Vize, jakou potřebujeme/555

Vize, jakou potřebujeme/555

V rámci seriálu věnovanému pěstování perspektivní, realistické a přitažlivé vize pokračuji ve zveřejňování obsáhlejší pojednání z pera Jaroslava Šulce, které je jeho interpretací toho, co se odehrálo v minulých létech, odehrává nyní a bude odehrávat. Jedná se o jeho pohled na vizi, obsahující významnou retročást, ve které je zmíněna řada osobností, z nichž některé již nejsou mezi námi, některé jsou – slovy básníka – "k zbláznění živí" (už byla uveřejněna, nyní jsme přešli ke žhavé současnosti). Šulcův text je významný i z hlediska praktického demonstrování vzájemného sdílení myšlenek a vzájemného ideového obohacování se těch, kteří se na pěstování vize podílejí. Vzhledem k rozsahu textu předpokládám, že sérii jeho postupného zveřejňování občas přeruším a vložím aktuální díly. Pojednání bylo napsáno pro sdružení Kudy z krize a zde ho také najde zájemce celý, viz:

https://www.kudyzkrize.cz/2023/04/13/jaroslav-sulc-k-pricinam-dnesni-krize-a-moznym-vychodiskum/

V této verzi zveřejnění jej od svého textu odlišuji barvou a doprovázím poznámkami:

K výchozím příčinám dnešní krize a možným východiskům – část 30.

Jaroslav Šulc

Totéž "v bleděmodrém" platí třeba o chybějící synergii nekoordinovaně "fungujících" regulačních orgánů majících ze zákona dohlížet na dodržování pravidel hospodářské soutěže. Počínaje Úřadem na ochranu hospodářské soutěže přes Českou obchodní inspekci, Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci, Energetickým regulačním úřadem a konče Odborem cenové kontroly Ministerstva financí, případně hospodářskou kriminálkou. Nezvládnutí inflace a extrémní nárůst chudoby v posledních měsících přece není vyvolán jen drzostí managementu a akcionářů zahraničních obchodních řetězců, bezostyšně okrádající bezmocného českého spotřebitele a vyvádějící podstatnou část svého profitu do zahraniční, ale i fatální neschopností státu se těmto praktikám účinně a koordinovaně včas a razantně postavit (byť by k tomu měla i právně podložené nástroje).

Ke zvážení je však posouzení reálného fungování zákonodárných orgánů, především smysluplnost existence Senátu a v neposlední řadě i právo "posledního slova" uděleného Ústavnímu soudu, prosazujícího se v řadě případů fakticky jakožto dominující třetí komora Parlamentu ČR.

A konečně je velmi riskantní setrvávat v servilitě vůči bující bruselské byrokracii. Nic proti byrokracii jako takové – implementace jejich předností přece kdysi napomohla díky osvícenectví Josefa II. k žádoucímu posunu Zemí království českého mezi evropskou elitu, ale proti té karikatuře byrokracie, která přestává vycházet z exaktních vědních poznatků, je smýkána spíše ideologií, politickou zaslepeností a zeleným či lidskoprávním fanatismem než racionalismem a docela obyčejnou kalkulací.

Nemá-li pokračovat proces nežádoucího zaostávání této země – poměřováno k těm, kteří určují globální dynamiku (a euroatlantické společenství to přece už dávno a ani zdaleka není) – a naopak má-li v potřebném komplexu a v dostatečné šíři zvládnout přechod do čtvrté průmyslové revoluce, pak součástí druhého národního obrození by měla být reforma všech článků společenského uspořádání, jejichž současná podoba se místo urychlovače stává brzdou. I to je součást odpoutávání se od neoliberálních praktik, které jsou společným jmenovatelem současných problémů a narůstajících krizových jevů. Včera bylo pozdě.

Východisko třetí – rehabilitovat strategické řízení

a soustředit se na tvůrčí potenciál člověka^[1]

Jestliže liberální kapitalismus nevytvořil – a ani vytvořit objektivně nemohl – žádoucí teoretickou vizi (a tím méně praxi) konstruktivního rozvoje společnosti, ale přesně naopak, pak je to pádný důvod k předložení zcela jiného konceptu, vlastní vize. Takové, která – v materiální základně – omezí/znemožní účelovou manipulaci tržního prostředí ve prospěch nejsilnějších hráčů jako osvědčenou cestu k další polarizaci příjmových nůžek a majetku (potažmo moci ekonomické a politické, viz Valenčíkovy teze k podstatě a efektům pozičního investování) a následně bude mít příznivý dopad i do všech subsystémů společenské nadstavby.

Nabízí se možnost rehabilitace strategického řízeníspolečenského rozvoje, nejspíše velmi difúzního, zahrnujícího sice co nejširší záběr subjektů (bráno ať co do regionálního rozměru, sociálního složení, profesní orientace apod.), ale současně velmi demokraticky koordinované ve svém novém směřování na základě silného respektu k jejich specifickým potřebám a individuálním představám žádoucí budoucnosti (a zde můžeme najít spoustu inspirací u zdaru prvního národního obrození).

Na jiném místě jsou analyzovány silné a slabé stránky alternativních vizí, ať "Nové dohody" nebo "Druhé ekonomické transformace" (viz www.kudyzkrize.cz), zde se jimi proto zabývat již nebudeme.

Podle naší verze postupně se formující Vize se zdá být docela reálnou cestou k nezbytným kvalitativním proměnám společnosti, které umožní – při udržitelném životním prostředí – i zřejmě neomezený ekonomický růst, a to jeho zaměřováním se na tzv. produktivní spotřebu. Pod tímto pojmem máme na mysli rozvoj, uchovávání a uplatňování individuálních schopností lidí coby dominantního faktoru ekonomického růstu a současně i faktoru určujícího charakter ekonomického růstu jako růstu bytostně humanitního.

K tomu ode mne:

Vřele vítám pojem DRUHÉ NÁRODNĺ OBROZENĺ. Je v něm obsažena nejen historické paralela, ale dvojí výzva:

- Jednak ke sjednocení všech pronárodních sil vůči cizí moci, která je tentokrát disponuje mnohem účinnějšími nástroji, než třeba bachovské Rakousko-Uhersko, ale také se k českým zemím chová mnohem bezohledněji.

- Jednak apel na roli vědy a kultury, její osvojení celým národem, resp. co největším počtem obyvatel, včetně nově příchozích (potřebujeme, aby se s něčím, na co mohou být hrdi a co mohou brát za své, identifikovali).

Je neodpustitelným hříchem partajní levice (jejich "pragmatických vůdců"), že se na pěstování intelektuální převahy jak v oblasti kulturní, tak i vědecké vykašlali. Teď se ukazuje, jak to chybí, kolik za to platíme a ještě zaplatíme.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Za pár dní (30. června) začíná v Karlových Varech 57. ročník slavného filmového festivalu. Tak jsem se byl podívat, v jaké stavu Karlovy Vary nyní jsou. Lidí na promenádě ubylo, ale Karlovy Vary jsou hezčí a hezčí.

Karlovy Vary po lijáku v parném dni.

Nádherný pohled na nedaleké hřebeny Krušných hor nad Jáchymovem.

Nejvzdálenější pramen Štěpánka. Už teče jen malým pramínkem, ale chutná skvěle.

Romantický konec městské části Karlových Varů naproti galerii.