Vize, jakou potřebujeme/385

Vize, jakou potřebujeme/385

K nejstručnější verzi vize/2

V prvním roce pěstování vize se kromě jiného podařilo zformulovat i její jednostránkovou verzi. Zaznamenala poměrně velký počet přečtení a ohlasů. Uvažoval jsem, zda by ji bylo možné vylepšit, ale asi by to nebylo ku prospěchu věci. Většina připomínek k ní směřovala k tomu, aby k některým jejím bodům byl dán podrobnější komentář tak, aby si tam každý našel odpověď na otázky, které při čtení této nejstručnější verze vzniknou. To je patrně rozumný názor. Takže místo vylepšení se pokusím o komentování a upřesnění jejích nejdůležitějších bodů, zejména pak o formulování alternativních pohledů. K prvnímu odstavci:

Tato vize je určena těm, kteří za přirozené naplnění svého života považují rozvíjení a uplatňování svých schopností (nabývání vědomostí, získávání zkušeností, plnější chápání toho o co jde, a využití tohoto ve svém profesním, rodinném i společenském životě). Bez ohledu na to, ke které generaci patří, neuzavírají se vůči alternativním názorům a ve vzájemném sdílení nového vidí i cestu ke vzájemné sounáležitosti.

Komentář:

Zdánlivě zde není nic důležitého. Ve skutečnosti už tady začíná hlavní dělení na ty, kteří se domnívají, že už všechno vědí, že jejich názory jsou jediné správné, a na ty, kteří jsou otevřeni novým poznatkům, které lze získávat z více zdrojů:

- Sledováním toho, co se odehrává, a vyhodnocování poznatků.

- Studiem různých odborných zdrojů a doplňování poznání z různých oblastí vědy.

- Vnímáním názorů druhých a jejich porovnávání s vlastními názory tak, aby se odlišné názory druhých staly zdrojem nového poznání.

To vše není tak samozřejmé, protože řada lidí se uzavírá do svých názorů. Nejenže odmítá vnímat odlišné pohledy druhých a poctivě hledat příčiny odlišností, porovnávat a nebát se přijmout názor druhého, ale i při sledování aktuálního dění postupují selektivně a vybírají si jen to, co zapadá do jejich pohledu na svět, k tomu vyhledávají osoby s podobným pohledem, ve kterém se utvrzují sdělováním toho, co jejich názor potvrzuje. To je v přímém rozporu s přirozeným naplněním vlastního žití zaměřeným na rozvoj a uplatňování schopností doprovázeným reálným bohatstvím vzájemně propojených prožitků a poznatků.

Hlavní doporučení: Nejlépe si člověk uvědomí přechod od jedné úrovně poznání k vyšší úrovni, pokud sleduje vývoj jakékoli vědní disciplíny. Každý člověk, bez ohledu na svůj věk a dosažený stupeň vzdělání, by měl (alespoň jako koníček a alespoň na popularizační úrovni) studovat (sám pro sebe) nějaký vědní obor či raději několik vědních oborů, aby si "ohmatal", jak probíhá proces poznání nového. Dělá to řada lidí i ve vyšším věku. Proto je např. tak populární "univerzita třetího věku". Přímý kontakt se sledováním vývoje nějaké vědy je velmi dobrou průpravou na vyhodnocování zkušeností z toho, co se odehrává, či při výměně názorů nikoli s primitivním cílem druhého přesvědčit o vlastní pravdě, ale se vznešeným cílem pochopit příčiny odlišných názorů, dobrat se k lepšímu pochopení reality a tam, kde se ten druhý ještě neuzavřel do svých vlastních "pravd", pomoci i jemu lépe chápat realitu.

Platí to i pro ty, kteří studují na vyšších stupních vzdělání – studujte tak, abyste pochopili logiku vývoje poznání v tom oboru, který je vám nejbližší, nikoli tak, abyste zkoušejícímu "vykázali, že jste se něco naučili". Rozdíl mezi jedním a druhým se snadno pozná. Studium s cílem "vykázat" je k ničemu. Přesněji – škodí, protože deformuje myšlení, vede k povrchnosti, nezačleňuje poznatky do uceleného rozvíjejícího se, vždy neúplného a tudíž otevřeného systému poznání, které dělá člověka člověkem.

Na výše řečené se lze podívat ještě z jednoho hlediska. Ať chceme či nechceme, jdeme do turbulentního období, ve kterém nás čekají nejrůznější boje. Na to se musíme dobře připravit. Intelektuální převaha je v tomto případě stejně významnou podmínkou jako výcvik v přípravě na válečný střet. Budeme ji potřebovat. Bez schopnosti vzájemně vnímat odlišné názory a odhalovat příčiny odlišností se nedokážeme průběžně sjednocovat a jakýkoli pokus o nápravu stavu selže.

(Pokračování rozborem dalších bodů stručných tezí)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Ptáci na zimu létají do teplých krajin. Tak proč taky neletět. Zima u nás stejně moc nezimní (pár procházek zasněženou Prahou jsem si stihl udělat). Tak trávím pár dní na jihu Španělska mezi Alicante a Cartagenou). Párkrát jsem zde už v tuto dobu byl a vždy mně zdejší sluníčko dodá sílu až do příchodu jara.

Další foto z Mysu Roig. Jednoho z nejhezčích a nejteplejších míst daleko široko. Neuvěřitelně bohatá květena (ještě ji uvidíme), pláž, na které se v tuto dobu lze slunit celý den. S trochou odvahy se lze i vykoupat v moři. Každý rok si to vyzkouším a je to asi jako v srpnu na Rujaně. Ještě se k tomuto místu vrátím, ale jinak budu uveřejňovat obrázky v pořadí, v jakém jsem je vyfotil.

Ta hlavička v moři, to jsem já. Moc dlouho jsem ve vodě nevydržel, ale pak jsem si cítil skvěle.

Východ slunce nad Mar Menor.

První ranní paprsky a na pozadí Popelové hory. Prošel jsem se před pár léty celé a jsou nesmírně zajímavé.