Vize, jakou potřebujeme/545

Vize, jakou potřebujeme/545

V rámci seriálu věnovanému pěstování perspektivní, realistické a přitažlivé vize pokračuji ve zveřejňování obsáhlejší pojednání z pera Jaroslava Šulce, které je jeho interpretací toho, co se odehrálo v minulých létech, odehrává nyní a bude odehrávat. Jedná se o jeho pohled na vizi, obsahující významnou retročást, ve které je zmíněna řada osobností, z nichž některé již nejsou mezi námi, některé jsou – slovy básníka – "k zbláznění živí" (už byla uveřejněna, nyní jsme přešli ke žhavé současnosti). Šulcův text je významný i z hlediska praktického demonstrování vzájemného sdílení myšlenek a vzájemného ideového obohacování se těch, kteří se na pěstování vize podílejí. Vzhledem k rozsahu textu předpokládám, že sérii jeho postupného zveřejňování občas přeruším a vložím aktuální díly. Pojednání bylo napsáno pro sdružení Kudy z krize a zde ho také najde zájemce celý, viz:

https://www.kudyzkrize.cz/2023/04/13/jaroslav-sulc-k-pricinam-dnesni-krize-a-moznym-vychodiskum/

V této verzi zveřejnění jej od svého textu odlišuji barvou a doprovázím poznámkami:

K výchozím příčinám dnešní krize a možným východiskům – část 24.

Jaroslav Šulc

Teze desátá – jak dál s ekonomickým růstem?

Zdá se, že – aspoň ve vyspělých enklávách euroatlantického uskupení – postupně vyhasínají "klasické" poptávkové impulzy k ekonomickému růstu.

Platí to o celém spotřebním koši drtivé většiny domácností. Od zajištění dostatku potravin pro domácnosti (již cca pětina obyvatel zde žijících trpí chronickou nadváhou a následně civilizačními chorobami), přes produkcí spotřebního zboží (brzdou je již vysoká nasycenost ve vybavení domácností televizory, pračkami, ledničkami, automobily a prakticky celým nabízeným sortimentem bílého zboží včetně přípravků), kdy se investice do industrie konzumu volného času (zážitkové aktivity, cestovní ruch) ukázaly být za Covid-19 či při vyhlašování různých embarg mimořádně rizikové/ztrátové.

Jestli je k tomu možno připočíst ještě narůstající fenomén ekologicky motivovaného tažení za "udržitelnost", pak je načase hledat průchodný prostor pro revitalizaci principu dlouhodobého dolování renty, samé to podstaty tržní ekonomiky. Jestli – a to jsme právě naznačili – ekonomický růst již dál nejspíše nepůjde zajišťovat přes "tradiční" rok od roku vyšší konzum zboží a služeb domácnostmi (i při sebe působivější reklamě a propagaci využívající in line informace o chování spotřebitelů prostřednictvím čipů na jejich platebních prostředcích díky elektronickým pokladnám, či třeba úplatnými finesami nabídky prodeje s odkladem splátek, "velkorysými" spotřebitelskými úvěry a půjčkami), tak mnoho jiných možností se nenabízí.

Pokud byl dosavadní systém ekonomického růstu z valné části založen právě na umně podněcovaném sklonu občanů ke konzumismu (nepochybně lákadlo plných výloh zboží na západ od bývalé ČSSR se stalo jedním z hlavních impulzů k synchronizovanému zhroucení socialismu nejen u nás, ale též ve všech zemích střední a východní Evropy včetně bývalý SSSR koncem 80. let), čili na radostném očekávání lepšího zítřku, tak nelze vyloučit, že nové paradigma zatím poslední fáze moderního kapitalismu bude – z psychologického hlediska – založené na pravém opaku: na strachu z budoucna a emocí ze strachu plynoucích. Někteří futurologové (Petr Robejšek) přímo hovoří o riziku sklouznutí společnosti k moderní formě závislosti běžné v novověku zhruba od poloviny minulého tisíciletí až do současnosti – tentokrát v podobě technofeudalismu. Předpona "techno" proto, že technické prostředky k tomu jsou již většinou vyvinuty a otestovány (třeba odchodem od papírových peněz k elektronické formě ve vztahu jak k nákupům zboží, tak třeba ve styku s bankou, úřady apod.).

Tato varianta nové podoby ekonomického jádra společnosti by sice možná mohla být novou podobou generování ekonomického růstu (jakožto prostředku nutného k celkové regeneraci společnosti), ale na druhé straně by ovšem nejspíše měla dalekosáhlé negativní důsledky v celé nadstavbě. A to počínaje reálným uplatněním lidských práv a konče občanskými svobodami v situaci, kdy by bylo možné snadno individuální osobu a její praktické chování téměř anonymně ovládat přes "jeho" peníze (umístěné na bankovním kontě). Tedy místo potřebného tlumení nyní narůstající celospolečenské krize přispívat systémovým způsobem spíše k její eskalaci, možná až do civilizačně nepřijatelných podob. Nemůže být chmurnějšího a zcela nežádoucího scénáře.

K tomu ode mne

Ekonomický růst založený na konzumu narazil na dvě bariéry:

- Přírodní omezení.

- Divergenci v rozdělení bohatství v důsledku pozičního investování.

Cesta vpřed vede přes návrat k naplnění přirozeného bohatství člověka, které nemůže být založeno na ničem jiném než na rozvoji a uplatňování jeho schopností ve prospěch druhých lidí. Bez toho nelze najít smysl vlastního  bytí.

Pokud se ovšem máme "vrátit zamyšleni, kde prudce květ voněl, že svedl nás z cesty", potřebujeme kromě jiného novou ekonomickou teorii, přejít o neoklasické ekonomie založené na maximalizaci užitku, k ekonomii produktivní spotřeby, kde spotřeba slouží k rozvoji, uchování a uplatnění schopností člověka a jako taková je i nejvýznamnějším faktorem ekonomického růstu a determinantem kvality ekonomického růstu.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Vždy jsem si představoval Hradec Králové jako nudnou placku. A to jsem tam byl mnohokrát. Asi proto, že jsem jej buď objížděl, nebo se pohyboval jen kolem nádraží. Kamarádi mě přesvědčili, abych se tam s nimi vydal. Zpočátku – na cestě od nádraží – jsem se ve svém dojmu jen utvrzoval. Budovy, které navrhl Josef Gočár, byly nejdříve jen takovou malou náplastí, i když pozoruhodné spojení kritérií praktických i estetických si pozornost zasluhuje. Od prvního dotyku s Labem jsem začal názor na půvab tohoto města postupně měnit. Tak se společně podívejme, co čeká Pražáka, pokud se sem vydá na (bez přehánění) procházku v okolí Prahy (vlak je zde hned, pohodlně a relativně levně).

Kostela svatého Ducha a Bílá věž,

Slavné schody.

Nádherné Terasy Karla Otčenáška.

Biskupské vinice.