Vize, jakou potřebujeme/537

Vize, jakou potřebujeme/537

Otevíráme diskusi ke strategii vzdělávání – část 1.

Marek Řezanka zpracoval poměrně obsáhlý materiál k problematice základního a středního vzdělání, který nazval Indoktrinace versus svoboda vzdělávání. Reaguje v něm na STRATEGII VZDĚLÁVACĺ POLITIKY ČR DO ROKU 2030+, kterou zveřejnilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, viz:

https://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/strategie-2030

Navázal na některé své  dřívější práce věnované problematice školství, z nichž uvádím Masáž místo hledání, Marek Řezanka, České národní listy, 4. 5. 2022: https://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky2/Mas%C3%A1%C5%BE%20m%C3%ADsto%20hled%C3%A1n%C3%AD.htm

Jedním z cílů materiálů, který M. Řezanka zpracoval, je včlenit výše tematizovanou problematiku do vize, kterou pěstujeme, což je více než aktuální. Podle mého názoru je však k tomu potřeba materiál ještě posunout o kousek vpřed a soustředit se nejen na to, co ve Strategii zpracované MŠMT je, ale také na to, co tam není. Domluvili jsme se, že se k tomu co nejdříve sejdeme a pokusíme se jeho text posunout o kousek dál tak, aby byl základem diskuse, která uchopí všechny podstatné aspekty dané problematiky.

V následujícím příspěvku uveřejním pouze část jeho textu, která upozorňuje na jeden zajímavý problém, současně však ukazuje, proč je třeba na původním textu ještě popracovat. Zde je pasáž z Řezankova textu (odlišuji ji barevně a zdůrazňuji to nejdůležitější):

Nový ministr školství, Mikuláš Bek, si pohrává s myšlenkou prodloužení povinné školní docházky o dva roky. Nejsem si jist, zda právě tento krok nepodporuje ústup od víceletých gymnázií a snahu o unifikaci vzdělávacího systému, kdy děti budou znát ze škol ještě méně než doposud.

Zato existuje hrozba, že o co méně se děti ve školách dozvědí faktů, o to více na ně budou působit nejrůznější ideologie:

"S ohledem na měnící se prostředí a společenský vývoj budeme v rámci podpory počátečního, ale i dalšího vzdělávání posilovat oblast občanského vzdělávání, jehož cílem je vybavit občana kompetencemi potřebnými pro zodpovědný život v demokratické společnosti, tj. dovednostmi i znalostmi k zastávání a prosazování demokratických hodnot a postojů, ochraně lidských práv a rozvoje občanské soudržnosti. Občanské vzdělávání povede žáky k vzájemnému respektu a toleranci, ke kritickému myšlení a k aktivnímu zájmu o věci veřejné a život kolem sebe. U žáků budeme rozvíjet schopnost jednat jako zodpovědný občan, dbát o ochranu lidských práv, udržitelný rozvoj a plně se podílet na občanském a společenském životě na základě porozumění sociálním, ekonomickým, právním, environmentálním a politickým pojmům a strukturám, jakož i celosvětovému vývoji a udržitelnosti. Podstatná je též mediální gramotnost, schopnost uvažovat o sobě, účinně nakládat s časem a informacemi, spolupracovat v týmech a disponovat povědomím o rozmanitosti a kulturních identitách v Evropě a ve světě.

Neméně důležitá je také schopnost kriticky přistupovat k tradičním i novým formám médií, analyzovat mediální výstupy a pracovat s nimi a chápat úlohu a funkce médií v demokratických společnostech. Spadá sem i schopnost informace efektivně vyhledávat a ověřovat. Tyto intervence se budou týkat jak dětí, žáků a studentů, tak jejich rodičů a široké veřejnosti.

Oblast udržitelného rozvoje, její průřezová reflexe a zohlednění v rámci forem a metod vzdělávání je nezbytným předpokladem pro pochopení propojenosti a vzájemné souvislosti ekonomických, sociálních a environmentálních hledisek rozvoje, a to na lokální, regionální, národní i globální úrovni. Chceme zajistit, aby si všichni osvojovali znalosti a dovednosti potřebné k prosazování udržitelného rozvoje, mimo jiné prostřednictvím vzdělávání zaměřeného na udržitelný rozvoj a udržitelný způsob života, změnu klimatu, lidská práva, genderovou rovnost, toleranci, prosazování kultury míru a nenásilí, občanství a uznávání kulturní rozmanitosti a přínosu kultury k udržitelnému rozvoji."

Kdo by nechtěl, aby se na školách učilo kritickému myšlení? Ale děje se to? Co si máme představit pod termínem "vybavit občana kompetencemi potřebnými pro zodpovědný život v demokratické společnosti"? Celá výše uvedená pasáž mi zavání apelem na ideologickou indoktrinaci žáků. Do hlav jim bude vtloukán jediný "správný" pohled na ekologii či na mezinárodní politiku. Žáci by se podle mého měli zejména učit vcítit se do role někoho jiného a zkoušet přemýšlet jako on. Měli by hledat různá východiska, ne memorovat jedno jediné.

Vzpomeneme si ještě na besedu ve školách k válce na Ukrajině, kdy se s vážnou tváří diskutovalo, jak zabít ruského prezidenta? Mezi doporučenými médii pro výuku se objevilo i silně propagandistické Forum 24. Takto si rozhodně pěstování kritického myšlení nepředstavuji.

Když se učitelka Martina Bednářová pokusila o jiný úhel pohledu na konflikt na Ukrajině (a ponechme nyní stranou, nakolik fundovaně tak činila), stanula před soudem.

Zamysleme se nad bodem: Neméně důležitá je také schopnost kriticky přistupovat k tradičním i novým formám médií, analyzovat mediální výstupy a pracovat s nimi a chápat úlohu a funkce médií v demokratických společnostech. Spadá sem i schopnost informace efektivně vyhledávat a ověřovat.Jinými slovy žáci budou utvrzeni, že těmi správnými médii jsou Česká televize či Forum 24 – a alternativních médií že se mají střežit jako čert kříže. Správně by ale měli být vedeni k pochybnostem o všem, co je jim sdělováno a k porovnávání různých zdrojů, a ne, aby nějakému médiu věřili jen tak z podstaty. 

Podobně se můžeme zamyslit nad výukou o Green Dealu. Ten, kdo by s ním nesouhlasil, bude automaticky zařazen mezi nepřátele životního prostředí. 

Obávám se, že se nám do škol vrací novodobá náboženská výuka, jen tentokrát zacílená na politické otázky.

K tomu ode mne:

Podle mě autorům Strategie trochu křivdí. Osobně bych si povšimnul pasáže, kterou jsem zvýraznil tučně, tj. že je důležité pěstovat "schopnost kriticky přistupovat k tradičním i novým formám médií". Tady bych autory Strategie dokonce pochválil za statečnost, protože pod tradičními medii mají na mysli i ČT. Zkrátka zde je obsažen apel na kritické myšlení podle zásady "padni, komu padni", i když problém konformity učitelského sboru nepochybně existuje.

Pokud jsem uvedl, že největším problémem Strategie není to, co v ní je, ale to, co v ní není, předznamenám několik podnětů, které se pokusím zformulovat v navazujícím článku:

1. Všichni hovoříme o kritickém myšlení, ale spoléháme jen na intuitivní představu tohoto pojmu, takže si ho každý může vyložit podle sebe. A tak za kritické myšlení může být považována i stádní konformita ve stylu: Vždyť přece všichni společně kritizujeme (či spíše pranýřujeme) "černou ovci". Co to vlastně skutečné kritické myšlení je? – To ve Strategii nenajdete. Tak se pokusím o operacionalizaci toho, o co jde.

2. Strategie na mnoha místech a formou obsáhlých pasáží zmiňuje problematiku a význam digitalizace či přímo umělé inteligence. Ani jednou však neotevírá otázku: Které lidské schopnosti jsou snadno nahraditelné umělou inteligencí a jejich role tudíž bude klesat, které lidské schopnosti jsou specificky lidské, současným typem umělé inteligence v dlouhodobé perspektivě nesubstituovatelné, a tudíž jejich role poroste? Přitom role těchto nenahraditelných schopností s využitím umělé inteligence jako nástroje, který jim bude sloužit a výrazně zvýší jejich výkonnost, podstatným způsobem vzroste. – Tato problematika (nejen) ve Strategii zcela chybí. Přitom se jedná o problematiku naprosto zásadní, o problematiku strategického významu.

3. Vzdělání je nutné chápat jako to, co doprovází člověka celý život, přičemž jednou z jeho nejdůležitějších funkcí je podpořit dobrovolné prodloužení doby uplatnění člověka na profesních trzích.

4. Úplně opominuta je otázka financování školství dle jeho výkonnosti, tj. takového financování, které by motivovalo všechny zúčastněné k vyšší efektivnosti a vytvořilo i potřebný konkurenční tlak. V oblasti školství se jedná o problém mimořádně citlivý a složitý, nicméně zcela jej opominout prostě nejde. I k tomu se dostanu v následujících pokračováních, resp. právě touto problematikou začnu.

(Pokračování v intencích výše řečeného)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Cestu na nesmírně zajímavé a i trochu bouřlivé setkání s veřejností v České Lípě, které bylo věnované současné době, jsem využil k návštěvě několika zajímavých míst mezi Prahu a Českou Lípou a hlavně k prohlídce slavného města samotného, ve kterém jsem už dlouho nebyl.

V kaňonu Peklo u České lípy. Jsou vidět i hatě, po kterých se jde kus naučné stezky.

Krásná zeleň mě trochu překvapila.

Kolem pískovcové stěny.

Přírodní fantazie si meze neklade.