Vize, jakou potřebujeme/552

21. červen 2023 | 00.01 |

blog ›

Green Deal: Zneužitelná slepá ulička/4

V několika následujících příspěvcích, které budu uveřejňovat s odstupy, ukážu:

1. Green Deal nikam nevede, je to slepá ulička, současně i projev pokrytectví současné "západní civilizace".

2. Zneužití a stávající způsob konkretizace původně přijatelného záměru otevírá cestu k řadě antireforem, která výrazně rozšiřují prostor pro poziční investování.

3. Existuje mnohem efektivnější cesta řešení problémů vztahu technicky vyspělé civilizace a přírodního prostředí, která vede nejen k trvale udržitelnému, ale i neomezenému růstu.

Poznámka k této části: Začneme definicí a navazujícím vymezením pojmu "poziční investování". To nám poskytne klíč k pochopení toho, proč je Green Deal koncipován a konkretizován stávajícím způsobem. Hned v dalším pokračování se spustíme do velmi konkrétní roviny absurdit, které jsou přehlíženy.

Green Deal jako komplex nepochopení toho, o co jde

V určitém smyslu slova je Green Deal výsledkem (v mnoha případech záměrným) nepochopením několika podstatných aspektů současného dění:

0pt;font-family:"Times New Roman",serif">1. Nepochopením samotné podstaty změny, o kterou v současné době jde, tj. že se nejedná jen o nějakou technologickou proměnu v podobě "4. průmyslové revoluce", ale o změnu srovnatelnou s průmyslovou revolucí, ve které se prosazuje sektor produktivních služeb jako nový dominantní sektor ekonomiky.

2. Nepochopením obrovské proměny, kterou prochází způsob vztahování se člověka ke světu, jejíž významnou součástí je i změna způsobu spotřeby. Spotřeby, kdy se z konzumu (mnohdy spojeného s okázalou či prestižní spotřebou a pokusy o její imitaci) mění ve spotřebu produktivní, která je nenáročná na zátěž přírodního prostředí, ale vysoce efektivní z hlediska zvyšování inovačního potenciálu, který odpoutává ekonomický růst od zátěže přírodního prostředí. Jedná se o spotřebu založenou na prožívání současného formou vztahování se k budoucímu (včetně nalézání smyslu žití a bytí) na základě zpřítomňování minulého (vlastní i převzaté prožité zkušenosti).

3. Nepochopení nejvýznamnějších technologických změn, které odpoutají ekonomický růst od závislosti na materiálových a energetických vstupech (včetně velmi výrazného snížení tzv. "uhlíkaté stopy"), změní jeho kvalitu a učiní jej neomezeným. Tj. nepochopení role energetického zabezpečení formou malých modulových reaktorů, nanotechnologií včetně nanorobotů, umělé inteligence jako nástroje zásadním způsobem umocňujícího specificky lidské schopnosti atd.

4. Nepochopení role trhu a problematiky vývoje tržních vztahů, a to zejména ve finanční oblasti, při prosazování produktivních služeb jako dominantního ekonomického sektoru. Preferování zneužitelných a do slepé uličky vedoucích administrativních, přerozdělovacích, restriktivních řešení, které rozšiřují prostor pro nejperverznější formy pozičního investování oslabujícího postavení většiny lidí na této planetě a vytvářejících podmínky pro jejich likvidaci.

5. Nepochopení místa současného typu naší civilizace ve vzestupném vývoji jako základního atributu našeho vesmíru, zejména pak nepochopení toho, že tento vývoj povede k osvobození naší (lidské) civilizace od časoprostorových bariér daných lokálními podmínkami jejího vzniku. Návazně pak i nepochopení toho, jak se tato perspektiva (budoucnost) promítá do naší současnosti.

Proč k tomuto komplexu či kaskádě nepochopení došlo? Hlavní příčinou je, že se reálně existující problematika vztahu člověka a přírody, zvyšování zátěže přírodního prostředí lidskou, zejména ekonomickou činností (včetně uplatnění principu předběžné opatrnosti) stala účelově zneužívanou doktrínou, kterou berou za svou lidé bez dostatečné vědomostní průpravy. Místo toho, aby je reálná problematika podněcovala k hlubšímu a plnějšímu chápání světa, ve kterém žijí, podlehli naservírované zjednodušené představě, vyprazdňují své přítomné bytí v důsledku převzetí ideologie, která s nimi manipuluje a která je zbavuje potřeby i schopnosti hledat a nalézat smysl žití a smysl bytí. Místo toho, aby více a plněji chápali svět, ve kterém žijí, problémy současnosti a vlastní roli při jejich řešení, převládá v jejich chování fanatismus kombinovaný s diletantismem. Takto se navenek vždy projevuje jako nekritické převzetí jakékoli falešné doktríny.

(Teď bude malá pauza, objevila se aktuální témata, pak něco o proměně spotřeby z hlediska polarity: užít-prožít, kterou si mnoho lidí neuvědomuje, tj. z hlediska bodu 2 ve výše prezentovaném textu)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Vždy jsem si představoval Hradec Králové jako nudnou placku. A to jsem tam byl mnohokrát. Asi proto, že jsem jej buď objížděl, nebo se pohyboval jen kolem nádraží. Kamarádi mě přesvědčili, abych se tam s nimi vydal. Zpočátku – na cestě od nádraží – jsem se ve svém dojmu jen utvrzoval. Budovy, které navrhl Josef Gočár, byly nejdříve jen takovou malou náplastí, i když pozoruhodné spojení kritérií praktických i estetických si pozornost zasluhuje. Od prvního dotyku s Labem jsem začal názor na půvab tohoto města postupně měnit. Tak se společně podívejme, co čeká Pražáka, pokud se sem vydá na (bez přehánění) procházku v okolí Prahy (vlak je zde hned, pohodlně a relativně levně).

Svým způsobem unikátní foto. Je ze střechy hradeckého muzea. V dálce (vpravo od komínu) je vidět Sněžka. Ale hlavně - vlevo jsou vidět čerstvě zasněžené pláně na prahu léta.

Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/10949-vize-jakou-potrebujeme-550.html