Vize, jakou potřebujeme/448

Vize, jakou potřebujeme/448

Už začala dramatická bitva o tom, jakým způsobem bude řešena penzijní problematika, která rozhoduje nikoli (jen) o důchodcích, ale zejména a především o budoucím směřování naší země. Tomu je věnována následující série, která bezprostředně souvisí s tím, zda se podaří (či naopak nepodaří) vyjít ze slepé uličky a otevřít cestu k naplnění perspektivní, realistické a přitažlivé vize.

Část 6: Dvě učebnicově odlišné alternativy: Skutečná reforma a "lidožroutská antireforma"

Dostáváme se k tomu nejzajímavějšímu. K porovnání abstraktního, "všudypřítomného" konceptu a konkrétní reálné situace. Z metodologického hlediska velmi významné. Pokud dokážeme najít dostatečně obecné vyjádření toho, co se v realitě odehrává, slouží nám toto vyjádření současně jako klíč k "rozklíčování" reality, jako nástroj "dešifrování" reality, jako "čtecí prizma" pochopení toho, co se odehrává. Připomeňme si z předcházejícího dílu následující polaritu skutečných reforem a "lidožroutských" antireforem (v daném případě navrhovaných změn v penzijním systému je slovo "lidožroutské" skutečně na místě):

V případě změn v oblasti penzijního systému se jedná o následující, vpravdě učebnicovou polaritu:

- Buď se cesta k dlouhodobé stabilitě průběžného penzijního bude ubírat směrem k dobrovolnému, individuálnímu, motivovanému prodloužení doby výdělečného uplatnění těch, kteří mohou a chtějí se seberealizovat ve své profesi.

-  Nebo se vydáme cestou administrativního, demotivujícího, povinného, paušálního (či administrativně modifikovaného paušálního) prodloužení doby odchodu do důchodu.

Jedno, nebo druhé.

Není pravda, že reforma penzijního systému musí bolet! Lze jít cestou, která prodlouží plnohodnotný život člověka a naplní jej smyslem, kdy byť i postupné rozvolňování profesních aktivit dává člověku pocit uspokojení, vědomí toho, že je prospěšný druhým, umožňuje mu uchovat společenské kontakty.

Obrovské a zbytečně nevyužívané rezervy jsou v oblasti:

- Výchovy od nejrannějšího věku k pojetí dráhy profesního uplatnění jako běhu na dlouhou trať.

- Systému vzdělání zaměřeného na rozvíjení a uchování schopnosti neustále si doplňovat kvalifikaci a využívat možnost nezbytného upgrade kvalifikace.

- Zdravotní péče zaměřené na to, aby byl člověk co nejdéle a v co největší míře psychicky a fyzicky fit.

- Pěstování firemní kultury tak, aby vytvářela pozice pro uplatnění lidí ve vyšším věku a současně přínosné pro firmu.

- Podpoře opatření, která umožňují člověku ve vyšším věku postupně rozvolňovat jeho profesní aktivity.

- Budování tvůrčích mezigeneračních týmů, v nichž starší lidé mohou nalézt plnohodnotné a efektivní uplatnění.

Využití výše uvedených možností je závislé na vytvoření potřebných motivací zabudovaných do penzijního systému. Výkonnost penzijního systému = jeho motivační účinek pro všechny výše uvedené subjekty. Administrativní, nucené prodloužení doby odchodu do penze vede ke zničení těchto motivací a tím i zničení výkonnosti penzijního systému.

Ve sporu o reformu nejde ani tak o to, zda a jak budou důchodci trpět, ale hlavně a především o to, zda se vydáme cestou k nové kvalitě ekonomického růstu, který může být trvale udržitelný, dynamický a neomezený.

Nová kvalita ekonomického růstu je dána dvojím efektem produktivních služeb, tj. služeb zaměřených na rozvoj, uchování a uplatnění lidských schopností:

- První efekt je dán tím, že spotřeba, v niž hrají produktivní služby dominantní roli, je na rozdíl od okázalé, prestižní, konzumní spotřeby šetrná ze samotné své podstaty k přírodě.

- Druhý efekt je dán tím, že tato spotřeby vede k výraznému posílení inovačního potenciálu společnosti, který je základním a dostatečně vlivným faktorem odlehčení ekonomického růstu od všech aspektů zatěžování životního a zejména přírodního prostředí.

(Pokračování dalším dílem)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Jaro v Pražské kotlině údajně začíná 26. února. Pro mě v Praze a okolí začíná jaro dvěma fenomény:

1. Rozkvetou mandloně na stráni pod Petřínem (nad ministerstvem školství).

2. Začne kvést kandík psí zub (u Pikovic pod Medníkem).

Obojí je už tady. Udělal jsem si dva výlety. Jeden malý, vlastně to byla jen procházka přes Petřín na Smíchov, kde jsem vpodvečer učil, a vychutnal krásu kvetoucích mandloní. Druhý v neděli za kandíkem. Taky už kvetl. Mandlově vydrží ještě necelé dva týdny. Kandík ještě měsíc. Obojí nabízí fantastický zážitek.

Ještě jeden pohled na Prahu přes rozkvetlé mandloně.

A když se vyškrábete úlně až nahoru, jste odměni takovýmito pohledy na Prahu. Krásně je vidět Karův most, Týnský chrám, Vítkov.

Mandloňový sad je obrovský.a mezi stromy kvete řada dalších zajímavých květin.

Jezírko nad Kinskou zahradou.