Vize, jakou potřebujeme/532

Vize, jakou potřebujeme/532

V rámci seriálu věnovanému pěstování perspektivní, realistické a přitažlivé vize pokračuji ve zveřejňování obsáhlejší pojednání z pera Jaroslava Šulce, které je jeho interpretací toho, co se odehrálo v minulých létech, odehrává nyní a bude odehrávat. Jedná se o jeho pohled na vizi, obsahující významnou retročást, ve které je zmíněna řada osobností, z nichž některé již nejsou mezi námi, některé jsou – slovy básníka – "k zbláznění živí" (už byla uveřejněna, nyní jsme přešli ke žhavé součanosti). Šulcův text je významný i z hlediska praktického demonstrování vzájemného sdílení myšlenek a vzájemného ideového obohacování se těch, kteří se na pěstování vize podílejí. Vzhledem k rozsahu textu předpokládám, že sérii jeho postupného zveřejňování občas přeruším a vložím aktuální díly. Pojednání bylo napsáno pro sdružení Kudy z krize a zde ho také najde zájemce celý, viz:

https://www.kudyzkrize.cz/2023/04/13/jaroslav-sulc-k-pricinam-dnesni-krize-a-moznym-vychodiskum/

V této verzi zveřejnění jej od svého textu odlišuji barvou a doprovázím poznámkami:

K výchozím příčinám dnešní krize a možným východiskům – část 20.

Jaroslav Šulc

Faktickým výsledkem cíleně zvolené podoby sociálně ekonomické transformace československé ekonomiky je, že má po třech dekádách řadu negativních charakteristik, zejména:

·                    Transformace ji přeměnila na ekonomiku převážně subdodavatelského typu v pozici převážně obří montovny a velkoskladu ve středu Evropy, tedy fakticky na závislý záložní ekonomický prostor především tápající sousední ekonomiky německé;

·                    Je to velmi závislá, nesvrchovaná a hodně zranitelná ekonomika duálního charakteru. Pokud jde o její exportní profil, již dávno ztratila dřívější schopnost produkovat a dodávat "na klíč" (včetně dlouhodobého úvěrování a pojišťování) kompletní investiční celky v tak důležitých, a hlavně výnosných oborech, jakými jsou třeba petrochemie, elektrárenství a teplárenství, jaderná energetika, cukrovarnictví apod.;

·                    Pokud jde o vnitřní trh, ztratili jsme produkční soběstačnost především v řadě potravinářských komodit. Nyní složitě a draze odcházíme od tradičního východoevropského dodavatele uhlovodíků, cenově nezvládáme zásobování domácností i firem elektrickou energií a plynem.

·                    Na stále citelněji deformovaném vnitřním trhu jak potravin, tak spotřebního zboží dominují bezskrupulózně se chovající cizí oligopoly, stahující do svých metropolí z České republiky stamiliardové zisky (s přiodhadem efektu transferových cen), aniž se český stát dokáže zatím účinněji bránit;

·                    Máme sice dlouhodobě a citelně zdeformovanou příjmovou i výdajovou stranu veřejných financí, nicméně v minulé dekádě se do roku 2019 včetně vládě dařilo dílčími ročními rozpočtovými přebytky stlačovat podíl státního dluhu vůči hrubému domácímu produktu až na 1,6 bil. Kč, resp. pod 30% hranici (v Evropě ojedinělý úspěch). Tato quasi rozpočtová "rezerva" do hranice dluhové pasti (tedy pokud podíl státního dluhu k HDP přesáhne 55 %) je však následně extrémně rychle odčerpávána, jak ukazuje následující tabulka:

Tabulka 1: Hospodaření státního rozpočtu ČR a dopad na státní dluh (2015 až 2022 (abs. a v %)

Zdroj: https://www.czso.cz/csu/czso/hdp_narodni_ucty. Metodická poznámka: Na změnu výše zadlužení státu mají kromě připočtení ročního salda státního rozpočtu vliv i další položky, především saldo přijímaných a poskytovaných vládního úvěrů.

·                    Ke zvrácení pozitivního trendu v úsilí o snižování (absolutního i relativního) zadlužení českého státu došlo souběhem dvou vlivů, objektivních i subjektivních. Především nepředpokládanými (v úhrnu však stamiliardovými) výdaji v souvislosti s nutností čelit pandemii Covid-19 (kombinací zvýšených výdajů na nákupy léků a zdravotnických přípravků spolu s dotacemi podnikatelské sféře včetně snížení daňových a odvodových povinností) a poté diskutabilními kroky vedoucími ke snížení rozpočtových příjmů. Ať již to byly doprovodné kroky při (jinak chvályhodném) rušení superhrubé mzdy (s každoročními dopady cca 100 mld. Kč), vratka loss carry back (cca 30 mld. Kč) a další (zrušení daně z převodu nemovitostí, stravenkový paušál atd.), s úhrnným záporným efektem asi 264 mld. Kč, ke kterému se přidává velmi kontraverzní rušení ještě nedokončené akce elektronické evidence tržeb (EET) včetně úpravy paušální daně za dalších asi 54 mld. Kč vloni;

·                    Tímto způsobem si vláda generuje asi 300 miliardový každoroční schodek státního rozpočtu (plus další schodek zhoršující vlivy). To je samo o sobě závažný makroekonomický negativní impulz narušení rovnováhy ve veřejných financích. Ale současně – ve snaze schodek "řešit" škrty v sociálních transferech, tedy "úsporami na finanční obsluze sociálního státu", to vede ke zhoršené dostupnosti veřejných služeb a podněcuje sociální neklid. Avšak co je vůbec nejhorší: pumpováním nekrytých cca tří stovek miliard korun nutných k profinancování schodku úvěry do ekonomiky (spolu s externími vlivy v důsledku narůstajícího geopolitického napětí především ve vazbě na volatilitu cen energetických zdrojů) česká vláda roztočila inflační spirálu nebývalých rozměrů. S katastrofálními důsledky nejen pro středně a nízkopříjmové domácnosti, ale v neposlední řadě i pro podnikatelský sektor, přičemž konce extrémně rychlého růstu cenové hladiny nelze dohlédnout, stejně jako nelze tolerovat zcela zmatené kroky k tlumení jejich důsledků (viz kejkle se zákonem upravujícím valorizací důchodů);

·                    Navíc se vzdalujeme prostoru k racionální debatě o celkové úpravě daňového mixu (přesun od extrémně vysokého zdanění práce k vyššímu zdanění kapitálu, potažmo k nežádoucímu obratu ve vývoji podílu mezd zaměstnanců a firemních zisků na hrubé přidané hodnotě. Jestli byly oba podíly ještě v roce 2020 po delší době konečně zhruba v rovnováze (50 : 50 %), tak tendence pro toto pětiletí se obrací, když směřuje k poměru 47 % mzdy a 53 % zisky)^[1]. Slova o potřebné nápravě však platí i pro strukturu mixu, třeba pro řešení velmi rozdílného a nespravedlivého zdanění (a odvody na sociální a zdravotní pojištění) mezi zaměstnanci a OSVČ, domácími a zahraničními firmami atd.

·                    Je načase rehabilitovat pro mnohé nepříjemnou tezí, že daňová soustava má vedle tak často zmiňovaných stránek (je redistribuční, motivující, stabilizující) také stránku bytostně třídní – tj. vůči komu je přátelská a vůči komu nikoliv;

·                    Transformovali jsme se přitom v obecně sdílené naději, že se světu nevzdálíme. Ke konvergenci sice dochází, ale nejen s mnoha výkyvy a pomalu, když však evidentně "sedíme ve vlaku, který nejenže jede po slepé koleji, ale dochází mu i pára". Globální data ukazují, že Evropa rychle ztrácí jak dynamiku, tak návazně konkurenceschopnost. To plně platí i pro naši ekonomiku, navíc extrémně rizikově závisející na kondici německého souseda, složitě balancujícího v klimatu aktuálních geopolitických posunů, zejména narůstající rivality Číny a USA).

K tomu ode mne:

Situace opravdu neradostná. Ale právě proto je nutné již nyní připomenou známé: "Co tě nezabije, to tě posílí." Potřebujeme pozitivní vizi, jedním z jejíž atributů musí být identifikování našich příležitostí.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Jedno z nejhezčích míst v bezprostřední blízkosti Prahy. Jako v pohádce. Však se tu také několik pohádek točilo. Poznáte, kde to je?

Vyrážím se v tuto dobu každé jaro.

Jezero v druhé části Průhonického parku.

Strom zasažený bleskem. Jeden, s ještě výraznější stopou po úderu, je přímo u jezera.

Mokřad pod jezerem. Všimněte si volavky bílé vpravo. Je plachá, ale byl jsem dost daleko.

Mraveneček skoro na každé květu. Květ vyrůstá přímo za země, listy se objeví později.