Boj o penze i přežití. Co dokáže teorie?/1

Blíží se projednávání velké penzijní loupeže ve Sněmovně. Patrně v mimořádném režimu, aby současná moc prodemonstrovala:

1. Svoji neschopnost spravovat zemi (před těmi, kteří umí myslet).

2. Svoji ochotu zajít kamkoli (před těmi, kteří ji dosadili, zaúkolovali, drží u moci a ovládají).

Protiústavní snížení reálných starobních důchodů každý rok téměř o jednu desetinu po dobu několika následujících let není škodlivé ani tak tím, že přináší lidem, kteří po vekou část svého života poctivě odváděli velký díl svých výdělků do systému historicky vytvářeného na základě neporušitelné společenské smlouvy. Je škodlivé a nebezpečné tím, že podlamuje jak základ společenské soudržnosti, tak zejména ekonomiky. Jeho hlavním dopadem je totiž DEMOTIVACE. Aktuální demotivace těch, kteří zvažují, zda si nevylepšit důchod prodloužením doby výdělečného uplatnění. Především však zablokování perspektivních motivací všech subjektů, které se při vhodně nastavených podmínkách mohou podílet na prodloužení doby individuálního dobrovolného prodloužení doby výdělečného uplatnění podstatné části populace v souladu s individuální kondicí, tj. fyzickými i psychickými předpoklady. Jedná se o poskytovatele vzdělávacích služeb na všech úrovních, zdravotnických služeb zaměřených na to, aby byl člověk co nejdéle fyzicky a psychicky fit, i zprostředkovatele těchto služeb, tj. pojišťoven, které lze zainteresovat na tom, aby se snažily do svého pojistného kmene získat ty, kteří mají zájem o uchování předpokladů pro výdělečnou činnost i ve vyšším věku, a na tom, aby si tito pojištěnci tyto předpoklady uchovali co nejdéle v souladu s naplněním reálného bohatství svého života a smyslu svého žití.

Řešení, které se vláda rozhodla prosadit silou moci (a ptejme se čí, když v důsledku své nekompetentnosti žádnou vlastní nemá), odstartuje cestu k úpadku ekonomiky a rozvratu společnosti. K tomu má vláda připraveny další kroky. Místo toho, aby poměr mezi těmi, kteří do penzijního systému přispívají, a těmi, kteří z něj čerpají (v důsledku demografického vývoje bude tento problém aktuální v létech 2040 až 2060) formou motivací k dobrovolnému individuálním prodloužení doby výdělečného uplatnění, prosazuje podlomení motivací nuceným, administrativně modifikovaným paušálním prodloužením doby odchodu do důchodu. Místo lidsky vstřícného řešení prosazuje nikam nevedoucí cestu stresů a útrap. Místo otevření cesty k pozitivním hlubokým strukturálním proměnám ekonomiky směrem k posílení role produktivních služeb, tj. těch služeb, které přispívají k nabývání, uchování a uplatnění schopností člověka, služeb, jejichž rostoucí role bezprostředně souvisí s perspektivnou každé společnosti, vede společnost do slepé uličky.

Shodou okolností a nezávisle na tomto aktuálním dění připravuji k publikování odbornou stať v jednom zahraničním časopisu. Její podstatnou částí je rozlišení dvou typů reforem (resp. reforem a antireforem):

1. Reforem, které problém řeší posunutím společnosti do "vyššího levelu" dynamického, ekologicky šetrného a na člověka orientovaného ekonomického vývoje (kde rozvoj schopností člověka je tím nejvýraznějším faktorem ekonomického růstu), při kterém roste vzájemná důvěry mezi těmi, kteří zemi spravují, a těmi, kteří v dané zemi žijí.

2. Antireforem, které blokuji pozitivní změny ve vývoji společnosti, demotivují populaci, vyhrocují vztahy uvnitř společnosti a otevírají prostor pro poziční investování domácím i zahraničním lobby, tj. prostor pro přeměnu již nabytých majetkových a pozičních výhod v ještě větší přerozdělování vytvářeného bohatství v jejich prospěch.

Aktuální dění v naší zemí na konkrétním příkladu penzijní problematiky umožňuje předvést význam nástrojů popisu a analýzy pozičního investování (které je hlavní příčinou a nejvýznamnějším faktorem deformací společenského života) k přehlednému rozlišení reforem a antireforem.

Ještě před tím, než předvedu příslušné výsledky, několik metodických poznámek:

1. Mějme neustále před očima, že poziční investování je přeměna majetkové výhody ve výsadu, tj. v pozici, ze které lze diskriminovat oběť pozičního investování a zvyšovat svoji budoucí majetkovou výhodu a tím i míru diskriminace. Má mnoho podob, ale jejím nejvýznamnější formou je potlačování investičních příležitostí spojených s možnostmi rozvoje, uchování a uplatnění schopností těch, proti kterým poziční investování působí, tak, aby se prosadily investiční příležitosti závislé na dobytých pozicích.

2. Připravovaná odborná stať a i to, co z ní využiji, vyúsťuje do dvou obrázků, které významně přispívají k odlišení reforem od antireforem, umožňují nahlížet realitu prostřednictvím nich a identifikovat to, co se bude odehrávat. Pro orientaci v tom, co se bude dít, je to velmi důležité. A je to důležité i z hlediska poučení pro další země.

3. Penzijní problematika se sice týká jen jedné z mnoha oblastí a jednoho aspektu cesty zvýšení efektivnosti ekonomického systému (služeb souvisejících s uchováním schopností člověka, resp. jeho lidského kapitálu), ale právě v této oblasti se bude odehrávat to nejpodstatnější a hlavně to, co je nejvíce čitelné.

(Pokračování)