Radim Valenčík
Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita
Vize, jakou potřebujeme/515
Vize, jakou potřebujeme/515
V rámci seriálu věnovanému pěstování perspektivní, realistické a přitažlivé vize pokračuji ve zveřejňování obsáhlejší pojednání z pera Jaroslava Šulce, které je jeho interpretací toho, co se odehrálo v minulých létech, odehrává nyní a bude odehrávat. Jedná se o jeho pohled na vizi, obsahující významnou retročást, ve které je zmíněna řada osobností, z nichž některé již nejsou mezi námi, některé jsou – slovy básníka – "k zbláznění živí". Šulcův text je významný i z hlediska praktického demonstrování vzájemného sdílení myšlenek a vzájemného ideového obohacování se těch, kteří se na pěstování vize podílejí. Vzhledem k rozsahu textu předpokládám, že sérii jeho postupného zveřejňování občas přeruším a vložím aktuální díly. Pojednání bylo napsáno pro sdružení Kudy z krize a zde ho také najde zájemce celý, viz:
https://www.kudyzkrize.cz/2023/04/13/jaroslav-sulc-k-pricinam-dnesni-krize-a-moznym-vychodiskum/
V této verzi zveřejnění jej od svého textu odlišuji barvou a doprovázím poznámkami:
K výchozím příčinám dnešní krize a možným východiskům – část 15.
Jaroslav Šulc
0001pt">Tyto "v.o.s." mají dva společníky. Jeden, sídlící v ČR, vlastní asi tak 0,1 % obchodního podílu a ten druhý, sídlící v Německu, pak vlastní "zbytek", tedy 99,9 % obchodního podílu. Podle daňových zákonů se celý zde vytvářený zisk – v poměru podle výše obchodního podílu a podstatné je, že bez zdanění – převádí druhému společníkovi, který teprve tento "svůj" příjem zdaňuje. Takže jen v případě Lidlu odešlo v předminulém roce z České republiky asi tak necelých 6 mld. Kč výnosů legálně do Německa. Tedy fakticky bez zdanění výnosů v ČR, kde byly fakticky vytvořeny díky cenám zboží (a maržím) prodávaného českým a moravským domácnostem. Takže zisk, který čeští občané denně vytvářejí svými nákupy (třeba v Lidlu), slouží jako příjem nikoliv pro churavějící a čím dál víc chřadnoucí český státní rozpočet, ale pro ten v Německu, do jehož příjmů se teprve tam z "českého zisku" vlévá spočítaná "německá" daň. Jak prosté, že?
Jestli někomu, kdo umí rychle dělit, připadla výsledná ziskovost obchodních řetězců prodávajících především potravinářské zboží až nápadně nízká – v průměru jen asi 3 % jejich obratu, je jeho podezření, že tu něco neklape, naprosto namístě. Samozřejmě – píše správně Jaroslav Ungerman, "...že vydělávají mnohem více, protože v těchto číslech nejsou uvedeny např. praktiky Makro, které si vynucuje poplatky za fakturaci ve výši 0,5 % hodnoty dodávky tak, že tyto poplatky jsou převáděny přímo na fakturační firmu ve Švýcarsku. Poplatek se vynucuje tak, že platby za dodané zboží jsou pak uváděny s variabilními symboly – bez poplatku jako hromadná platba a ty dodavateli si sám vyber – co jsme ti to zaplatili.
Podobné praktiky jsou např. v tom, že budovy, ve kterých jsou supermarkety, patří realitní firmě stejného majitele a tomu se platí nájemné – samozřejmě, že do zahraničí. Dceřinými firmami koncernů jsou poskytovány mnohé další služby – IT, marketing atd.". Rozumí se samo sebou – a výše u tzv. "U" křivky o tom byla zmínka – že za takové pro koncern optimální ceny.
Nabízí se zobecnění těchto praktik úspěšně otestovaných zahraničním kapitálem v maloobchodní síti na celou ekonomiku, respektive na veřejné rozpočty. A už raději nedumejme nad fakticky současnou vládou odepsanými rozpočtovými příjmy v případě, že by nebyla od roku 2023 definitivně "zaříznuta" (opět pod neudržitelnou záminkou známé neoliberální mantry o potřebě účinně čelit pokusům o přeregulaci a zbytečné podezíravosti zbytečně represívního státu) již celá agenda elektronické evidence tržeb – EET. Jen to jsou výpadky v řádech tolik chybějících desítek miliard korun.
Ale i tak zobecnění příkladu ze zcela legálních a výsostně pro české veřejné finance škodlivě působících praktik maloobchodních řetězců mimo tento sektor naznačuje, že krvácení této republiky v důsledku neochoty čelit neoliberalismu nejen v teorii, ale především v praktickém hospodářském životě již má a dlouhodobě může mít zcela fatální důsledky. Jestliže oficiální data vysledovatelná v obou grafech uvedených výše uvádějí dlouhodobě sumy odkrvování této země odlivem kapitálu v řádu okolo 200-250 mld. Kč, tak to v reálu může být klidně o 100 a možná i 200 mld. Kč ročně více. U relativního vyjádření pak již ne uvedených oficiálních tři až sedm procent, ale třeba až kolem šesti až deseti procent. Pro představu je to ekvivalent třeba celoročního objemu výplaty všech důchodů počínaje starobními a konče pozůstalostními...
Stručně a lapidárně řečeno: chabou znalostí reálného fungování tržní ekonomiky a mnohdy důvěřivou naivitou mnoha našich lídrů v kombinaci s dobře volenou strategií našich nových "přátel a spojenců", tentokrát na západě (kam se tak vehementně pořád nepochopitelně tlačíme), jsme se vmanévrovali (či byli jsme vmanévrováni) do nezáviděníhodného postavení toho, kdo tahá za pořád kratší konec provazu. A není divu, že nervozita a napětí ve společnosti v neustávajících krizích nebezpečně narůstá.
K tomu ode mne:
Krásně popsáno. Toto by si měli dobře promyslet všichni ti, kteří se domnívají, že existují jednoduchá řešení, jak se ze současné situace dostat, případně čekají na nějaký zázrak, tj. že průšvih, co kterého jsme se dostali, za nás vyřeší někdo druhý. Ne. Potřebujeme kvalifikovanou komplexní alternativu, která bude existovat v hlavách mnohých, spojovat je, dávat jim oprávněný vnitřní pocit ideové převahy a umožní získávat spojence z řad těch, kteří si budou uvědomovat, že současné dění je směřování do slepé uličky.
(Pokračování)
A k tomu trochu inspirující přírody:
Z pražského 1. máje - procházka přes Petřín na Střelecký ostrov.
Příroda drtivě zvítězila nad politickou aktivitou.
Jednak všichni, kteří se procházky účastnili, měli krásný pocit z přírody, což se nedá říci o pocitu ze setkání lidí na Střeleckém ostrově. Jednak jsme se setkali s davy lidí proudícími Petřínem za jeho krásami či k poctě Nerudy či Máchy. Zcela spontánně.
Přináším foto z celé cesty na pokračování, které mapují půvaby i rozpaky letošního 1. máje.
Konečně u pomníku symbolu Prvního máje.
Hned vedle Máchova pomníku obrovské množství česneku podivného. Listy už jsou tužší, ale pacibulky lze snadno trhat a připravit z nich na mnoho způsobů zdravá a chutná jídla, případně přímo použít jako přílohu do salátů
Překvapilo mě, kolik lidí k pomníku příšlo. Z vnitřního popudu. Prostě přihlásit se k něšmu pojetí tradice Prvního máje.
Kousek od pomníku dalšího velikána, Jana Nerudy, který napsal slavný První máj 1890, kvete tento smrk. Samčí květy se podřilo vyfotit skvěle i přebarvení, kterým prošly. Samiččí jsem fotil několikrát, ale vždy se oděly do závoje zamlžení.
