Radim Valenčík

Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

rubriky:

přihlášení

archiv článků:

Vize, jakou potřebujeme/536

0001pt;line-height: normal">https://radimvalencik.pise.cz/10926-pred-michalkovicemi-jureckova-slepa-ulicka.html

(Jedná se o významné materiály, které dost přesně říkají, o co dnes jde.)

Nyní již text J. Šulce odlišený barvou:

O důchodech narovinu

Jaroslav Šulc

V sobotu 27. května se v ostravské čtvrti Michálkovice scházejí zájemci o řešení penzijního rébusu zajímajícího prakticky všechny generace. Na semináři se bude diskutovat o tom, za jakých podmínek asi budou naši lidé prožívat zhruba čtvrtinu svého života.

Těch návrhů na finanční zabezpečení seniorů je více, ostatně téma penzijní reformy už hodně zdomácnělo, byť o co více se o ní mluví, o to méně se skutečně realizuje. Je načase, aby i levice veřejně předložila svou představu. Pokud však má být návrh penzijní reformy předložený demokratickou levicí obecně přijatelný, musí mít jednak dostatečně široký záběr v pokrytí všech důležitých faktorů, ale hlavně nesmí být populistický a tedy účelově nadbíhat jen jedné skupině voličů. Byť by to bylo krátkodobě sebelákavější.

Takovému účelovému přístupu se levice musí vyhnout za každou cenu, a to třeba i za cenu tvrdých vnitřních rozmíšek. S přesvědčením, že většina i kriticky naladěných lidí i mimo levici nakonec vždy ocení, když se jim "nalévá čistého vína" a kdy nejsou krátkozrace ohlupováni "těšínskými jablíčky".

Falešný přístup je nejen nepoctivý, ale co hůře: většinou těm, kteří se přízni populistických politiků zrovna právě netěší, přináší i nemalé finanční škody, a této pasti se levice musí vyhnout.

Jde o víc, než jen o penze!

Není žádnou novinkou, že současný důchodový systém je hodně zdeformován a často ani neumíme finanční důsledky současných chyb dobře spočítat. Nicméně lze mít za to, že funkční podoba penzijní reformy musí být demokratickou levicí nastíněna natolik široce a přitom dobře provázaně, aby byla obhajitelná nejen v odborné veřejnosti, ale aby ve zdrojové/příjmové čísti získala dostatečně masívní podporu ve všech věkových i profesních skupinách: jak mezi produktivní populací či již dnešními seniory (muži i ženami), tak v jejím rámci, a to nastolením mnohem férovějších pravidel v odvodech pro zaměstnance (a je zaměstnávající firmy) a pro živnostníky, tak – ohledem na narůstající rozdíly v příjmech (a majetku) – též u skupin s podprůměrnými, průměrnými a nadprůměrnými příjmy.

Zdaleka nejen toto. Není radno dál prodlužovat dosavadní zúžený přístup k reformě – soustředit se třeba jen na výši hranice důchodového věku, na zápočtovou dobu, algoritmus výpočtu výše důchodu a pravidla valorizace a tak podobně: jedním slovem omezit důchodovou reformu klasicky pouze na úpravu parametrů důchodového systému. Jakkoliv je třeba přitakat názorům mnoha expertů, že čas k důkladné reformě jsme dávno promeškali a že na zásadnější úpravy již není ani potřebné politické klima, tak to nic nemění na potřebě pracovat na konceptu změn jak jádra průběžného a doplňkového penzijního systému (parametrů), tak jeho okolí, a to bezodkladně.   

Aniž by šlo o úplný výčet a časově specifikovaná opatření, pozornost by měla být soustředěna především na:

·                    Zásadní posun v náhledu na funkci důchodového systému. Přestat brát důchody jako fatální a již hrozivou přítěž veřejných financí (v konkurenci s jinými výdaji) a tudíž tlačit na prodlužování věku odchodu do důchodu, ale přesně naopak: Vnímat generaci osob v těsně předdůchodovém věku (kohortu čítající nyní vždy cca sto tisíc lidí v ročnících narozených na přelomu 50. a 60. let minulého století v doznívajícím poválečném babyboomu) při dobré motivaci pro setrvání v práci i po dosažení věkové hranice jako potenciál hned tří zdrojů: peněz jak pro "přesluhující" osobu, tak v podobě jen symbolických odvodů (coby příjmů veřejných rozpočtů) a transferů celoživotního know how od těchto osob k mladším spolupracovníkům. Přirozeně s vysokou mírou specifik podle oborů činnosti, vzdělání, zdravotního stavu, reálné možnosti uplatnění na trhu práce apod. Inspirací budiž švédský model NDC či rakouský model penzijního pojištění, který "zázračným" způsobem mění "méně" (procentuálně nižšími odvody než u nás) ve "více" (nabízí vyšší penzijní dávky při stejné věkové hranici odchodu do důchodu, aniž by se uvažovalo o jejím zvýšení).

·                    Úžeji propojit důchodový systém se systémem zdravotní péče i vzdělávací soustavy. Motivovat zdravotní pojišťovny a prostřednictvím nich poskytovatele zdravotních i lázeňských služeb k prodloužení fyzických i psychických předpokladů uplatnitelnosti člověka na profesních trzích. Jak? Třeba využitím lázeňské péče a vhodně volených kulturních programů v rámci ní (přirozeně s přihlédnutím ke specifické zátěži osob v jednotlivých profesích) prodloužit žití v dobré kondici. To lze zajistit tak, že část odvodů z výdělečné činnosti půjde do zdravotního pojištění osob nad 65 let a bude zůstávat příslušné výdělečně činné osobě na účtu. Z těchto peněz poté bude moci hradit nadstandardní zdravotní péči určenou právě k prodloužení doby dobrovolného produktivního uplatnění. Tím bude rovněž každá zdravotní pojišťovna zainteresovaná na poskytování těch služeb, o které jde, včetně prevence, monitoringu zdraví či poskytování lázeňské péče. S cílem, aby osob, které se produktivně uplatňují v (post)produktivním věku, bylo v jejím pojišťovacím kmeni co nejvíce.

·                    A co se týče vazby na vzdělávací soustavu? Je žádoucí podporovat celoživotním vzděláváním včetně certifikovaných kurzů zaměřených na upgrade schopností (profesních, komunikačních, sebepéči o zdraví apod.) poskytovaných univerzitami takové přístupy, aby byly i starší generace schopny vstřícně, ne s obavami reflektovat změny ve společnosti, vědě a technice. Využít možnosti osvěty směřující k tomu, aby člověk od dětství uvažoval o celé své profesní kariéře, postupně si konkretizoval představu o své seberealizaci. Náklady v tomto směru jsou minimální a potřebné kroky lze začít realizovat neodkladně. Pokud se tím postupně ovlivní dominující pohled na svět, povede to ke snížení procenta těch, kteří jsou odkázáni na financování z penzijního systému. Jde o změnu životního stylu směrem k přirozenému životu naplněnému smyslem.

·                    S tím jsou spojeny náměty na vyšší zdanění látek zhoršujících zdravotní stav obyvatelstva, především obezitu apod. Velmi dobře o tom pojednal třeba sociolog Daniel Prokop v textu Jak na důchodovou reformu. Jedná se o mimořádně významný článek, protože je první svého druhu, který v mediálním mainstreamu prezentuje lidsky přijatelnou, ekonomicky efektivní a perspektivní cestu reformy systému průběžného penzijního pojištění. Vyvrací tak lež o tom, že "vláda nemohla postupovat jinak", viz: https://www.novinky.cz/clanek/kultura-salon-sociolog-daniel-prokop-jak-na-duchodovou-reformu-40425365

·                    Spuštění zcela nového konceptu "daňové penzijní reformy", která by spočívala v nastolení větší spravedlnosti nejen mezi zaměstnanci a živnostníky, ale – což se zhusta opomíjí – i mezi živnostníky samotnými. Nemluvme už o parazitismu OSVČ vůči zaměstnancům, ale přece už nelze dále prodlužovat stav, kdy OSVČ s nízkými výnosy používají jejich podstatně vyšší podíl na úhradu svých celkových odvodových povinností ve srovnání s OSVČ s vysokými zisky.

·                    Nabízí se i navýšení vyměřovacího základu pro OSVČ. Po nesmyslném zrušení EET (spolu s navazujícími paragrafy přichází rozpočet ročně o cca 100 – 110 mld. Kč) je žádoucí čelit rozmachu švarcsystému a jiným formám obcházení odvodových povinností. Jakkoliv je současný algoritmus stanovení starobního důchodu "jánošíkovsky" tvrdý vůči vysoce příjmovým skupinám, nemají-li se opakovaně otevírat polemiky u valorizace, způsobující jen další diferenciaci mezi bohatými a chudými důchodci, je nutné souběžně pracovat na reformě nejen majetkových daní a daní z kapitálu (dnešní luxus si již nemohou veřejné finance dál dovolovat), ale též na zavedení progresívní daně z příjmů fyzických osob. Reformu důchodového systému je totiž zcela nezbytné vnímat jako součást reformy veřejných financí.

·                    Řešení choulostivé problematiky věku nároku na starobní důchod se týká nejen osob dlouhodobě pracujících ve fyzicky náročných oborech, ale s něčím podobným je záhodno uvažovat i u oborů se zvýšeným náporem na psychiku. Dávno to vědí personalisté v ozbrojených složkách (a řeší to výsluhovou penzí), ale problém je obecnější. Nabízí se obnovit diskuzi o quasi 2. pilíři – ovšem ne o Nečasovo/Drábkovském opt out, ale o systému podnikových penzí, kdy by zaměstnavatelé měli v náročných oborech povinnost prostřednictvím podnikových penzijních plánů generovat dostatečnou výši kapitálu určeného pro takto dlouhodobě ohrožené zaměstnance k financování jejich předčasných důchodů.

·                    Neméně důležitou součástí komplexní důchodové reformy je obnovení funkčnosti doplňkového třetího pilíře a posouzení racionálnosti systémových změn v minulé dekádě jak ve světle současných inflačních turbulencí, tak celkové finanční efektivity. Fatálně chybným se ukázal původní záměr zákonodárce předpokládajícího, že po cca dvou třech dekádách placení příspěvků na penzijní připojištění fyzickou osobou (a často spolu se zaměstnavatelem inkasujícími nemalé daňové úlevy) plus připisováním nezdaňovaných státních příspěvků budou tvořit tyto doplňkové starobní penze doživotně cca 5 až 15 % z celkových příjmů dlouhodobě připojišťovaných seniorů. To jsou však – po třech dekádách od založení prvních penzijních fondů – naprosté výjimky. Drtivá část účastníků si totiž odčerpá celou naspořenou částku najednou formou jednorázového finančního vyrovnání. To v lepším případě, protože desetitisíce lidí v zoufalé finanční situace žádají penzijní společnost o rychlé vyplacení odbytného i s vědomím, že tím ztrácejí státní příspěvky. Nutno přehodnotit (i ve vazbě na pádivou inflaci) také funkci tzv. předdůchodu. A co se týká potřeby zvýšení funkčnosti celého doplňkového systému, po rozpačitých zkušenostech s režijními náklady účtovanými cizími providery je nutné zvážit založení státní penzijní společnosti, nepracující se ziskovou motivací.

Jakkoliv nemá v současné době levice své parlamentní zastoupení, výše nadhozená témata se jí bytostně dotýkají. A je připravena se na jejich seriózním rozpracování podílet, v neposlední řadě i s využitím poznatků z předpokládané "Michálkovské" diskuze. 

A k tomu trochu inspirující přírody:

Cestu na nesmírně zajímavé a i trochu bouřlivé setkání s veřejností v České Lípě, které bylo věnované současné době, jsem využil k návštěvě několika zajímavých míst mezi Prahu a Českou Lípou a hlavně k prohlídce slavného města samotného, ve kterém jsem už dlouho nebyl.

Pěkně opravený zámeček v Dubé, který slouží jako hotel.

Kozy na farmě kousek od Pekla. Když jsem uviděl směrovku k farmě, vypravil jsem se tam zjistit, zda to není ta slavná farma, kde choval ovce Ladislav Lis. Mluvil jsem s ním poměrně krátce před jeho smrtí a stěžoval si, že mu část koz rozthali psi. Byla to jiná forma, ale i tak zajímavé.

Kolem farmy jsem sestoupil do Pekla, kde jsem byl naposledy před více než 20 léty. I ve vedlejším kaňonu byly pěkné pískovcové útvary.

Pěkná dřevěnice, typická místní architektura. Stojí hned vedle hlavní trasy vedoucí Peklem.

Zpět na hlavní stranu blogu