Radim Valenčík
Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita
Vize, jakou potřebujeme/513
Vize, jakou potřebujeme/513
V rámci seriálu věnovanému pěstování perspektivní, realistické a přitažlivé vize pokračuji ve zveřejňování obsáhlejší pojednání z pera Jaroslava Šulce, které je jeho interpretací toho, co se odehrálo v minulých létech, odehrává nyní a bude odehrávat. Jedná se o jeho pohled na vizi, obsahující významnou retročást, ve které je zmíněna řada osobností, z nichž některé již nejsou mezi námi, některé jsou – slovy básníka – "k zbláznění živí". Šulcův text je významný i z hlediska praktického demonstrování vzájemného sdílení myšlenek a vzájemného ideového obohacování se těch, kteří se na pěstování vize podílejí. Vzhledem k rozsahu textu předpokládám, že sérii jeho postupného zveřejňování občas přeruším a vložím aktuální díly. Pojednání bylo napsáno pro sdružení Kudy z krize a zde ho také najde zájemce celý, viz:
https://www.kudyzkrize.cz/2023/04/13/jaroslav-sulc-k-pricinam-dnesni-krize-a-moznym-vychodiskum/
V této verzi zveřejnění jej od svého textu odlišuji barvou a doprovázím poznámkami:
K výchozím příčinám dnešní krize a možným východiskům – část 13.
Jaroslav Šulc
Teze pátá – taháme za kratší konec a je to vidět
0001pt">Bylo již napsáno nespočet knih věnovaných velkému předělu na konci 80. a začátku 90. let minulého století. Ten předěl se sice primárně odehrával ve střední a východní Evropě – mluvíme o "pádu železné opony", konci "studené války", ukončení bipolarity atd. Ale rámec předělu byl fakticky globální a náš listopadový převrat byl objektivně jen jedním z kamínků velké a hodně strukturované mozaiky dění. Jakkoliv jsou při již obvyklém rituálním přepisování českých dějin v centru pozornosti dosud pořád ještě tehdy až neuvěřitelně odvážní "civilní" studenti na Národní třídě, do kterých snad hodinu obušky mlátili proti nim na povel svých důstojníků seřazení jiní studenti (jinak uniformovaní vrstevníci těch prvních, začlenění do tehdejší "dorostenecké" přípravky Sboru národní bezpečnosti, což byla vskutku ojediněle bizarní forma uctění památky nacistických proti studentských represí - padesátého výročí 17. listopadu jakožto Mezinárodního dne studenstva), tak možná i proto dnes unikají pozornosti mnohem fundamentálnější jevy a procesy odehrávající se v následných třech dekádách všude okolo nás.
Již výše byla komentováno v té době vrcholící zatlačování doktríny sociálního státu konkurenční doktrínou konkurenceschopnosti státu na západ od českých hranic, aby se vzápětí tento "modernizační" trend přelil i k nám a do dalších postsocialistickým zemí. Zde – zcela objektivně – úplně chyběly generace lidí orientující se jak v tehdejší specifické fázi vývoje kapitalismu, tak nadáni schopností předvídat jeho další vývojové fáze (blíže v části šesté této stati).
Pro ni byly příznačné především nebývalé změny v mezinárodní dělbě práce, a to především na základě míry "bonanzyalizace", tj. atraktivnosti dané země co se týče "přívětivosti" jejího tržního prostředí (dodnes oblíbené "žebříčky konkurenceschopnosti zemí"). Jinými slovy šlo o celý legislativní komplex zahrnující především faktickou daňovou zátěž (nejen sazby a daňový základ, ale i možnost legálního vyvádění zisků), nutnost dodržovat ekologické normy a v neposlední řadě cenu pracovní síly včetně pracovního zákonodárství (sílu odborů). Díky tomu, že Česká republika investorům nabízela zcela ojediněle výhodnou kombinaci rychlé návratnosti vkládaného kapitálu spolu s minimálním rizikem (míra zisku ze zahraničních investic začala tendovat k desetiprocentní hranici), dokázala v letech zhruba okolo přelomu století odčerpávat pro sebe až dvě třetiny kapitálových investic směřovaných tehdy do celého bloku bývalých postsocialistických zemí.
A bylo to paradoxně považováno za obrovský úspěch, aniž se vzalo v potaz, že i proces nasávání zahraničního kapitálu je nutně rozporuplný jak z hlediska objemu toku kapitálu tam a zpět, tak z hlediska času (nemluvě již o (ne)možnosti přímého ovlivňování firem s převahou cizího kapitálu na českém území). Zastánci jeho extrémně rychlého přísunu (už ve fázi doznívání prodeje části domácích kapacit v rámci privatizace do cizích rukou, kdy poslední velká vlna takto vlastnicky vyloučila české subjekty, když byl ve prospěch cizích investorů předán prakticky celý kolabující finanční sektor až na nevýznamné kampeličky a poté snad ještě i prodejem UNIPETROLU polskému PK Orlen) přece i dosud argumentují dvěma pozitivy vstupu cizího kapitálu:
· Jednak začleněním v České republice umístěných firem do nadnárodně působících společností, což jim v řadě případů mohlo usnadnit přístup na zahraniční trhy;
· jednak šlo o legální způsob, jak se dostat k jinak žárlivě střeženému know how těchto koncernů, jinak jen obtížně dostupnému (nejen co se týká široce pojatému systému řízení, ale také třeba v umožnění přístupu ke speciálním technologiím, materiálům apod.).
To nepochybně vedlo – aspoň v některých oborech – k osvojení si mezinárodních standardů moderního byznysu a k začlenění do mezinárodní dělby práce, avšak současně nutno poznamenat, že i tak byly pro případné české partnery vyčleněny subalterní/druhořadé pozice.
Zahraniční investor si v drtivé většině ponechal na tzv. "U" křivce výnosnosti jednotlivých fází většiny produktů ty nejlukrativnější pro sebe, figurující na začátku a konci zmíněné křivky. V počáteční fázi křivky se jedná o výzkum a vývoj vč. vlastnictví nejmodernějších postupů a vůbec specifického know how, kdežto ve finální fázi křivky si dál zahraniční partner ponechal působnost nad fází marketingu, faktického prodeje a zejména nad celou finanční logistikou. To znamená, že nepustil z ruky financování/krytí (většinou úvěrováním ze strany spřátelených bank) podnikatelského záměru, obsluhu daňových a odvodových povinností a ponechal si i všechna cenová či personální rozhodnutí. Domácímu/českému partnerovi pak byly "velkomyslně" přenechávány aktivity v nejméně výnosné fáze křivky – především v okolí vlastního výrobního procesu (s využitím ještě pořád poměrně slušně kvalifikované, ale i hodně levné a poslušné zaměstnanecké třídy jako jedné z našich posledních konkurenčních výhod), tedy montovny.
K tomu ode mne:
Velmi dobře popsaný mechanismus jedné z forem pozičního investování. Tedy toho, jak majetková převaha vede k poziční převaze, která omezuje využití investičních příležitostí jednoho (toho, kdo by je byl schopen lépe využít), aby se zvýšila (prostřednictvím nikoli ekonomické, ale poziční konkurence) výnosnost investičních příležitostí druhého.
Ale je to, co uvádí J. Šulc v této části, jen jedna z forem. Pokud budeme chtít vidět pod pokličku současného dění, musíme vytvořit dobré teoretické prizma, které jednotlivé formy pozičního investování zviditelní, utřídí, ukáže jejich souvislost, následně pak i to, jak vytlačit jejich roli z ekonomiky.
(Pokračování)
A k tomu trochu inspirující přírody:
Z pražského 1. máje - procházka přes Petřín na Střelecký ostrov.
Příroda drtivě zvítězila nad politickou aktivitou.
Jednak všichni, kteří se procházky účastnili, měli krásný pocit z přírody, což se nedá říci o pocitu ze setkání lidí na Střeleckém ostrově. Jednak jsme se setkali s davy lidí proudícími Petřínem za jeho krásami či k poctě Nerudy či Máchy. Zcela spontánně.
Přináším foto z celé cesty na pokračování, které mapují půvaby i rozpaky letošního 1. máje.
Toto foto se povedlo. V dálce jsou poměrně dobře vidět Bohnice. Pohled z místa u sochy Pany Marie z Exilu. Musí se k němu vystoupat kousek po dřevěných schodek kolem studánky Kaštánka. Stojí to za to. Kdo nezná cestu, najde ji na mapě.
Tady jsme všichni, tedy kromě mě. Ženy byly v drtivé převaze. I paní profesorka (vpravo) celou cestu statečně ušla a vypravovala zajímavé věci.
Tady vytéká jeden z podzemích pramenů. Většinou jsou proti ním kopány tunely, aby se voda odvedla a nenarušla stabilitu svahu. Tady vtvořila jezírko. Původní tunely jsou kousek na ní, ale voda již zřejmě pronikla hlouběji.
Výletní část restaurace Petřínské terasy. Vřele doporučuji. Vše zde je skvělé, i víno z červeného rybízu či petřínské pivo. Ceny překvapivě nízké a obsluha příjemná. Živě se diskutuje o současných problémech.
