PENZE: J. Simonová podruhé a akčně

Oceňuji skvělou práci Jany Simonové a dávám na vědomí ostatním i touto cestou:

Důchodci mají zachránit rozpočtový deficit?

Jana Simonová

Návrh vlády na snížení valorizace penzí provokuje zbytečný mezigenerační rozkol ve společnosti , a přitom je neúčelný a falešný z několika důvodů.

1.Návrh není promyšleným krůčkem k realizaci smysluplné důchodové reformy, nýbrž jednoduchým nápadem, jak co nejrychleji snížit rozpočtový deficit, a to na úkor těch, kteří se nemohou moc dobře hájit.

2. Nepřispívá k funkčnímu řešení, ale skutečným cílem je rychlý příjem do státního rozpočtu. To je asi důvod, proč vláda tlačí na zrychlené projednávání, i když pro to z hlediska ústavy není důvod.

Vláda argumentuje tím, že mladší generace se obává, že nebude mít dost vysoké důchody, a chce, aby se dnešní důchodci s dalšími generacemi podělili. Je třeba se proti těmto desinformacím bránit a vysvětlit, že nemáme důchodový fond, ve kterém by se přebytky střádaly pro další generace, ale průběžný systém, který se vztahuje ke státnímu rozpočtu jen saldem a kladné saldo spadne každý rok do státního rozpočtu, a tím sníží rozpočtový schodek. Snížením valorizace se nic neušetří pro další generace.

3. Návrh vlády je založen na předpokládaném schodku důchodového účtu 80 mld. v nadcházejícím období. Tak vysoký schodek v minulosti nikdy nenastal, ani vloni, kdy docházeno k mimořádným a nad zákonem stanoveným nárůstům důchodů. Naopak čísla za rok 2022 ukazují, že v tak náročném roce, kdy inflace dosahovala 18 % a vláda dotovala důchodový systém mimořádnými přídavky v létě, valorizací a novými přídavky na výchovné, výdaje ze státního rozpočtu přesto činily jen 25, 8 mld. Důchodové dávky převyšovaly příjmy důchodového účtu a jen o 5 % a úhrada tohoto záporného salda stála státní rozpočet méně než půl procenta výdajů státního rozpočtu. Klíčový závěr je ten, že neexistuje reálný důvod pro vládní návrh snížené valorizace, zejména ne ve zrychleném režimu projednávání.

Podíváme-li se na důchodový účet v posledních 10 letech, je zřejmé, že saldo velmi souvisí s celkovým hospodařením státu.  Podle údajů MF byly výdaje na důchodové dávky v roce 2022 jen o necelých 26 mld. Kč vyšší než příjmy důchodového systému. V roce 2021 však doplácel státní rozpočet na důchody jen 2,3 mld., což nevybočuje z obvyklé roční ztráty na důchodech v rozsahu jednotek mld. V minulých desetiletích byly jen dvě období s větším záporným saldem, a to v roce 2020 se saldem 40,5 mld. (Covidový útlum ekonomických aktivit) a v letech 2011 až  2014, kdy bylo záporné saldo důchodů okolo 50  mld. ročně (první důchodová reforma). V letech Babišovy vlády v letech 2018 a 2019, kdy fungovalo EET, bylo naopak dosahováno kladného salda ve výši 18,6 a 16,4 mld.  

Pokud jde o rok 2023, vláda učinila několik neprozíravých rozhodnutí, které přispějí k většímu deficitu státního rozpočtu v roce 2023. Např. zrušení EET, které přinášelo i při nízké inflaci a při neuplatnění EET pro vysokopříjmové kategorie OSVČ, více než14 mld. ročně. Negativní dopad na státní rozpočet budou mít i tisíce zbytečných předčasných odchodů  do penze, ke kterým vláda lidi v předdůchodovém věku koncem minulého roku silně motivovala, přímo vyzvala.

Díky vysoké inflaci, měl však státní rozpočet adekvátně vyšší příjmy. Často se uvádí, že inflace dosahující až 18 %, zvedla vloni příjmy do státního rozpočtu o nejméně 150 mld. Stejně vysoké příjmy se dají předpokládat i letos, protože inflace je stále na 19 % a zastropování energií pro konečné uživatele fungovalo jen v lednu, protože od února již trh nabízí nižší ceny než bylo zpackané zastropování cen státem.

Zde je dobré připomenout mimořádné zisky CEZu, které v roce 2022 dosáhly více než 300 mld., tj. 12krát více než ztráta důchodového systému. Bohužel vláda nezastropila mimořádné příjmy ČEZu a velkých bank (také v řádu stovek miliard), a tak zhatila přirozenou možnost využití výjimečných příjmů pro krytí deficitu ze státního rozpočtu. Místo podílu na mimořádných ziscích ve výši několika set mld. se vláda rozhodla, že konsolidaci veřejných financí musí zachránit důchodci. Podává návrh, který přinese každoročně kladné saldo důchodového systému do státního rozpočtu. Takže důchodový průběžný systém se stane pravidelným zdrojem příjmu státního rozpočtu.

Přestože je obecně známé, že efektivní vláda se musí postarat o správné vybírání daní, vláda neudělala nic na zlepšení příjmové stránky rozpočtu, naopak osvobodila OSVČ od povinnosti platit daně a nechala jejich placení na jejich libovůli. Takže 32 let po přechodu na tržní ekonomiku Česko toleruje fakt, že jen někteří poplatníci musí platit daně. Jiní si mohou zvolit kolik chtějí platit. Jiní jsou v nebezpečí, že budou opět platit nespravedlivou daň ze superhrubé mzdy. Dalším nešvarem je rovná neprogresivní dan, která zvýhodňuje velké zisky v neprospěch malých, což není v žádné vyspělé zemi na světě. Dále v Česku existuje nepřeberné množství daňových výjimek, které zesložiťují výběr a kontrolu a digitalizaci daní. Navíc vláda jakoby přikrývá všechny daňové neřesti, nemluví se o problémech.  Je třeba otevřít společenskou debatu o našem daňovém systému, vysvětlovat proč jsou tolerovány daňové úniky, zveřejňovat ty podniky, které utíkají do daňových rájů a nepřispívají do rozpočtu, přestože používají naše infrastruktury a Česko je zdrojem jejich zisků. Možná se obejdeme bez jejich výrobků a služeb.

Konsolidace veřejných financí je velice potřeba, ale dá to hodně práce, pokud by měla přispět k narovnání daňové zátěže a  posílení daňové spravedlnosti. Zejména je třeba se podívat na strukturu příjmů, a zkonsolidovat celý daňový systém. Vláda se soustředila jen na to nejjednodušší a zároveň dost ubohé řešení: snižit příjmy důchodcům. Přitom neudělala nic, aby nedopustila enormní růst cen energií v roce 2022. Tím podpořila nejvyšší a zbytečnou inflaci, která je sice vítaným zdrojem růstu státního rozpočtu, ale velkou zátěží pro občany a důchodce.

Občané jsou zdanění na každém kroku (DPH, spotřební daň, daň z nemovitosti, sociální a zdravotní, o mnoho více než podnikatelé). Jen na dani z příjmu, fyzické osoby přispívají do státního rozpočtu 7,3 % a právnické osoby jen 8,6 %. Nejsem expert, ale kde jsou daně ze zisku všech těch velkých podniků jako Škoda, CEZ, Plynárenská atd. atd. a všech, malých a středních podniků, obchodních řetězců.... atd. atd. Je třeba se podívat na systém zdanění, kdo daně platí, kdo má daňové úlevy a proč a kam jdou zisky všech nadnárodních korporací, resp. jaký podíl z jejich zisku jde do našeho státního rozpočtu. Minulý týden jsme se dověděli, že obraty dvou největších potravinových řetězců přesahují 150 mld., z toho mají prý jen cca 7 % zisku. Kolik z těch 11 mld. zisku jde jako dan ze zisku do státního rozpočtu Česka?

V kontextu příjmů a výdajů státního rozpočtu, problém důchodového salda zatěžuje státní rozpočet jen minimálně, v minulých 5 letech průměrně 6 mld. ročně, tj. okolo 0,3.% státního rozpočtu. Důchodové saldo není žádnou hrozbou pro kolaps systému, protože vláda má mnoho nástrojů, jak si zajistit růst příjmů státního rozpočtu. Jedním z nich, kromě výše zmíněných, je držet inflaci na vysoké úrovni. Jen to jim zajistí příjem několikanásobně vyšší než saldo důchodů. Možná to je důvod k laxnosti při zastropování extra příjmů ČEZu, které by mohlo snížit inflaci i na polovinu, jako tomu bylo v zemích na Západ od nás.

Podle nejnovějších statistických údajů se růst počtu seniorů nad 65 let věku zpomaluje. Zatímco v dekádě 2011 – 2020 rostl počet seniorů nad 65 let ročně o 52,1 tisíce ročně (2,5 %), v roce 2021 a 2022 byl růst jen pětinový, tj. okolo 11 tisíc seniorů ročně (0,5 % ročně). Růst počtu seniorů nad 65 let věku se tak v Česku zpomaluje a ke konci roku 2022 jejich počet činil 2 169 000.  Podstatně rychleji roste počet pracujících důchodců. V poslední dekádě se jejich počet zdvojnásobil a dosáhl počtu 566 000, tj. růst cca o 10 % ročně. Tato čísla jasně svědčí o tom, že stále přibývá seniorů, kteří mohou a chtějí pracovat i v důchodovém věku.

Demografický vývoj závisí  na tom, zda se většina mladých lidí rozhodne mít potomky a nebo se rozhodne pro snazší život bez starostí o výchovu dětí. Pokud se část společnosti rozhodne nemít děti, bude mít více času se věnovat tomu, jak se zaopatřit na stáří s nízkou státní penzí. Rodinám s dětmi by se tento rozdíl měl vynahradit dostatečně vysokým příspěvkem za výchovné. Demografický problém se dá dopředu pozitivně ovlivňovat  účinnou motivací pro větší porodnost,rozšířením dostupnosti asistovaného těhotenství až do věku 45 let věku ženy, lepším přístupem ke zdravotní péči,  k jeslím  a školkám, zavedením flexibilních pracovních  úvazků a zaváděním motivačních politik ke stabilní porodnosti, podpoře rodiny a k dobrovolnému odchodu do penze.

Závěrem

Aby nenastal problém v budoucnosti je třeba zbytečně nesnižovat příjmy státního rozpočtu (např. zrušením EET, daňovými úlevami), postupně směřovat k progresivitě a větší spravedlnosti zdanění a důsledně vymáhat daně od všech daňových subjektů.  Pokud by se někdy uvažovalo o snížení valorizace, tak se musí vztahovat na všechny občany, a v první řadě na politiky a státní zaměstnance.