Vize, jakou potřebujeme/504

Vize, jakou potřebujeme/504

V rámci seriálu věnovanému pěstování perspektivní, realistické a přitažlivé vize pokračuji ve zveřejňování obsáhlejší pojednání z pera Jaroslava Šulce, které je jeho interpretací toho, co se odehrálo v minulých létech, odehrává nyní a bude odehrávat. Jedná se o jeho pohled na vizi, obsahující významnou retročást, ve které je zmíněna řada osobností, z nichž některé již nejsou mezi námi, některé jsou – slovy básníka – "k zbláznění živí". Šulcův text je významný i z hlediska praktického demonstrování vzájemného sdílení myšlenek a vzájemného ideového obohacování se těch, kteří se na pěstování vize podílejí. Vzhledem k rozsahu textu předpokládám, že sérii jeho postupného zveřejňování občas přeruším a vložím aktuální díly. Pojednání bylo napsáno pro sdružení Kudy z krize a zde ho také najde zájemce celý, viz:

https://www.kudyzkrize.cz/2023/04/13/jaroslav-sulc-k-pricinam-dnesni-krize-a-moznym-vychodiskum/

V této verzi zveřejnění jej od svého textu odlišuji barvou a doprovázím poznámkami:

K výchozím příčinám dnešní krize a možným východiskům – část 11.

Jaroslav Šulc

Z dostupných statistických dat je možno dokonce bohužel dedukovat, že doktrína konkurenceschopnosti byla v posledních desetiletích aplikována nejen plošně (v běžném slova smyslu), ale zejména tam, kde jejich protagonistům (a spřízněným subjektům) nabízela maximální efekty = maximální výnosy. To znamená zejména v těch zemích, kde byl dobře rozvinutý nejen ekonomický, ale především dobře fungující legální finanční sektor. Značná část finančních služeb – zejména moderní, velmi sofistikované a výkonné služby investičního bankovnictví – se tak postupně odpoutaly od reálné ekonomiky a začaly si "žít vlastním životem" – a houfně produkovat jednu "bublinu" za druhou. S katastrofálními dopady při jejich prasknutí – pokud snad protagonisté dobře nezvládli metodu kombinace privatizace zisků a socializace ztrát. Jako že u velkých havárií ji už nyní dovedli téměř k dokonalosti – a odsunuli národní vlády do trpné pozice užasle přihlížejících statistů. Viz právě nyní probíhající energetická krize v Evropě...

V čem je tedy jádro dezinterpretace doktríny konkurenceschopnosti státu jako takového, který je přitažlivý pro zahraniční investory (v souladu s jejich kritérii maximálního zhodnocení vložených investic)? Jinými slovy v souladu s tím, nakolik vybraný stát splňuje kritérium tzv. "Bonanzy" jakožto území, které má být pro investora vysněným zlatým dolem?

Především v tom, že v logice takto vymezené a chápané konkurenceschopnosti státu jsou jako nástroje ji zvyšující využívány zejména:

A) snížené daně právnickým potažmo fyzickým osobám, především samostatným podnikatelům

B) posílená flexibilita pracovní síly spolu s potlačením kolektivního vyjednávání

C) snaha po privatizaci produkčních odvětví přejít k redukci a privatizaci neméně ziskově atraktivního "zbytku" bývalého národního hospodářství, tj. k odnětí formy státního vlastnictví u subjektů působících v sociálních sítích (tj. prakticky ve všech odvětvích služeb).

Co bod, to negace doktríny sociálního státu. Přesně podle zásady, že "čím má být stát konkurenceschopnější" (podle tohoto vlastního neoliberálního kritéria), "tím více musí být potlačována konkurenční doktrína sociálního státu" (ať již jde o dostihy v daňovém dumpingu a závodů směrem "ke dnu", v míře "flexibility" pracovní síly a snížení její právní ochrany včetně snahy vymýtit zbytky kolektivního vyjednávání a ve zmíněné snaze zredukovat, potažmo co nejvíce plošně zprivatizovat sociální sítě).

Není to přece tak dávno, co jistá vysoce postavená česká politička zopakovala tři dekády starý slogan otázkou: Proč by to měl být nadále stát, kdo bude v Českých Budějovicích vařit pivo, když to umí i soukromý pivovarník? A ne tak dávno a hlavně při spouštění druhého pilíře penzijního systému: Proč by měl stát provozovat penzijní systém, když to umí soukromé penzijní společnosti? Případně: Proč by měl stát cpát spoustu peněz do zdravotnictví, když mohou lékařskou péči zajišťovat soukromé nemocnice? Nebo: Proč by měl stát platit režii studia na vysokých školách, když to lze udělat na soukromé bázi - samozřejmě i zde pod heslem nezbytnosti zefektivnit investice do vzdělání...

A šlo by dál pokračovat popisováním dalších neoliberálních hesel či praktik především u privatizačních kroků. Kdy zprvu docházelo nejen k cílené destrukci mnoha moderních organizačních forem typu výrobních hospodářských jednotek nebo oborových podniků (a na ně navázaných podniků zahraničního obchodu), produkujících díky tomuto (dřívějšímu) uspořádání automaticky synergické ekonomické efekty (v neposlední řadě i díky dlouhodobým úvěrovým linkám k Státní bance československé, resp. k Československé obchodní bance), ale návazně na rozbití těchto fungujících struktur i k masovému výprodeji (za podhodnocenou korunu) spousty firem – to v lepším případě, v tom horším k jejich úplné likvidaci – viz za mnohé třeba Českomoravská Kolben – Daněk, druhdy tvořící páteř československé (české) ekonomiky. A tak třeba fyzicky na místě dřívější vlajkové lodi – Lokomotivky ČKD – a přínosů pro státní rozpočet díky ziskům z prodeje československých lokomotiv do desítek zemí dnes chodíme na show nejrůznější pop umělců do vysočanské O₂ Arény a jaksi jsme přehlédli, že tržby ze vstupného většinou odcházejí do (jimi obvykle moudře zvolených) daňových rájů.

K tomu ode mne:

Důsledky (dopady) jsou dobře popsány. Ale jejich příčina není jen v "neoliberálním přístupu". Naše banky (včetně České spořitelny – a ta se tedy předvedla v kauze ŠEVČÍK!) byly privatizovány s plným nadšením vládou vedenou Milošem Zemanem. To, kde jsme nyní, je důsledkem přebujení původně skrytého, dnes již zjevného pozičního investování, které vytvořilo nejhnusnější hierarchii pozic, jaká kdy na naší planetě vznikla a vůči které probíhá globální revolta.

Nejzřetelnějším projevem je vytlačování těch, kteří jsou obětí pozičního investování, do oblasti záporných výnosů z využívání investičních příležitostí. Platí to pro jednotlivce a v globálním měřítku i pro celé státy. Naše země se stala obětí tohoto procesu: Jsme zbaveni investičních příležitostí spojených s výnosnějším vývozem a jsme dotlačeni k ekonomiku devastujícím dovozům. Současná vláda v tomto směru překonává všechny rekordy.

(Pokračování dalším dílem)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Krátký velikonoční pobyt na Slovensku jsem využil k procházce kolem městečka Pálháza, které je sice již v Maďarsku, ale nedaleko od Košic. Kousek od Pálházy je Karlův zámek a těží se zde surovina pro perlit. Leží v údolí, které proniká hluboko do Zemplínských vrchů.

Hned na začátku cesty jsem narazil na horninu, která se o kus dál průmyslově těží.

Tady je příslušný velkolom.

Takto vypadají Zemlínské vrchy z doliny u Pálházy.

Podobně jako v Košicích je i zde dětská železnice, která využívá bývalou úzkokolejku.