Vize, jakou potřebujeme/554

Vize, jakou potřebujeme/55

V rámci seriálu věnovanému pěstování perspektivní, realistické a přitažlivé vize pokračuji ve zveřejňování obsáhlejší pojednání z pera Jaroslava Šulce, které je jeho interpretací toho, co se odehrálo v minulých létech, odehrává nyní a bude odehrávat. Jedná se o jeho pohled na vizi, obsahující významnou retročást, ve které je zmíněna řada osobností, z nichž některé již nejsou mezi námi, některé jsou – slovy básníka – "k zbláznění živí" (už byla uveřejněna, nyní jsme přešli ke žhavé současnosti). Šulcův text je významný i z hlediska praktického demonstrování vzájemného sdílení myšlenek a vzájemného ideového obohacování se těch, kteří se na pěstování vize podílejí. Vzhledem k rozsahu textu předpokládám, že sérii jeho postupného zveřejňování občas přeruším a vložím aktuální díly. Pojednání bylo napsáno pro sdružení Kudy z krize a zde ho také najde zájemce celý, viz:

https://www.kudyzkrize.cz/2023/04/13/jaroslav-sulc-k-pricinam-dnesni-krize-a-moznym-vychodiskum/

V této verzi zveřejnění jej od svého textu odlišuji barvou a doprovázím poznámkami:

K výchozím příčinám dnešní krize a možným východiskům – část 29.

Jaroslav Šulc

Objektivní překážky

Neméně je třeba při úvahách o žádoucím posílení vlastnické pozice státu (ve snaze dostat se na paritu vůči síle nadnárodních kapitálových skupin, dnes již v prostoru české ekonomiky silně etablovaných) podceňovat i mnohá úskalí objektivních faktorů. Na prvním místě to je otázka dostatku peněz a nebojácných lidí – vlastenců, odhodlaných k uskutečnění potřebného strategického manévru. Výchozí situace je extrémně tristní: třeba současná struktura státního rozpočtu, chronicky deficitního, na výdajové straně s nějak podstatně masivnější podobou kapitoly Všeobecná pokladní správa, resp. subkapitolou 62 (Nákup akcií a majetkových podílů) prakticky nepočítá. V etapě hrozícího pádu do dluhové pasti již v nejbližších letech o tom zřejmě málokdo uvažuje (když tu není důvod komentovat expanzi v některých "speciálních" výdajových položkách, na jejichž úhradu se po špidlovsku "zdroje vždy najdou"). A je vcelku lhostejné, zda by šlo o výdaje z veřejných zdrojů na nákup pozemků, na zpracování projektů či o samotnou investici do nové firmy, či o náklady spojené s převzetím firmy existující. Menší překážkou se zdá být získání potřebného množství (a v žádoucí struktuře) personálního obsazení budoucí nové státní firmy; zde mohou výhody pro budoucí zaměstnance a manažery převážit jisté psychologické bariéry.

Podobně zvládnutelný je i problém optimálního zacílení investic – riziko chybných rozhodnutí jistě existuje, nicméně je nepodstatné. Pokud by šlo o odvětvovou strukturu, nejspíše bude rychlá shoda na preferenci státního vlastnictví infrastrukturních sítí, především sítě energetické, telekomunikační, vodohospodářské, veřejné dopravy apod.

Důležitější je, že by se nezačínalo na "zelené louce". Spousta racionálních podnětů je přece již obsažena třeba v dokumentu Národní investiční plán ČR 2020-2050, byť – vzhledem k následujícímu kolapsu do té doby ještě vcelku fungujícího modelu globálních subdodavatelských vazeb a dopadům plošných embarg s ohledem na vývoj ukrajinsko-ruského konfliktu – je možné uvažovat o nezbytnosti přehodnocení jak jeho celkového pojetí, tak třeba validity některých vývojem překonaných podnikatelských záměrů. A to aniž by se ustupovalo od strategického směřování:

·                 materiálně vzato k posílení soběstačnosti a národní bezpečnosti v klíčových komoditách, jakož i tahouna nové podoby ekonomického růstu

·                 finančně vzato k alokaci výnosů/zisků především na posilování příjmové strany veřejných financí.

Pokud odejdeme od primárně ekonomických otázek, pak za uvážlivou analýzu a případnou revizi by stály i jiné koncepční záležitosti (těm by se měl věnovat samostatný materiál). Protože nejen poslední velké krize, ale i vcelku všední záležitosti, kdy se jedná o řešení větších celospolečenských problémů (typu reakce na pandemii Covid-19, kdy ve vzduchu visela existenční hrozba úpadku celých národohospodářských sektorů čelících výpadkům dříve běžného objemu poptávky, třeba ve službách cestovního ruchu, zdravotnictví, sociální služby apod., nyní extrémní a celoplošný růst cen zboží a služeb sunoucí slabší příjmové skupiny řádově stovek tisíc domácností do stavu materiální bídy v kombinaci s neochotou vlády pro tyto případy použít již předem připravená řešení "ze zákona" – tj. adekvátní navýšení sociálních plateb, především důchodů odpovídajícím valorizačním schématem), varovně naznačily malou operativnost a nízkou společenskou efektivnost dosavadního modelu vládnutí.

Aniž je třeba jít do podrobností, ke zvážení je třeba dát třeba dosavadní legislativní uchopení pozice České národní banky. V reálu se ukazuje, že míra její nezávislosti je přemrštěně vysoká. ČNB je fakticky je odpovědná jen za držení inflace kolem plus dvouprocentní hranice a ani to dlouhodobě nezvládá. Ani – v důsledku své faktické exkomunikace ze systému řízení hospodářského cyklu – objektivně vzato zvládat nemůže, protože k tomu nemá dostatek potřebných nástrojů. A naopak: její tak opečovávaná "nezávislost" se přece již opakovaně ukázala jako fatálně mylné řešení. Jednou (před čtvrt stoletím) při zbavení se valné části českého zlatého pokladu podivným prodejem za asi jen sedminu současné ceny zlata za unci (nehledě na numismatickou cenu svatováclavských dukátu, tvořících významnou část pokladu), dále opakovanou manipulaci s kursem koruny vedoucí jak k nečekané recesi nejen na sklonku 90. let, tak i po roce 2010, následně kurzovým závazkem v minulé dekádě atd.). Na dnešním neblahém stavu ekonomiky/společnosti se tak významně podílí faktická systémová nemožnost dostatečně pružně a do hloubky zkoordinovat měnovou a rozpočtovou politiku.

K tomu ode mne

1. Když budeme znát cestu k "nové podobě ekonomického růstu", budeme schopni získat dostatečně ekonomické zdroje (včetně finančních) na provedení změn.

2. Role centrální banky (v případě ČR role ČNB) si vyžádá samostatné řešení. Zde máme stále ještě velký dluh. Zatím neexistuje kvalifikovaná odborná skupina, která by jako součást komplexního řešení reflektovala problémy vývoje globálního bankovního systému, přechod od globálního finančního systému, který je založen na vypouštění inflačních tlaků pocházejících z emitování nekrytého dolaru do globální ekonomiky světu vnuceným bankovním systémem. Přitom velmi brzy se tu budou dít věci! Vlastně už dějí!

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Za pár dní (30. června) začíná v Karlových Varech 57. ročník slavného filmového festivalu. Tak jsem se byl podívat, v jaké stavu Karlovy Vary nyní jsou. Lidí na promenádě ubylo, ale Karlovy Vary jsou hezčí a hezčí.

Parkuji vždy nahoře a pak sestupuji touto uličkou, ze které je nádherný pohled na hotel Imperial.

Protější vrch, za kterým je další, z něž cudně vykukuje rozhledne Diana.

Termal skoro už dokončen.

Tady je trochu jiný pohled přes Karlovy Vary na Dianu. Počasí se mění každým okamžikem.