Vize, jakou potřebujeme/567

Vize, jakou potřebujeme/567

Do pěstování vize zařazuji krátkou analýzu kolegy Jana Zemana, která se sice zdánlivě týká jen resortní problematiky, ve skutečnosti však velmi přesně a trefně ukazuje, kam vede greendealovský fanatismus a od něj se odvíjejících diletantismus. Současně ukazuje i na to, jak greendealovská doktrína slouží pozičnímu investování, zvětšení závislosti slabších na silnějších, resp. budování hierarchie současné globální moci.

Hnojový omyl nejen ministra zemědělství Nekuly – část 1.

Jan Zeman

Tak jsme se dozvěděli, že ministr zemědělství Zdeněk Nekula (KDU-ČSL) ve funkci končí. Odvolává ho strana, která ho do funkce dosadila. Už má prý příliš křiklavé průšvihy.

Zda byl nejhorším ministrem zemědělství v naší historii Nekula, či zda byl ještě horší Bohumil Kubát, ministr zemědělství ČR za Občanskou demokratickou alianci v letech 1990-92, nechám na historicích. Oba jmenovaní ministři zuřivě rozbíjeli zemědělskou velkovýrobu s tím, že šanci mají mít jen drobné zemědělské podniky do pěti hektarů (Kubát, značka v rodinách drobných zemědělců obnovíme nevolnictví a ochrání je pán Bůh – nepřekvapivě neochránil) nebo tzv. ekologické či jinak téměř neprodukující zemědělské farmy (Nekula). Ty mohou obhospodařovat i desítky hektarů půdy.

Že zemědělci, především ti velcí, národ živí? Touto základní skutečností byli jmenovaní mini-stři zjevně nepolíbeni, byť hrubé podceňování zemědělství coby živitele národa se týkalo i dalších polistopadových ministrů zemědělství ČR. Pravda, základní funkci zemědělství se hrubě vysmál i současný premiér Fiala na výstavě Země živitelka.

Na otázku, kdo nás bude živit, když ne čeští zemědělci, dávali odpověď v tom smyslu, že v případě potřeby potraviny dovezeme. Že může jít o potraviny nekvalitní (obohacené o plísně či nadlimitní pesticidy, viz ukrajinské obilí – upřímně řečeno, mimo EU se chemizace výrazněji nereguluje, o vnucování amerických geneticky modifikovaných plodin nemluvě), si nepřipouštěli. Na otázku, kolik takový dovoz bude stát a bude-li vůbec odkud potraviny dovést, neměli konkrétní odpověď. Přitom neúroda může postihnout celou Evropu (velké sucho v letech 2014-19 snad nebylo dostatečnou výstrahou?), a může si pořádně bouchnout islandská sopka Hekla (či jiná sopka) a zatemnit nebe na několik let množstvím sopečného popela a způsobit tak velkou několikaletou neúrodu a následně i hladové bouře. Za socialismu jsme mívali státní zásoby obilí a dalších potravin zhruba na jeden rok. Dnes jsou na pouhé tři dny. Že jsme tak silně zranitelní, jistě i tolik proklínaným Putinem? Takové věci si nejen Nekula nepřipouští.

O rozsáhlých ekonomických ztrátách z nevyužívání zemědělského potenciálu země české snad škoda mluvit.

Prý v zájmu ochrany životního prostředí

Už ministr Kubát uměl dobře žvanit o ekologizaci zemědělské výroby, kterou vesměs spojoval s rozbíjením velkých zemědělských podniků a snahou je nahradit zemědělskými podniky malými. Pětihektarové podniky proti mnohem více dotovaným 30-50hektarovým podnikům ve starých členských státech EU? Nejen zemědělci a ekonomové nad tím kroutili hlavou. Nezpochybňuji, že se velcí zemědělci za socialismu i po něm chovali ekologicky málo šetrně. Ale tvrdit, že diletantskou transformací zemědělství vznikající zaplevelená pole jsou tím pravým ekologickým, bylo, je a bude nehoráznost. Bohužel, jednou zaplevelené pole je zaplevelené na mnoho let a jeho další obdělávání provází značné problémy. Náklady jsou vyšší, výnosy nižší.

Je pravda, že i za socialismu nebylo scelování polí jako scelování. Zatímco rozorávání majetkových mezí bylo málo problémové, byť v 50. letech vznikl malér s pomřením opylovačů – čmeláků, rozorávání protierozních mezí, podobně kácení rozptýlené zeleně a napřimování vodních toků přinášelo zejména zvýšenou vodní a větrnou erozi. Podle mých odhadů by bloky orné půdy neměly být větší než 30 hektarů, resp. stávající lány velké často 120 hektarů by se měly rozdělit pásy zeleně, snad by stačilo o šířce 5-10 metrů.

Radikální ekologové žádají ale dělení na maximálně 10 hektarů a nejraději by zemědělskou výrobu mimo ekologické zemědělce zcela zakázaly.

Územní systémy ekologické stability krajiny

Počátkem 50. let měla rozorávání celin v Sovětském svazu podpořit podobná výsadba lesních pásů s cílem omezit větrnou erozi, zvýšit vlhkost atp., byť ve větších rozměrech. Neříkali tomu územní systémy ekologické stability krajiny, byť funkce navrhovaných zelených pásů byla podobná. Nový sovětský vůdce Chruščov ale dělal často politiku prosté negace všeho, s čím se přišlo za jeho předchůdce Stalina. Tak se navrhované lesní pásy nevysazovaly a projekt rozorávání celin vzhledem k drsnému kontinentálnímu klimatu Kazachstánu skončil na málo výnosném extenzívním zemědělství, sužovaném nedostatkem živin a srážek.

U nás se v 50. letech místy vysazovaly lesní pásy ve funkci větrolamů. Ty mezi Prahou a Kladnem dobře fungují již celá desetiletí. Tedy, mohlo by jich být více. Ty na Pálavě z 50. let v 60. letech »reformátoři« nechali vykácet s tím, že slibovaný efekt nepřinášejí (jak mohly, když byly sotva deset let staré) a větrná eroze tam od té doby stále ničivěji řádí, přičemž vytvoření Novomlýnských vodních nádrží jí dál citelně podpořilo. Dnes tato obilnice patří k ekologicky nejohroženějším zemědělským krajinám v ČR.

Zvlášť těžce dopadla na české zemědělství klausovská transformace – snížení dotací (ač Komárkova Souhrnná prognóza shledala, že československé zemědělství i zemědělství tehdejší EU je dotováno srovnatelně ze 40 %), restituce těžce poškozující zemědělce, nový špatný model rozvoje zemědělské výroby. Zemědělské podniky s rostlinnou a živočišnou výrobou je prý třeba změnit a dělat jen jedno nebo druhé, ač jsou na sobě silně závislé.

Je pravda, že pod tlakem velké ekonomické nouze zemědělci snížili hnojení průmyslovými hnojivy a chemickou ochranu rostlin asi na polovinu, v přepočtu na hektar a čisté živiny, resp. účinné látky. Pravda, základní zásadou tzv. ekologického zemědělství je značka »bez chemie«. Zemědělství lze jistě provozovat i bez chemie, ale výnosy bývají podstatně menší a vzhledem k vyšší pracnosti bývá tato produkce i podstatně dražší, a to i při značných dotacích z veřejných zdrojů. Její odbyt v našich obchodech vázne, zvláště pak mimo několik velkých měst prosperity.

(Pokračování)

K tomu ode mne:

Jen malá poznámka. Nešlo o ochranu "malých" (zemědělských hospodářství), ale o likvidaci soběstačnosti malých zemí, jako je ta naše. Typické greendealovské perverzní pokrytectví.

A k tomu trochu inspirující přírody:

Konečně jsem si splnil svou dávnou touhu a mám možnost seznámit se s Krétou. Ještě nevím, co mně čeká. Za dva dny budeme procházet největší soutěsku v Evropě - Samariu. Doufám, že to zvládnu. Výškový rozdíl 1200 metrů, délka 18,5 kilometrů.

Koupce kousek od hotelu. Foceno krátce po příjezdu do Aguína Maríny.

Z první procházky. Tady se otevírá krásný pohled na záliv s historickým městem Chania. Tam bych se rád podíval. Není to tak daleko. Ostrý vrch v pozadí má přes 500 metrů.

Místní hřbitov.

Druhý den pobytu. čeká nás výlet lodí a kratší procházka.