Vize, jakou potřebujeme/414

Vize, jakou potřebujeme/414

Pokračování toho nejdůležitějšího:

Vize jedné univerzity – 11/2. část

Možnosti zvýšení efektivnosti produktivních služeb v zemi, ve které univerzita působí, a univerzitní verze společenské vize zpracovaná s přihlédnutím ke globálnímu kontextu:

1. V této oblasti univerzita vychází zejména z problémů, které vznikají při využívání výsledků získaných v oblasti:

- Témat zaměřených na zvýšení efektivnosti produktivních služeb ve společnosti, konkrétně: ­­­­­_______________

- Při řešení ostatních témat, v rámci kterých byly dosaženy výsledky, která by pozitivním způsobem mohly přispět k ekonomickému a sociálnímu rozvoji země, konkrétně: ­­­­­_______________

Analyzuje problémy a jejich příčiny, promítá je do své představy společenské vize zpracované s uvážením globálního kontextu, konkrétně: ­­­­­_______________

2. Při identifikování problémů vývoje společnosti a jejích příčin univerzita využívá poznatky od svých absolventů, z nichž mezi nejobecnější závěry patří zejména: ­­­­­_______________

3. Výše uvedené poznatky univerzita promítá do své verze společenské vize zpracované s přihlédnutím ke globálnímu kontextu, která je v této podobě určena pro odbornou i laickou veřejnost, zde: ­­­­­_______________

Na závěr:

Naprosto nejdůležitější je, aby se na univerzitě vytvořily mechanismy zpětné vazby mezí její snahou o společenské uplatnění její role ve všech výše uvedených oblastech a analýzou bariér či problémů, které při tomto uplatnění její role vznikají, i příčin vzniku těchto bariér a problémů. V každé z oblasti či v každém směru této analýzy je nutné dojít až k tomu, co umožňuje problémy řešit. Spolupráce mezi univerzitami je z toho hlediska významná.

Realizační problémy jsou nejvýznamnějším zdrojem poznatků přispívajících ke konkretizaci její vize jak v oblasti využití vnitřních možností, tak při plnění jejího společenského poslání. Pokud si univerzita tuto zpětnou vazbu nevytvoří, je do určité míry slepá (a hluchá), pokud jde o pochopení toho, o co ve společnosti jde.

Univerzita je společenský subjekt nejlépe vybavený k tomu, aby mohl při poznávání příčin společenských problémů vycházet z výsledků svého působení. V současné době subjektem nejvýznamnějším, ne-li jediným, kdo může svým působením umožnit obrat k lepšímu, k vymanění společnosti z krize. A jak říká doktor v jedné z nejslavnějších a eticky nejzdařilejších českých filmových hlášek hlášek, když je někdo jediný, kdo může, tak musí.

(Pokračování dvanáctou částí této problematiky)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Předminulý víkend konečně zasněžilo. Protože teplota začala pomalounku stoupat, vyrazil jsem v neděli do kopců za Prahou, abych si užil aspoň trochu pravé zimy. Zaparkoval jsem nahoře na přejezdu z Řitky do Řevnic. Později tam bylo až 50 aut, ale parkovacích míst je tam dostatek. Po červené jsem došel na Skalku. Areál kláštera je nádherně obnoven, výhledy na Mníšek a okolí překrásné. Mrzlo. Adiabatické rozpínání zafungovalo. U areálu je malý bufet a ohniště s hořícími poleny. Lze zakoupit občerstvení, ale hlavně buřty či výborné klobásy a opéci si je na ohni. Nářadí k opékání je dost. Nálada kolem ohniště byla skvělá. Obsluha pozorná a ceny mírné. Vřele doporučuji. Komplexní zážitek. O týden později jsem si ho s větším počtem účastníků zopakoval opět. A opět velká spokojenost, i když sněhu už nebylo tolik.

Mj. zde se odehrává jedna z klíčových scén "Rubínových křížů" z "Majora Zemana", viz:

https://www.youtube.com/watch?v=mYs5xlCqNKY

Zajímavé je srovnat tehdejší stav místa zdokumentovaný v seriálu, s nynějším.

Dolní část areálu kláštera.

Kostel sv. Magadaleny.

Detail výzdoby nad vstupem do kostela.

Obnovená budova kláštera. Pamatuji si její trosky koncem 70. let minulého století. Skoro zázrak, že se podařilo takto památku zachránit.