Vize, jakou potřebujeme/491

Vize, jakou potřebujeme/491

Vzhledem k tomu, že brzy zase vypuknou spory a střety o podobu změn penzijního systému, přerušuji uveřejnění série vycházející z důležitého textu Jaroslava Šulce (ke kterému se brzy vrátím) a zařazuji několik dílů seriálu, které se týkají penzijní problematiky.

K pěstování vize napsal Radek Novotný text, ve kterém je řada zajímavých inspirací a provokativních otázek. Uveřejňuji v původní úpravě s připojenými poznámkami:

Text Radka Novotného v původní úpravě:

VIZE světa po roce 2050 a úvaha o nové mezigenerační společenské smlouvě, aneb fungování budoucích seniorů v nové době – část 2.

Vím, že R. Valenčík navrhoval systém, jak by lidé mohli dál pracovat. Ale opět, jak víš, že v roce 2050 nějaká práce pro lidi vyššího věku bude? Už nyní v době, kdy se očekává nárůst nezaměstnanosti je sociálně složité držet pracovní místa důchodcům, když mladé ročníky, co vychovávají děti, by jejich pozice rádi zastávali. A navíc, pozice, které by si potenciální důchodci ponechali rozhodně nebudou juniorní, pomocné, ale ty, které díky své poctivé a usilovné práci v rámci kariérního růstu dosáhli! Tedy ty ve firmě nejlepší.

Asi se nepředpokládá, že by senioři na to prodloužené pracovní období šli na pozici juniorní, či dokonce pomocné, či brigádnické posty. Vedle mrhání sociálním kapitálem by to bylo vůči nim nedůstojné.

Proto si myslím, že tato cesta z výše uvedených důvodů prosaditelná není. A dle mého není ani efektivní pozice seniorních konzultantů. Mladší ale již zapracovaní pracovníci už některé věci vidí jinak (neříkám, že lépe), ale málo z nich (ani my jsme nebyli jiní) nechtějí i nadále poslouchat své staré kolegy.

Chtějí zkusit jiná řešení a přístupy. Čest výjimkám na obou stranách. A nevím, do jaké míry by pro úřady, firmy ale i pro seniory byly pozice neplacených stážistů (rekvalifikace, znova se učit novým věcem a proč? Jen jako hladová zeď?) efektivní.

Čili já si položil otázku: "Jakou pracovně-společenskou pozici by měli budoucí staří lidé zastávat, aby byla akceptovaná ostatními skupinami a zároveň byla společensky užitečná a posilovala mezigenerační vazby společenské smlouvy?"

Musí to být práce, kterou senioři dělat chtějí, na kterou mají fyzické a psychické možnosti a kde budou díky svým životním zkušenostem (bez ohledu na vzdělání) pro společnost přínosem.

Jednou z možností je částečně oživit osvědčené role našich předků a modifikovat to prvky ze zahraničí, konkrétně v mém návrhu z dnešní Číny.

Podle mých informací, rodinné vztahy v Číně jsou nyní nastaveny tak, že senioři od svých dětí očekávají jen jednu povinnost – porodit jim vnoučata.

Senioři odcházejí z města do klidnější částí Číny a začínají se starat – vychovávat svá vnoučata.

Mladí rodičové naopak budují kariéry, soustředí se na vydělávání peněz, ale i na užívání si – zábava, cestování, poznávaní nových světů.

Toto rozdělení společenských úkolů má své nepopiratelné výhody, protože je to od pradávna v souladu s biologickým cyklem člověka.

Prosím nepromítejte do toho své zkušenosti a pocity, jde o model za 30 let, dnes jsme unaveni a svá rozjívená vnoučata máme rádi jen pár hodin týdně a pak je s oddechem vracíme jejich rodičům!!!

K tomu ode mne:

S převážnou částí toho, co je v tomto druhém pokračování napsáno, lze souhlasit. Péče o potomky či potřebné příbuzné je sociální prací, která by jako taková měla být uznána (i finančně). Ale – jak je správně v příspěvku R. Novotného uvedeno – důležité jsou i funkce konzultantů či obdobných pozic v tvůrčích mezigeneračních týmech. Podrobně jsem o tom v kontextu aktuálního dění pojednal zde:

https://radimvalencik.pise.cz/10802-co-znamena-rozhodnuti-senatu-k-penzim.html

(Pokračování částí 3.)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Velikonoce jsem trávil v Ráji (slovenském) a okolí. U Rožumberka to začalo pár vločkami. Při příjezdu k naší chatě u kaňonu Piecki jsme se už najednou ocitli v zimní krajině. Zima rychle ustupovala, u Spišského hradu už se s ní téměř nedalo setkat.

Pohled ze skalky kousek od Spišského hradu na Spišskou Kapitulu. Za ní vpravo nahoře je vidět i kaplička nad Sivou Bradou, takové malé slovenské Pamukale. K němu se ještě dostaneme.

Doposud funkční lom na travertin. Trochu zamlžené vrchy v dáli jsou Slovenský ráj. Na nich jsou ještě zbytky včerejšího sněhu.

V areálu Drevníků nedaleko Spišského hradu.

Také ještě v areálu Drevníků, výhled na Plasy u Krompach. Je vidět i uměle zasněžovaná sjezdovka na Plasech.