Radimvalencik | Vize, jakou potřebujeme/521

Vize, jakou potřebujeme/521

V rámci seriálu věnovanému pěstování perspektivní, realistické a přitažlivé vize pokračuji ve zveřejňování obsáhlejší pojednání z pera Jaroslava Šulce, které je jeho interpretací toho, co se odehrálo v minulých létech, odehrává nyní a bude odehrávat. Jedná se o jeho pohled na vizi, obsahující významnou retročást, ve které je zmíněna řada osobností, z nichž některé již nejsou mezi námi, některé jsou – slovy básníka – "k zbláznění živí". Šulcův text je významný i z hlediska praktického demonstrování vzájemného sdílení myšlenek a vzájemného ideového obohacování se těch, kteří se na pěstování vize podílejí. Vzhledem k rozsahu textu předpokládám, že sérii jeho postupného zveřejňování občas přeruším a vložím aktuální díly. Pojednání bylo napsáno pro sdružení Kudy z krize a zde ho také najde zájemce celý, viz:

kudyzkrize.cz/...

V této verzi zveřejnění jej od svého textu odlišuji barvou a doprovázím poznámkami:

K výchozím příčinám dnešní krize a možným východiskům – část 17.

Jaroslav Šulc

Pokud doplníme jeho zobecnění o některá "tvrdá data" za Českou republiku, pak ze Statistické ročenky ČR 2021^[1]) lze z příslušných tabulek vyčíst například následující informace^[2]):

·                    Pokud jde o registrované subjekty, tak soukromých podniků a korporací pod zahraniční kontrolou bylo ke konci roku 2020 absolutně celkem 84 815, z celkového počtu soukromých podniků a korporací 545 259 to činí 15,6 % (tab. 12-8), a to v rozhodující (z 89,6 %) organizační podobě jako společností s ručením omezeným - s.r.o. (tab. 12-9);

·                    Pokud jde o zařazení soukromých podniků a korporací pod zahraniční kontrolou do (odvětvových) skupin převažujících činností, pak jich ze zmíněných 84 815 podnikalo 31 % v obchodních činnostech včetně opravy a údržby motorových vozidel, 19 % v sektoru nemovitostí, 14 % v sektoru profesní, vědecké a technické činnosti, 9 % ve zpracovatelském průmyslu atd. (tab. 12-10);

·                    O krajně nerovnoměrném teritoriálním rozmístění soukromých podniků a korporací podzahraniční kontrolou svědčí fakt, že 61,6 % jich působilo v hl. m. Praze (a s připočtením sousedících okresů Praha – východ a Praha – západ dokonce 63,6 %). Za zmínku stojí ještě okresy Brno-město 7,4 %, Ostrava-město 3,1 %, Karlovy Vary 1,9 %, Plzeň-město 1,3 %, Teplice 1,1 %, České Budějovice (1,0 %). Ještě v okrese Olomouc to bylo 0,8 %, když ve všech ostatních okresech nedosáhl tento podíl ani jednoho procenta (tab. 12-11);

·                    Zajímavý paradox přitom sledujeme u celkových dat mezi finančními institucemi "národními soukromými" (celkem 3 306) a finančními institucemi pod zahraniční kontrolou, kterých je pouze 742 (tedy asi jen pětkrát méně). Ale když se podíváme do struktury podle velikosti firem měřeno počtem zaměstnanců a bude nás zajímat skupina středně velkých firem (s 20 až 249 zaměstnanci), tak zde je již početní zastoupení firem "národních soukromých" prakticky stejné, jako u těch pod zahraniční kontrolou (104 ku 111 firmám), avšak naprosto jiný obrázek poměru sil ukazuje zastoupení hned 36 firem pod zahraniční kontrolou oproti pouhým 11 domácím firmám, pokud jde o zaměstnávání 250 a více osob (tab. 12-14). Tady tedy mají zahraniční firmy jasnou, doslova řádově násobnou převahu.

Ne nadarmo je proto možné konstatovat, že naprostá dominance zahraničního kapitálu především v tzv. "velkém" bankovnictví či pojišťovnictví s jejich schopností ovládat prostřednictvím různých finančních nástrojů dění v libovolném odvětví či oboru české ekonomiky (průmysl je zahraničním kapitálem ovládán již téměř z poloviny) je projevem i zdrojem naší současné neokoloniální pozice. V důsledku přijetí neoliberálních konceptů v poslední dekádě minulého století se zhoubnými recidivami do dnešní doby. Rozsah této podřízenosti byl z finančního hlediska výše dokumentován v grafech.

Jestli jsme výše konstatovali, že potřebné změny ve společenské nadstavbě (obnově energetické, potravinové, farmaceutické apod. bezpečnosti, resp. nezávislosti) je v principu možné uskutečnit (bez zbytečného odkladu, ale i tak nepochybně ve středně dlouhém časovém horizontu), pak zdroje a impulzy k tomu musíme hledat jen a jen ve změně především materiální základny české společnosti a v subjektech jejího řízení. Pravděpodobně se nalézají i v revizi privatizačních kroků v některých odvětvích, a to provedených tak, aby bylo možné mluvit o skutečné suverenitě českého státu třeba v energetice, byť nepochybně v kombinaci se změnami v široce koncipovaném sektoru nemateriálních služeb (počínaje vzděláním, zdravotnictvím a konče třeba vědou a výzkumem). Ideální řešení spočívá (jako obvykle) v nalezení synergických efektů, dílčí změny vyřeší jen minimum problémů.

Je bohužel krutou zlomyslností naší doby (v kombinaci s rostoucí bulvarizací médií středního proudu), že v minulých dva a půl letech byla až nadměrná pozornost politické scény iniciovaná senzacechtivým zpravodajství věnována nejdříve vlnovité eskalaci covidové krize (aniž bychom její dopady jakkoliv zlehčovali), poté hrátkám obřích energetických firem s cenami obnovitelných zdrojů a iniciativami okolo Green Dealu a naposledy tragickému konfliktu na jihovýchodě Ukrajiny.

Jakkoliv jsou zmíněné poslední krize až hodně znepokojivě závažné (a ta případně eskalovaná "ukrajinská" možná až morbidně fatální, ultimátní), nelze přehlédnout, že v celospolečenském diskursu fakticky odvádějí pozornost od objektivně se rýsujícího zadání obnovy státní suverenity České republiky.

Tím spíše, že zatím hodně stranou pozornosti zůstává až neuvěřitelně systémově paradoxní podoba návrhů předních státníků a části aparátu Evropské unie na způsob, jak čelit již schválenému programu administrativy USA na podporu přechodu tohoto lídra západního světa na "zelenou" energetiku v podobě subvencí firmách na tamním území ve výši 391 mld. USD (cca 8,6 bil. CZK). Zatímco pro FED není žádný fatální problém tuto obří sumu inflačních dolarů vytisknout a pustit v USA do oběhu (což potvrdil nedávný test s tzv. kvantitativním uvolňováním peněz) a přivolat úprk výrobních kapacit z celého světa na severoamerický kontingent s levnou (neboť takto štědře dotovanou energií), pro "zbytek" světa je tato varianta nového kola globálního konkurenčního středu nepoužitelná. Naopak: zejména průmyslovým zemím akutně hrozí přesun energeticky náročných kapacit za oceán, protože doma jim podobnou výhodu nebudou umět poskytnout.

K tomu ode mne:

Další forma pozičního investování v globálním měřítku. Přímo učebnicově vyjádřená. Tučně zvýrazněné prosím přečíst nejméně 3x.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Každoročně v tuto dobu si dělám výlet na Koukolovu horu mezi Zdicemi a Berounem. Letos jsem zde narazil na manželskou dvojici ve zralém věku, které fotila nesmírně zajímavou houbu. Uveřejňuji foto z celé vycházky, který stojí za to. Však uvidíte. Mj. pod horou je velmi příjemné parkoviště, kde je vždy několik aut.

Ještě jedna fotka po cestě na Koukolovu horu.

Tady už té kytičce, o které jsem psal, frňáček zčervenal.

Výhled z Koukolovy hory na Beroun

A tady je výhled na Svatou. Tady začíná Křivoklátsko.