Vize, jakou potřebujeme/560

Vize, jakou potřebujeme/560

Ukončil jsem zveřejňování seriálu, jehož základem je pojednání Jaroslava ŠulceK výchozím příčinám dnešní krize a možným východiskům. Podobnou sérii zahajuji nyní zveřejňováním komentovaného materiálu Rostislava Čuby (syna Františka Čuby) stručně nazvaného HODNOTY. Představuje rovněž určitou ucelenou vizi, která vychází z analýzy příčin současných problémů, sledování globálního vývoje, na to navazuje krátkodobou predikcí očekávaného dění a strategickými doporučeními, v nichž odpovídá na otázku, co dělat.

Čubovy Hodnoty jsou mj. zveřejněny zde:

https://www.kudyzkrize.cz/2023/06/21/hodnoty/

Komentáře či v daném případě spíše konkretizace a doplňky, které připojuji, považují důležité z hlediska komplexnosti přístupu.

HODNOTY – část 2.

Rostislav Čuba 

Základní myšlenka kapitalistické ideologie je založena na zisku a růstu hodnot. V kapitalismu je ekonomický systém organizován kolem vlastnictví soukromého majetku, svobodného a konkurenčního trhu. Jaká je realita? Jak je možné, že trh je konkurenční, když někdo získává peníze tím, že si je tiskne a pak na trhu nakupuje vše, co vidí, zatímco ostatní peníze získávají prací?Jak lze hovořit o soukromém vlastnictví ve společnosti, když je zjevné, že nejbohatší 1 % populace za poslední dva roky téměř zdvojnásobilo své bohatství ve srovnání se zbytkem světa dohromady?

Tento fakt naznačuje, že toto 1 % nejbohatších jedinců získalo téměř dvě třetiny veškerého nově vytvořeného bohatství, jak uvádí organizace Oxfam. Tento trend ukazuje na extrémní nerovnost a koncentraci majetku ve prospěch malé části populace. Kapitalistická společnost je založena na principu soukromého vlastnictví, tak jak to bylo kdysi konceptualizováno v římském právu, což umožňuje jednotlivcům vlastnit a spravovat výrobní prostředky a majetek. Naproti tomu, marxistické pojetí vlastnictví podporuje společné vlastnictví veřejného majetku a výrobních prostředků, idealizovaně ovládané všemi členy společnosti. Praktická implementace těchto marxistických ideálů se ve společnosti často prezentuje tak, že majetek a výrobní prostředky kontroluje stát. Jak ale můžeme vidět, tyto prostředky mohou rovněž kontrolovat úzké skupiny lidí.

V dnešní době, v rámci kapitalismu, je většina bohatství soustředěna v rukou malého procenta populace. To vede k nerovnoměrnému rozdělení bohatství, které nebylo získáno prací a vytvářením nových hodnot, ale především prostřednictvím tisku nových peněz, které nebyly podloženy reálnými hodnotami.

Nemůžete tvrdit, že ideologie je založena na soukromém vlastnictví, když se to prosté většiny netýká, naopak jsou vytvářená nová pravidla a podmínky, aby prostá většina nic nevlastnila, aby nevlastnila ani základní prostředky pro svůj život. To dokládá i Světové ekonomické fórum, které tvrdí, cituji: "You will own nothing. And you will be happy”. (Nebudete vlastnit nic. A budete šťastní.)

Základní Marxova myšlenka předpokládá, že výrobní prostředky budou kolektivně vlastněny, zatímco jednotlivci budou mít v osobním vlastnictví základní prostředky potřebné pro svůj život. Naproti tomu, některé současné společenské trendy naznačují, že bychom neměli vlastnit vůbec nic, což by mohlo vést k situaci, kdy se stáváme jakýmisi "bezvlastníky" žijící v cizích ohradách. Tato filozofie jde daleko za hranice Marxistického vidění světa.

Aniž bychom si toho možná byli vědomi, současný svět funguje na základě Marxova pojetí dělby práce. Zjednodušeně lze říci, že práce je rozdělena na specializované a oddělené činnosti, což vede k atomizaci a ztrátě autonomie jednotlivých pracovníků. Anglosaský systém tento model ještě vylepšuje a zneužívá ho k distribuci finančních prostředků za vykonanou práci. Tato distribuce finančních prostředků jim zaručuje tok nadhodnoty do jednoho centrálního bodu.

Majitele peněz vytvořili sofistikovaný systém rozdělení trhu do regionů a zařazení zemí do pěti kategorií. Součástí tohoto systému je skrytá dělba práce podle následujícího klíče:

1. kategorie - práce za 1 USD

2. kategorie - práce za 10 USD

3. kategorie - práce za 100 USD

4. kategorie - práce za 1 000 USD

5. kategorie - práce za 10 000 USD

Pro lepší pochopení si představme, jak taková dělba práce probíhá v řetězci výroby konkrétního produktu. Tento řetězec lze aplikovat na většinu výrobků. Abychom mohli vyrobit například automobil, musíme nejprve identifikovat pět kategorií zemí podle toho, jakým způsobem se podílejí na výrobě.

V první kategorii se obvykle nacházejí rozvojové země, bohaté na nerostné suroviny. Tyto země se převážně živí zemědělstvím a mají nízký stupeň zpracování. Zahraniční investoři jim "pomůžou" a výsledek této pomoci je, že tato země dostane za svou surovinu 1 USD za jednotku práce. V našem případě můžeme začít těžit železnou rudu.

Druhá kategorie zahrnuje země, které zpracovávají různé suroviny na jednoduché výrobky, které jsou pak odesílány k finální produkci do zemí třetí kategorie. Země druhé kategorie získává za jednotku práce 10 USD. V našem případě výroby automobilu, kupujeme rudu, zušlechtíme ji tak, že oddělíme hlušinu od minerálu, a prodáváme minerál do zemí o kategorii výše.

Ve třetí kategorii probíhá výroba finálních výrobků nebo dílů, jejichž prodej se organizuje přes mezinárodní obchodní síť sídlící v zemi čtvrté kategorie. V našem případě kupujeme čistou železnou rudu za 10 USD, zušlechtíme ji na železo a plech, vlastně vyrábíme celé auto a prodáváme tento výrobek za 100 USD za jednotku práce.

Ve čtvrté kategorii se nacházejí sídla "mateřských" komerčních bank (které mají dceřiné banky v zemích nižší kategorie) a nadnárodní korporace, které realizují a řídí investice a kontrolují obchod v zemích 1 až 4. Za tuto službu si země nárokuje 1 000 USD za jednotku práce.

V páté a poslední kategorii se nacházejí majitelé peněz, kteří spravují měny a určují měnovou politiku. Financují celý řetězec událostí, vlastní a ovládají banky a instituce v řetězci od 1 do 4. Ovlivňují trh tím, že regulují investice v zemích 1 až 4. Za tuto službu si země nárokuje 10 000 USD za jednotku práce.

Nebo jinak řečeno, podívejme se na plat člověka, který má napříč světem stejnou funkci a provádí srovnatelnou službu. Pokud chceme ukončit jeden systém, musíme nejprve vymyslet a představit jiný.

K tomu ode mne:

Jeden z nejlepších popisů současného (či spíše ještě donedávna současného) stavu věcí, který upozorňuje na roli a důsledky globálního emitování jediné měny. Takovýto ekonomický základ světové ekonomiky se dříve nebo později musel nutně dostat do hluboké krize. Ta se dnes projevuje rozpadem projektu výše prezentované kategorizace světa. Začal přechod od skryté kolonizace světa (včetně kolonizace EU ze strany Spojených států ovládaných vetřelcem jádra současné globální moci v jejich těle) ke zjevné devastaci nejbližších "spojenců". Proč? Protože právě tím, že byly vysávány mechanismem založeným na monopolu emitování světové měny, jsou (či spíše donedávna byly) na turbulence, kterými bude procházet světová finanční soustava (a na ni navázaná ekonomika), lépe připraveny. Po zhroucení autonomní politiky (ke kterému došlo již za vydíratelné Merkel) se EU dostává do tragické pozice (což lze ilustrovat například ostudným chováním EU-reprezentace v kauze Nordstream 2).

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Třeboň. Byl jsem zde poprve. Je to tak trochu ostuda, protože je to nádherné historicky významné město.

Už vstupní brána hodně napovídala.

Tady je zpětný pohled na ni.

Kousek od středu. Malé městečko, ale historický střed poměrně velký.

Jedna z vedlejších uliček.