Od teorie nadhodnoty k pozičnímu investování

Od teorie nadhodnoty k pozičnímu investování

Motto: "Ještě jednou se vrátíme zamyšleni, kde prudce květ voněl, že svedl nás z cesty"[1]

Nejdříve několik pasáží z Marxova Kapitálu II:

Ovšem i kapitalista tu musí také být, musí tedy také žít a spotřebovávat, aby mohl hrát úlohu kapitalisty. K tomu však v podstatě potřebuje jen takovou spotřebu jako dělník — více tato forma procesu oběhu nepředpokládá...

...účel celého procesu, obohacení (zhodnocení), nejen nevylučuje osobní spotřebu kapitalisty, která vzrůstá s velikostí nadhodnoty (tedy i kapitálu), nýbrž ji přímo předpokládá...

...spotřebovává jako nekapitalista, nikoli ve své funkci kapitalisty, nýbrž pro své osobní potřeby nebo požitky...

...zůstává tento motiv — osobní spotřeba — spolu s motivem obohacení a v protikladu k motivu obohacení jako takovému rozhodujícím...

Celé, včetně podrobné analýzy najde zájemce zde:

Vize, jakou potřebujeme/367 Co Marx neznal a věděl, že nezná – část I. 

Vize, jakou potřebujeme/368 Co Marx neznal a věděl, že nezná – část II. 

Vize, jakou potřebujeme/369 Co Marx neznal a věděl, že nezná – část III.

Vize, jakou potřebujeme/370 Co Marx neznal a věděl, že nezná – část IV.

Vize, jakou potřebujeme/371 Marx OK. Ale jak dál?

Vzhledem k tomu, že jsem vybral jen to nejdůležitější, jsou některé citované pasáže trochu mimo kontext, ale smysl toho, co Marx říká, je následující: Osobní spotřeba kapitalisty slouží jen k tomu, aby dosahoval osobních požitků či prožitků, je zcela neproduktivní (kromě nutné spotřeby určené k reprodukci kapitalisty jako dělníka) v rámci ekonomické reprodukce, resp. je v přímém protikladu k ostatním (produktivním) formám toho, co vstupuje do reprodukčního procesu v podobě peněz či statků (určených k osobní spotřebě dělníka, nutné spotřeby určené k reprodukci kapitalisty jako dělníka, či jako kapitál); tato osobní spotřeba kapitalisty může vzrůstat s velikostí nadhodnoty.

Jinými slovy – vše, co je nad prostou reprodukci kapitalisty jako dělníka, tj. to, co je projevem vyšší osobní spotřeby, která může vzrůstat s velikostí kapitálu, vystupuje z reprodukčního procesu jako neproduktivní.

V té době se to skutečně tak mohlo jevit, ale jak ukazují Marxovy těžkosti při zpracování teorie oběhu (kterých si byl dobře vědom), už v samotném abstraktním modelu jsou skryty určité rozpory. Například: Proč konkurence mezi kapitalisty nedonutí kapitalisty spotřebovávat právě a jen na úrovní dělníka?

Marx velmi dobře popsal tehdejší proces, který umožňoval kapitalistovi z titulu vlastnictví výrobních prostředků přivlastňovat si "přebytek nad náklady". Zde se ukázala být teorie omezena ve dvou směrech:

- Byla zveličena roli formálního vlastnictví oproti roli společenské pozice, kterou jsou vlastnické vztahy udržovány a reprodukovány.

- Byl přehlédnut fakt, že část "přebytku nad náklady" (včetně těch, které jsou určeny k reprodukci kapitalisty jako dělníka, což je ovšem jen malý zlomek tohoto přebytku) je kapitalistou zpětně vrhána do procesu sociálně ekonomické reprodukce (který má svou ekonomickou základnu, ale také společenskou nadstavbu) v podobě pozičního investování.

V poměrně rané fázi vývoje kapitalistické společnosti byli konkurencí v ekonomické oblasti (kde šlo i dynamiku rozšířené reprodukce založené na inovacích) a konkurencí v nadstavbové oblasti (kde šlo o konkurenci založenou na pozičním investování) vytříděni (skutečně vyloučení z třídy kapitalistů) dvě odrůdy:

- Skrblíci, kteří redukovali svoji osobní spotřebu na nutnou reprodukční míru a zcela či podstatným způsobem podcenili závratně rostoucí význam pozičního investování. (Přímo učebnicový typ je Nedobyl ve sňatcích z rozumu oproti Herzogovi.)

- Marnotratníci, tj. ti, kteří osobní spotřebu sice navyšovali, ale nedokázali ji přeměnit v účinné poziční investování.

Dnes se poziční investování přerostlo v perverzní a perfidní systém, který žene náš život do slepé uličky sebezničení. Někteří se již stali jeho oběťmi a v podobě bezduchých zombií si to, co se děje a čemu slouží, neuvědomují.

(Zítra propojím poznámky ke včera zveřejněnému textu Radovana Bruse se závěry z tohoto teoreticky laděného příspěvku.)