Vize, jakou potřebujeme/514

Vize, jakou potřebujeme/514

 Z technických a estetických důvodů uveřejňuji příslušný díl až za exkurzí do přírody.

A k tomu trochu inspirující přírody:

Z pražského 1. máje - procházka přes Petřín na Střelecký ostrov.

Příroda drtivě zvítězila nad politickou aktivitou.

Jednak všichni, kteří se procházky účastnili, měli krásný pocit z přírody, což se nedá říci o pocitu ze setkání lidí na Střeleckém ostrově. Jednak jsme se setkali s davy lidí proudícími Petřínem za jeho krásami či k poctě Nerudy či Máchy. Zcela spontánně.

Přináším foto z celé cesty na pokračování, které mapují půvaby i rozpaky letošního 1. máje.

Pohled přímo ze židle ve výletním bufetu restaurace Patřínské terasy. Široký sortiment, nízké ceny, příjemná obsluha.

Studánka Petřínka hned vedle Petřínských teras. Voda je dobrá, vždy ji ochutnám, i když ji k pití nedoporučují.

Krása obyčejného rozrazilu, který kvete hned vedle ní.

Člověk se hned cítí bezpečněji. Slečna na koni pěkná a příjemně se usmívala. Zatím to u nás ještě jde. Tím víc mě překvapilo to, co se stalo před Národním muzeem 13. března. Jako by tehdy znovu "dýchla smrt" či přinejmenší "staré časy", viz:

https://radimvalencik.pise.cz/10823-debakl-protisevcikovcu-fakticky-i-intelektualni.html

V rámci seriálu věnovanému pěstování perspektivní, realistické a přitažlivé vize pokračuji ve zveřejňování obsáhlejší pojednání z pera Jaroslava Šulce, které je jeho interpretací toho, co se odehrálo v minulých létech, odehrává nyní a bude odehrávat. Jedná se o jeho pohled na vizi, obsahující významnou retročást, ve které je zmíněna řada osobností, z nichž některé již nejsou mezi námi, některé jsou – slovy básníka – "k zbláznění živí". Šulcův text je významný i z hlediska praktického demonstrování vzájemného sdílení myšlenek a vzájemného ideového obohacování se těch, kteří se na pěstování vize podílejí. Vzhledem k rozsahu textu předpokládám, že sérii jeho postupného zveřejňování občas přeruším a vložím aktuální díly. Pojednání bylo napsáno pro sdružení Kudy z krize a zde ho také najde zájemce celý, viz:

https://www.kudyzkrize.cz/2023/04/13/jaroslav-sulc-k-pricinam-dnesni-krize-a-moznym-vychodiskum/

V této verzi zveřejnění jej od svého textu odlišuji barvou a doprovázím poznámkami:

K výchozím příčinám dnešní krize a možným východiskům – část 14.

Jaroslav Šulc

Ne náhodou se stále hlasitěji mluví o tom, že faktickým výsledkem počátkem 90. let zvolené podoby sociálně ekonomické transformace československé ekonomiky se po třiceti letech z ní stala velmi závislá, nesvrchovaná a hodně zranitelná ekonomika duálního charakteru. Ta již ztratila dřívější schopnost produkovat a dodávat "na klíč" (včetně dlouhodobého úvěrování a pojišťování) kompletní investiční celky v tak důležitých a výnosných oborech, jakými jsou třeba petrochemie, elektrárenství a teplárenství, jaderná energetika, cukrovarnictví apod. Tato podoba transformace ji přeměnila na ekonomiku převážně subdodavatelského typu, na zmíněnou obří montovnu a velkosklad ve středu Evropy. Tedy fakticky na záložní ekonomický prostor především sousední ekonomiky německé, tudíž kriticky závisející hlavně na její kondici.

Nelze ale na druhé straně ani paušálně tvrdit, že by zájem o vstup cizího kapitálu (domácí většinou chyběl) byl od počátku a v principu z české strany snad fatálně chybný. Prakticky stejně postupovali v té době třeba i Číňané (a nejen oni). Ale jako obvykle, i zde byl skryt "ďábel v detailu".

Zatímco v tehdy zhruba "jen" miliardové Číně trvala kontinuita podnikatelského myšlení řádově mnoho století (a spíše tisíciletí) a že i díky tomu vyjednavači za čínskou stranu s představiteli nadnárodních firem většinou dokázali již ve smlouvách strategicky zakotvit klauzuli o možnosti budoucího převzetí firmy (včetně spolu s materiální investicí Čínou koupeného i příslušného know how) plně pod čínskou kontrolu a tedy možnost případného získání majority nad daným podnikatelským projektem, v případě České republiky byl tento přístup bohužel jen zcela ojedinělý.

Zčásti objektivně – jsme příliš malým a nevýznamným subjektem mezinárodní dělby práce a tudíž nutně i se slabou vyjednávací pozicí, zčásti subjektivně – k vyjednávání tak výhodných smluv pro českou stranu jsme nebyli nikdy dost dobře odborně připraveni. I zde výjimky potvrzují pravidlo, proto uvedené teze neplatí plošně a bezezbytku. A nelze ani přehlédnout jistou výhodu této "strategie" – česká pozice montovny v etapě doznívající extenzívní formy hospodaření dočasně generuje vysokou nabídku pracovních míst. Odtud také v EU ojedinělé nízká (asi tříprocentní) hladina nezaměstnanosti a zhruba rovnováha mezi počty nezaměstnaných a počtem volných pracovních míst.

Přestože se dosud záměrně vyhýbáme ilustracím výše uvedených tezí statistickými daty, v tomto případě bude nezbytné udělat výjimku. Přetiskněme alespoň dvě časové řady (jednu vyjadřující odtoky absolutních objemů peněz a druhou řadu hodnot relativních, tj. v poměrem sumy odlivu zisků vůči agregátu hrubého domácího produktu), abychom mohli výstižně charakterizovat hrubý obrys konečného "efektu" z převzetí této vrcholné národohospodářské strategie sociálně ekonomické transformace neoliberálního střihu. Data pocházejí z oficiálních publikací – Makroekonomických predikcí České republiky, resp. z dílny Ministerstva financí opírajících se o údaje v platební bilanci České republiky.

Právě vzhledem ke změně objemu ročních hodnot tvorby hrubého domácí produktu (HDP) bude ilustrativnější vyjádřit každoroční legální odliv výnosů do zahraničí ještě i relativně, tj. v poměru právě k ročním hodnotám HDP.

Tyto údaje jsou však zjevně jen spodní hranicí skutečného objemu odlivu zisků z České republiky do zahraničí (přesněji výsledného salda odlivu a přílivu). O faktické výši celkových skutečných objemů sald se můžeme jen dohadovat, protože v jednotlivostech obvykle patří mezi nejdůvěrnější firemní data, ke kterým je v souhrnu prakticky nemožné se dostat.

I tak se o dílčí odhady – v tomto případě jen za sektor osmi největších obchodních řetězců nabízejících především potravinářské zboží (Lidl, Tesco apod.) na českém trhu, které v roce 2020 měly celkové tržby 346 mld. Kč a cca 10 mld. Kč zisku, se nedávno pokusil kolega Jaroslav Ungerman. Čerpal přitom z jejich oficiálně publikovaných dat na příslušných webových stránkách. Protože současně analyzoval i právní formu jejich podnikání, nemohlo ujít jeho pozornosti, že třeba dva nejziskovější markety patří jednomu majiteli – Schwarz Gruppe, což je rodinný podnik registrovaný v Německu a obě firmy jsou přitom organizačně veřejné obchodní společnosti - v.o.s. Stejně jako třeba market Globus v.o.s., který je také rodinnou firmou.

K tomu ode mne:

V podobné situaci jsou téměř všechny země našeho typu a nejen našeho typu, takže se nejedná jen o to, že jsme u nás udělali nějakou chybu, ale že se globálně otevřel prostor pro systémové deformace. Svět se nyní začíná dělit na ty země, které se těmto systémovým deformacím snaží vzdorovat, a na ty, které se je snaží uchovat.

A pak je tu ještě jedno dělení. Dělení zemí, které se snaží systémové deformace uchovat, na ty, které z toho mají prospěch, a na ty, které uchování těchto deformací přivádí do záhuby.

Původ těchto systémových deformací nutno hledat právě v pozičním investování na globální úrovni.

(Pokračování)