V kauze PhDr. Josefa Skály, Ing. Juraje Václavíka a Vladimíra Kapala, kteří se měli dopustit údajného zpochybňování genocidia, dokonce ve spolupachatelství, podle paragrafu 405 trestního zákoníku, a to tím, že diskutovali o tzv. Katyňském masakru, došlo ke skutečně senzačnímu odhalení.
Soudce JUDr. Tomáš Hübner odmítl dělat z projednávání případu – řečeno jeho slovy – "seminář o Katyni". Zlatá slova! Pak už měl následovat jediný možný logický závěr: Projednávání argumentů, které svědčí ve prospěch či neprospěch té či oné verze, přičemž renomovaní badatelé uznávají, že ve prospěch obou verzí existují argumenty, které je nutné brát v úvahu, patří na půdu odborného semináře a nikoli do soudní síně.
Konkrétním příkladem otázek, které ještě nejsou dořešeny, jsou okolnosti související s poskytnutím zpochybnitelných "důkazů" (jen fotokopie dokumentů vykazujících některé znaky pozdější úpravy) Gorbačovou administrativou v době, kdy dělala (mírně řečeno) velmi vstřícnou (až předobjednanou) politiku vůči Západu. Ze strany těch historiků, kteří na to upozorňují, se téměř jistě nejedná o účelovou politizaci, ale o oprávněné pochybnosti, které ještě nebyly dostatečně objasněny v příslušném historickém kontextu.