ip: Uvažovat o penzijním (ale v podstatě také zdravontním) jako pojišťovacím systému lze považovat za velice přínosné. Možná by byla vhodná inspirace i jinými obory pojištění (např u aut), jak zmenšovat riziko pojistné události, případně motivovat k takovému chování, aby se riziko pojistné události zmenšilo (to může souviset i se zdravotním systémem). Nemělo by nás mást to, že pojistná událost potká více méně každého. Např. prodloužením aktivního života (podle návrhů R.Valenčíka) můžeme přijmout rozšířenou definice pojistné události a sice výplata důchodu v plném rozsahu. Pokud to vezmeme matematicky, tak výdělečně činný důchodce svůj důchod vlastně v plném rozsahu nedostává, protože je zmenšen o jeho příspěvek do sociálního systému. Velikost důchodu je ovšem nejenom záležitost pojistné matematiky ale také má sociální složku. Vyvažování těchto složek je ovšem záležitost nikoliv matematiky nýbrž politického rozhodnutí.
Dalším směrem uvažování může být záležitost technického pokroku a otázka zdanění a příspěvků do sociálních a zdravotních systémů od robotů nebo umělé inteligence, které je sice nepotřebují, ale jejich aplikace má vliv na pracovní trh.
radimvalencik: Děkuji za doplnění, Jen taková maličkost. Vyvažování zásluhové a solidární složky není politickou záležitostí. Pokud bedeme chtít maximalizovat solidární složku, nemůžeme minimalizovat motivační. Tj. když budeme do solidární báze odvádět procentuálně stanovenou částku z příjmu úspěšnějších či z jejich důchodů, existuje určité optimum, při kterém systém do solidární složky nejvíce vynese. Problém je samozřejmě v tom, že je obtížné její velikost stanovit.
ip: Ještě bych chtěl připomenout jeden názor SPD (p. Okamury), že by se měly důchody valorizovat nikoliv procentní ale pevnou částkou, tzn. valorizační pětistovku nebo tisícovku by dostali všichni bez ohledu na výši důchodu. Myslím, že tato myšlenka by se líbila i vládnoucí pětidemolici.