Radim Valenčík
Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita
Vize, jakou potřebujeme/432
Vize, jakou potřebujeme/432
Už je to tady. Byl spuštěn předem připravený scénář rychlých změn, které mají projít dříve, než lidem dojde, o co jde. Jednou z oblastí je ekonomiku devastující kvazireforma penzijního systému. Právě to, že v rámci perspektivní, realistické a přitažlivé vize byl zpracován projekt skutečné reformy, bylo možné velmi přesně předpovědět scénář budoucího vývoje. Dříve napsané příspěvky upravuji a tímto zařazuji do seriálu k vizi.
Zde je článek z 12. února 2023:
PENZE: Petr Pavel – slepota, nebo lež?
Další díl reál-seriálu "Do nich, dokud jsou zblblí!". V tomto případě v oblasti tzv. reformy penzijního systému. Cituji úvodní část rozhovoru Petra Pavla pro MF DNES 15. února, odlišuji od svého textu barvou (červeně je zvýrazněna kritická pasáž).
Otázka: Koaliční vláda připravuje důchodovou reformu. Spekuluje se o různých variantách, které by pro mladší ročníky znamenaly jít do důchodu později než v 65 letech. Buď v 67, nebo dokonce v 68 letech. Koalice v tom zatím nemá jasno. Co si o tomto záměru myslíte, jde vládní pětikoalice správným směrem?
P. Pavel: Je potřeba se na to podívat z hlediska faktů. Účet na důchody je v podstatě poměrně jednoduchá rovnice o několika málo proměnných a těmi jsou výše sociálního pojištění, poměr mezi reálnou mzdou a výší důchodů a pak je to věk odchodu do důchodu. A o moc víc jich asi nevymyslí žádný ekonom ani znalec.
Jestliže se pohybujeme v tomto trojúhelníku, musíme si říct, jak ta která proměnná se může případně změnit. Pokud jde o výši sociálního pojištění, jsme už natolik vysoko, že tam cesta nevede. Poměr mezi reálnou mzdou a důchody se také nedá příliš natahovat. Jestli máme někde prostor, je to věk odchodu do důchodu. Ten samozřejmě souvisí nejenom s tím, jaká je míra dožití. Tím, že se prodlužuje průměrná délka života, se ale také zvyšuje úroveň lékařské vědy a zdravotní péče.
Na jednu stranu se může zdát, že je to přirozené, že se bude aktivní věk prodlužovat, a to včetně práce. Jestli se před několika desetiletími člověk, kterému bylo šedesát, považoval za starého, mně je 61 a za starého se nepovažuji. A myslím, že mnoho lidí to asi cítí stejně. Je tak celkem jasné, že máme-li mít vůbec nějaký důchodový systém, který bude lidem ze strany státu pomáhat, musíme si na něj vydělat. A pokud na to mít nebudeme, jediný způsob, jak ho udržet v tom stavu, v jakém je teď, beze změn, znamená zadlužit se.
Otázka:Když se vláda shodne a prosadí důchodovou reformu v parlamentu, nebudete ten, který by tomu oponoval, bránil z důvodu, že by s tím měl nějaký problém?
P. Pavel:Já bych chtěl, aby to vláda připravila tak, že to bude, jak se říkalo kdysi v armádě, "blbuvzdorné". To znamená, že připraví jasnou argumentaci, ta se bude opírat o modely, na nichž to bude vše jasně spočítáno, aby vláda a s ní samozřejmě i prezident mohl lidem vysvětlit(až potud lze se vším souhlasit, ale pozor, teď to přijde – poznámka RV),že máme-li do budoucna zajistit alespoň nějakou úroveň důchodů ze strany státu, prostě musíme udělat teď reformu a že reforma bude bolet, o tom není pochyb.
Ale je potřeba ji udělat, protože jinak důchodový systém zkolabuje. A dá se jasně ukázat, že zatímco jsme předloni měli dluh na důchodovém účtu asi 20 nebo 30 miliard, loni už to bylo 80 miliard. A pokud nic neuděláme, dluh bude narůstat. Samozřejmě to nepovede nikam jinam než ke kolapsu systému.
Vše přijatelné až na tento zásadní moment: "máme-li do budoucna zajistit alespoň nějakou úroveň důchodů ze strany státu, prostě musíme udělat teď reformu a že reforma bude bolet, o tom není pochyb". To prostě není pravda. Reforma průběžného penzijního systému nemusí bolet, ale právě naopak. Může přinést většině lidí plnohodnotnější život.
Znovu a znovu je nutné opakovat: Poměr mezi těmi, kteří do penzijního systému přispívají, a těmi, kteří z něj čerpají, je nutné udržet. A to lze dvojím způsobem:
- Tím, který bolí, což je paušální (případně administrativně modifikované paušální), nucené, demotivující prodloužení doby odchodu do důchodu, které jde proti vývoji ekonomického systému a je neefektivní (k této "blbé" cestě se P. Pavel přihlásil).
- Tím, který nebolí, resp. který většině normálních lidí přinese plnohodnotnější život, a to formou komplexu opatření stimulujících všechny zúčastněné (nejen budoucí důchodce, ale i poskytovatele vzdělávacích, zdravotních lázeňských a další produktivních služeb) ke zvýšení výkonnosti penzijního systému, tj. ke zvýšení motivací k individuálnímu dobrovolnému prodloužení doby výdělečného uplatnění.
Podrobně k tomu, jak to udělat, zde:
https://radimvalencik.pise.cz/10742-penze-proc-jurecka-zradil-rozumne-reseni.html
Vynikají podrobný rozbor z pera J. Šulce je také na Kudy z krize zde:
https://www.kudyzkrize.cz/2022/12/04/jaroslav-sulc-k-duchodove-reforme/
Proč Petr Pavel a další rozumnou cestu vidět nechtějí a odbornou rozpravu o této možnosti odmítají? Proč se lidem snaží sugerovat, že není jiná, než bolestivá cesta? Je to jen slepota, nebo záměrná lež?
(Pokračování sledováním aktuálního vývoje)
A k tomu trochu inspirující přírody:
Poprvé jsem si udělal výlet k nové rozhledně na Závisti. Odkládal jsem ho protože jsem nepovažoval za dobrý nápad je postavit právě zde. Nakonec jsem neodolal a zvědavost zvítězila. Rozhledna je stále otevřená a je z ní nádherný výhled. Návštěvníků bylo poměrně hodně, potkal jsem i známé a jednu absolventku naší univerzity. Potěšila mě, když si pochvalovala, co se naučila a jak to využívá. Schodiště na rozhlednu je poměrně úzké, ale lze se vyhnout.
Pohled na rozhlednu před výstupem na Závist.
Cesta, po které se jde, je pěkná i v tuto dobu. O kousek dál jsem dokonce našel první rozkvetlou podléšku.
Přibyly informační tabule. Člověk si díky nim dokáže udělat představu, jak velký osídlený areál to kdysi byl.
Těsně před výstupem.
