Vize, jakou potřebujeme/447

Vize, jakou potřebujeme/447

Už začala dramatická bitva o tom, jakým způsobem bude řešena penzijní problematika, která rozhoduje nikoli (jen) o důchodcích, ale zejména a především o budoucím směřování naší země. Tomu je věnována následující série, která bezprostředně souvisí s tím, zda se podaří (či naopak nepodaří) vyjít ze slepé uličky a otevřít cestu k naplnění perspektivní, realistické a přitažlivé vize.

Část 5: Obecné schéma reforem a antireforem – jak se realita stává čitelnou

V této části se budeme věnovat interpretaci dvojice obrázků, které názorně vystihují odlišnost (polaritu) skutečných reforem a antireforem ("lidožroutských" reforem). Vím, že někteří budou mít určitý problém s tím, jak to, co je na papíru (přesněji na obrazovce počítače či mobilu) převést do podoby "čtecího prizmatu", tj. nástroje, který v záplavě nejrůznějších dílčích jevů umožňuje identifikovat a sledovat to nejdůležitější, návazně pak (a o to jde) předvídat budoucí vývoj. Toho, komu se nepovede osvojení tohoto nástroje napoprvé, mohu uklidnit. Mnoho mých studentů má s podobnými grafy značné problémy. Kdo nemá zkušenosti s osvojováním abstraktních konstrukcí ke čtení reality, potřebuje trochu času a několikeré opakování použití abstraktní konstrukce, než si ji jako "čtecí prizma", které mu pak připadne jako zcela samozřejmé, osvojí.

Ukážeme, že v některých případech lze prostřednictvím teorie popsat realitu včetně směřování vývoje poměrně přesně. Základem je rozlišení dvou krajních případů:

1. Situaci, kdy je vláda schopna čelit tlaku domácích a zahraničních lobby, kdy je schopna dostát své zodpovědnosti za vývoj dané země, kdy se do její politiky účinným způsobem promítá vliv té podstatné části veřejnosti, na kterou by otevření prostoru pro poziční investování svými negativními důsledky nejvíce dopadlo. V daném případě pak vláda navrhuje takové reformy, které:

- Omezují roli pozičního investování a vytvářejí vyšší míru rovnosti pro nabývání, uchování a využití schopností člověka jako nejvýznamnějšího faktoru určujícího dynamiku i kvalitu ekonomického růstu.

- Zvyšují efektivnost ekonomického systému.

Jedná se o případ skutečných reforem, které posouvají společnost v souladu s přirozenými vývojovými tendencemi.

2. Situaci, kdy vláda podlehne tlaku domácích a zahraničních lobby, rezignovala na svoji zodpovědnosti za vývoj dané země, snaží se eliminovat roli té podstatné části veřejnosti, na kterou by zneužití změn k otevření prostoru pro poziční investování svými negativními důsledky nejvíce dopadlo. V daném případě pak vláda navrhuje antireformy, které:

- Otevírají prostor pro poziční investování, jehož prostředníkem se stává i samotná vláda, potlačuje se tím možnost nabývat, uchovávat a uplatnit schopnosti člověka jako nejvýznamnější faktor určující dynamiku i kvalitu ekonomického růstu.

Jedná se o případ zneužití reforem, které odsuzují společnost k úpadku, strádaní a nevyhnutelným vnitřním konfliktům, které mohou znamenat i rozklad ekonomiky dané země.

Ponechejme ještě chvíli otevřenou otázku, kdo jsou v dané hře hráči. Není to tak triviální otázka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Ještě před tím dáme v návaznosti na výše řešené názorný koncept, který nám umožní realitu lépe číst.

První případ: Skutečné reformy

Pokud uvažujeme body, které splňují podmínku dosažitelnosti, individuální a kolektivní racionality (tj. tučně zvýrazněnou a šipkami ohraničenou oblast hranice dosažitelných výplat), tak:

x_min      je výplata odpovídající minimální záruce, kterou požaduje hráč X, aby se nestal obětí pozičního investování ze strany hráče Y

y₀       je výplata hráče Y v tomto bodě

y_min      je výplata odpovídající minimální záruce, kterou požaduje hráč Y, aby se nestal obětí pozičního investování ze strany hráče X

x₀       je výplata hráče X v tomto bodě.

Vzhledem k tomu že x_min < x₀ a y_min < y₀ existuje v tomto případě prostor pro dohodu.

K tomu:

1. Hráč X (tj. ti, kterým jsou reformy určeny) v nich vidí perspektivu zvýšení efektivnosti ekonomického systému a následně i možnost zvýšení vlastních výplat.

2. Hráč X má důvěru v to, že hráč Y (vláda) dostatečně hájí zájem dané země jak před vnitřním, tak i v vnějším pozičním investováním.

3. V tomto případě, i když jsou reformy spojeny s určitou restrikcí, ale obsahují současně i perspektivu zlepšení, realizaci reforem podporuje.

4. Pokud se očekávání alespoň částečně naplňují, má to dva pozitivní důsledky:

- Roste efektivnost ekonomického systému (případně roste jeho odolnost vůči zátěži, které je vystaven vnějšími podmínkami, což lze vyjádřit posunem hranice dosažitelného rozdělení výplat. To je v obrázku vyjádřeno šipkami a přerušovanou křivkou odlišující novou hranicí dosažitelného rozdělení výplat od původní.

- Mění se sklon linií neutrality pozičního investování ve smyslu rozšiřování prostoru pro dohodou. To v obrázku nevyznačujeme, abychom jej dále nekomplikovali. Tento posun je snadné si představit.

Druhý případ: Antireformy

Vzhledem k tomu že x_min > x₀ a y_min > y₀ neexistuje v tomto případě prostor pro dohodu.

K tomu:

Druhý případ lze interpretovat takto:

1. Hráč X (tj. ti, kterým jsou reformy určeny) v nich vidí nebezpečí otevření ještě většího prostoru pro poziční investování.

2. Hráč X nemá důvěru v to, že hráč Y (vláda) dostatečně hájí zájem dané země jak před vnitřním, tak i v vnějším pozičním investováním.

3. V tomto případě realizaci reforem nepodporuje, resp. projevuje odpor vůči nim.

4. Pokud se negativní očekávání naplňují, má to dva negativní důsledky:

- Klesá efektivnost ekonomického systému (případně klesá jeho odolnost vůči zátěži, které je vystaven vnějšími podmínkami, což lze vyjádřit posunem hranice dosažitelného rozdělení výplat. To je v obrázku vyjádřeno šipkami a přerušovanou křivkou odlišující novou hranicí dosažitelného rozdělení výplat od původní.

- Mění se sklon linií neutrality pozičního investování ve smyslu vzdalování se od prostoru pro dohodou.

To v obrázku nevyznačujeme, abychom jej dále nekomplikovali. Tento posun je snadné si představit.

Ke dvojici obrázků se ještě několikrát vrátíme.

(Pokračování dalším dílem)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Jaro v Pražské kotlině údajně začíná 26. února. Pro mě v Praze a okolí začíná jaro dvěma fenomény:

1. Rozkvetou mandloně na stráni pod Petřínem (nad ministerstvem školství).

2. Začne kvést kandík psí zub (u Pikovic pod Medníkem).

Obojí je už tady. Udělal jsem si dva výlety. Jeden malý, vlastně to byla jen procházka přes Petřín na Smíchov, kde jsem vpodvečer učil, a vychutnal krásu kvetoucích mandloní. Druhý v neděli za kandíkem. Taky už kvetl. Mandlově vydrží ještě necelé dva týdny. Kandík ještě měsíc. Obojí nabízí fantastický zážitek.

Pohled na Prahu přes rozkvetlé mandloně.

Krása nebývalá. V pozadí budova MŠMT. Všimněte si lišejníku na větvičce. Svědčí o zdravém přírodním prostředí.

Mezi mandloňemi kvete i třeba tento kakost. Stačí se pozorně dívat. Pak fialky, rozrazil, brzy bude kvést i křivatec polní.

Pohled přes Prahu pankrácký Manhatan.