitá pravidla a možnost nežádoucí události na nás nemá psychologicky destruktivní vliv.

Jak jsem se již dříve zmínil, je mi blízká informační interpretace orientovaná na pozorovatele. Takže i z fyzikálního hlediska (zachování energie) je pro mne přijatelná např. Everetovská mnohosvětovost jako myšlenkový konstrukt poznání reality, ale nikoliv jako součást reality jako takové (stejně ve své podstatě nepoznatelné, poznáváme pouze její projevy a tak vytváříme stále přesnější model její podstaty).

A zde bych prozatím skončil, než si v hlavě poskládám další pokračování odpovědi a kde bych se podrobněji vyjádřil k jednotlivým bodům.

Opět zdůrazňuji jednotu a také dichotomii dvou entit – reality jako takové a informaci o realitě

Na závěr bych uvedl tři výroky chápání kvantové teorie:

Albert Einstein: "Bůh nehraje v kostky."

Niels Bohr: "Einsteine, neříkej Bohu, co má dělat:"

Stephen Hawking: "Bůh hraje v kostky a navíc je často hází tam, kde nejsou vidět."

K tomu ode mě (Radim Valenčík):

Nemyslím, že s pravděpodobnostním vysvětlením vystačíme. K rozdvojení světů podrobně a s obrázky článek K umělé inteligenci a mnohosvětovosti zde:

https://valencik.cz/marathon/doc/Mar2004.pdf

Další článek k dané problematice z nedávné doby je zde:

https://radimvalencik.pise.cz/10909-vize-jakou-potrebujeme-524.html