Vize, jakou potřebujeme/568
Do pěstování vize zařazuji krátkou analýzu kolegy Jana Zemana, která se sice zdánlivě týká jen resortní problematiky, ve skutečnosti však velmi přesně a trefně ukazuje, kam vede greendealovský fanatismus a od něj se odvíjejících diletantismus. Současně ukazuje i na to, jak greendealovská doktrína slouží pozičnímu investování, zvětšení závislosti slabších na silnějších, resp. budování hierarchie současné globální moci.
Hnojový omyl nejen ministra zemědělství Nekuly – část 2.
Jan Zeman
Velký hnojový omyl
Kdyby můj dědeček z otcovy strany, drobný rolník, viděl současnou zemědělskou politiku, asi by ho ranila mrtvice. Tedy, za Masaryka bylo minimum průmyslových hnojiv, navíc byla drahá, takže se hnojilo vesměs statkovými hnojivy. Ta významně zlepšují půdu. Za socialismu (1948-89) tato praxe pokračovala s tím, že k hnojení statkovými hnojivy se připojovalo hnojení průmyslovými hnojivy. Každý zemědělec, zemědělský odborník i politik věděl, že bez hnojení statkovými hnojivy bude půda degradovat a postupně ztratí úrodnost. Zemědělské podniky s integrovanou rostlinnou i živočišnou výrobou nebyly neefektivní, jak tvrdili polistopadoví diletanti, ale podmínkou řádného zemědělského hospodaření, byť údajně poněkud snižovaly úzce pojímanou ekonomickou efektivnost.
Po státním převratu 17. 11. 1989 a ovládnutím zemědělské politiky disidenty a jejich nástupci se v rámci pomsty rozbíjely velké zemědělské podniky a také popíral model zemědělského hospodaření, kde byla společně rostlinná i živočišná výroba. Jistě jsou státy, kde při příznivých přírodních podmínkách není nutné mít souběžně rostlinnou i živočišnou výrobu. V mnoha státech takové podmínky ale nejsou a Česko je jedním z nich.
Noví vládci vytvořili ekonomické podmínky, které rdousí živočišnou výrobu. Ta šla výrazně dolů a v mnoha zemědělských podnicích zcela zanikla. Provozovaly jí obvykle jen velké zemědělské podniky, které přežily transformaci zemědělských družstev.
České zemědělství těžce poškodily špatně vyjednané podmínky vstupu do EU. Argument, že se dotace do zemědělství postupně zvýší a za devět let se srovnají se starými členskými státy, byl problematický v tom smyslu, že součástí podmínek bylo nezvyšovat zemědělskou výrobu nad úroveň podstatně sníženou v 90. letech. Dotační podmínky se přitom mezi starými a novými členskými státy EU nesrovnaly dodnes. Státy jako Polsko si vyjednaly podmínky mnohem příznivější. Polsko se tak stalo zemědělskou velmocí v EU, zatímco české zemědělství dál upadalo.
K úpadku zemědělství přispěly i různé pochybné, státem placené nevládní organizace, viz kampaně typu za zrušení velkochovu prasat v Letech u Písku pod rouškou piety, ač vepřín stál podle všeho mimo místo nacistického sběrného tábora pro Romy. Tragédií české polistopadové společnosti mimo jiné je, že opovrhuje zemědělci, kteří ji živí. Typické pro moderního městského člověka, který nemá tušení, kde věci začínají a kde končí.
Pokles stavu skotu a prasat na asi 40 % (rok 2021 proti roku 1989) také znamená, že je jen 40 % statkových hnojiv. Statkových hnojiv nebyl nadbytek ani v 80. letech, ale plus minus stačily a problém byl sem tam ve skutečnosti, že se s nimi špatně hospodařilo a vody plakaly. Po roce 1989 se jich začalo výrazně nedostávat. Kde nic není, ani smrt nebere. Důsledek podstatného snižování hnojení statkovými hnojivy byl pro lidi trochu znalé zemědělství nepřekvapivý. Ač se se zemědělskou půdou za socialismu zacházelo všelijak a rozhodně v roce 1989 nebyla v dobrém stavu, její stav se poté dál citelně zhoršoval a místy se blíží k úplnému vymrskání (Pálava). Obnova územních systémů ekologické stability krajiny (protierozních mezí, rozptýlené zeleně, meandrujících vodních toků) zpravidla vázla. Je pravda, že se orgánům státní ochrany přírody, pozemkovým úřadům a některým rolníkům tu a tam podařilo něco napravit. V úhrnu toho ale bylo málo na to, aby se stav půdy a krajiny citelněji zlepšil.
ČR přitom chová dobytka několikrát méně na hektar ve srovnání se starými členskými státy EU. Nizozemí má na základě rozsáhlého dovozu krmiv proti nám dokonce desetinásobnou intenzitu živočišné výroby na hektar. V této situaci vedení EU přišlo se Zelenou dohodou pro Evropu (nechvalným Green Dealem) a v jeho rámci s redukcí živočišné výroby o určité stejné procento ve všech členských státech (domácí zvířata prdí metan, stejně jako zvířata divoká a lidé), a to nezávisle na výchozí stavy chovaného dobytka. Zatímco ministr zemědělství Babišovy vlády Vlastimil Toman horko těžko vybojoval podmínky pro české zemědělce pro další rozpočtové období ČR ještě jakž tak přijatelné, jeho nástupce Nekula je hodil do koše a rozhodl vzít podstatnou část dotací velkým produkčním zemědělcům a dát je drobným ekologickým, málo vyrábějícím farmářům, jen ať se co nejvíc živočišné výroby v Česku zlikviduje. Šílenost Green Dealu stran živočišné výroby odsouhlasil. To je těžká rána pro české zemědělství, ztracenou potravinovou soběstačnost, a dnes už to znamená i ztrátu potravinové bezpečnosti v mase, ovoci a zelenině.
Ničemná je veřejně deklarována kampaň Antibabiš, tj. za ničení největšího českého zemědělského podniku s množstvím průmyslových výrob. Kampaň Antibabiš má charakter pomsty. Nechám-li stranou, že v normální společnosti taková kampaň nemá co dělat, tak její největší absurditou je, že může zničit všechny české zemědělce s výjimkou největšího podniku – pronásledovaného Babišova Afgrofertu. Nechtějte, aby naši noví nevzdělaní občané s tituly mysleli a nedej bůh, aby také počítali klady a zápory.
Ministr zemědělství Nekula rozhodl o brutálním přerozdělení dotací v neprospěch velkých produkčních zemědělců, a to i přes varování Evropské komise, že situace potravinové bezpečnosti v EU je vzhledem k válce na Ukrajině vážná a že by si členské státy EU měly zachovat potravinovou soběstačnost. Také v Bruselu pravá ruka neví, co dělá ruka levá. Později vedení EU toto varování popřelo otevřením se dodávkám levného závadného obilí z Ukrajiny, prý jako výraz solidarity s Ukrajinou. V reálu jde o další tvrdé pouštění žilou našim zemědělcům, vydávané za solidaritu s Ukrajinou. Slovo mír si Fialova vláda zakázala, mluví jen o válce. A ta, jak známo, nemilosrdně zabíjí a ničí.
Velká spoušť
Ministr zemědělství Nekula ve své funkci končí. Zanechává svým nástupcům v zemědělství velkou spoušť, byť mu může zahraniční konkurence včetně té ruské tleskat. Zda si jeho nástupce bude počínat lépe, uvidíme.
K tomu ode mne:
Likvidovat soběstačnost těch, kteří se chtějí postavit na vlastní nohy. O toto jde v greendealovské doktríně. Proto jí vadí krávy u nás, ale ne kamiony křižující EU a podlamující ekonomiku zemí s dosazenými slouhy cizí moci.
(Pokračování dalším tématem)
A k tomu trochu inspirující přírody:
Konečně jsem si splnil svou dávnou touhu a mám možnost seznámit se s Krétou. Ještě nevím, co mně čeká. Za dva dny budeme procházet největší soutěsku v Evropě - Samariu. Doufám, že to zvládnu. Výškový rozdíl 1200 metrů, délka 18,5 kilometrů.
Vyplouváme. Ale ne na širé moře, jen obeplujeme mys a čeká nás prý záliv s tyrkysovou vodou.
Tento poloostrov patří mezi nejvíce suché oblasti. Jinak je Kréta hodně zelená.
V dálce už je vidět záliv.
Zatímco všichni spěchají vykoupat se, pokouším se obejít ostrov, který k mysu přiléhá. Dost náročná cesta, ale celkem se mně to daří. Dokonce jsem potkal i další šílence v tomto vedru. Jsem odměněn pohledem na ostrov s bývalou benátskou pevností. Symbióza Kréťanů s Benátčany byla zdařilá, ale neodolala tlaku Turků. Na ostrov s pevností se podíváme odpoledne.
