Vize, jakou potřebujeme/382

Vize, jakou potřebujeme/380

Ještě k pozičnímu investování – část 4.

Analýza pozičního investování, které se v Marxově době ještě nevyvinulo a nemetastazovalo do takové podoby, aby jej velký myslitel zaznamenal, je mimořádně významná pro pochopení toho, jak nebezpečná je ortodoxie a myšlení založené na poučkách-stereotypech.

Pokračování včerejšího textu uvedením dalších bodů:

4. Mohou "kolektivní kapitalisté" (tj. nejen formální vlastníci, ale i ti, kteří reprodukci kapitálu ovládají) znovu nabrat dech, mohou v jejich řadách získat převahu podnikatelé-inovátoři schumpetrovského typu, mohou porazit podnikatele-devastátory, mohou vymanit reprodukci kapitálu z tenat pozičního investování a metastazovaných struktur založených na vzájemném krytí lumpáren, mohou se stát hegemonem vyvedení globální společnosti z krize? – Takovéto snění je velmi obdobné snění, že se pracující třída probudí a znovu aktivizuje, když si uvědomí nestřelnou polaritu práce a kapitálu.

Dvakrát se do stejné řeky nevstupuje. V daném případě je dokonce koryto řeky už úplně jinde. Kdo tedy může být hegemonem? Před touto otázkou stojí ještě jiná, otázka, bez odpovědi na kterou si na právě položenou otázku dát nedokážeme. Totiž otázka, jaké parametry či atributy musí mít hegemon změn: ten, který je ke své roli předurčen svým postavením v systému společenských, zejména ekonomických, vztahů a je současně schopen kolem sebe soustředit dostatečné společenské síly. Ten, který dělá perspektivní a přitažlivou vizi vizí, která je též realistická.

5. Jaké tedy parametry či atributy musí mít hledaný hegemon vyvedení globální společnosti z krize? Zkusme některé z nich formulovat v očekávání, že si tím otevřeme cestu ke kritické diskusi umožňující odhalení jak dalších parametrů či atributů, tak i jejich souvislostí:

- Jeho postavení v systému společenských, zejména ekonomických vztahů ho k jeho roli musí na jedné straně nutit (dotlačit ho k příslušným aktivitám), na druhé straně mu musí tyto aktivity umožňovat, a to tak, že volba strategie hegemona změn je pro něj výhodnější než volba jiných strategií.

- Musí mít objektivní i subjektivní předpoklady k nabývání schopností (kompetencí) nezbytných pro realizaci role hegemona (pozitivní vztah ke kultuře, vzdělání a zejména vědě včetně šíření toho, co si osvojil je naprosto nezbytný).

- Musí splňovat atribut komplementarity jednotlivců, tj. nejedná se o souhrn stejných osob jako entit, ale o vzájemně se propojující komplex entit, která se v národním i nadnárodním měřítku, v profesním, generačním a dalších aspektech různosti vhodně doplňují a zvyšují tím synergický efekt svého působení. (To je něco jiného, mnohem obtížnějšího, než když hledáme subjekt složený z "proletářů" či jiných unifikovaných entit – proto mnozí při hledání toho, kdo by mohl prosadit změny a vyvést společnost z krize, neuspěli.)

- Musí mít schopnost reagovat na vytvoření příznivých podmínek pro svou roli formou toho, co je obdobou "řetězové reakce" či "nabalující se sněhové koule". Nesmí se však nechat zlákat k praecox (předčasné) aktivitě v situaci, kdy vhodné podmínky ještě nenazrály.

Pokud shrnu: Nehledejme hegemona v podobě jednotlivce, ale v podobě strukturovaného kolektivního, týmového, skupinového subjektu, který vznikne za předpokladu určité duchovní průpravy reakcí na vhodné podmínky, přičemž důležitou role zde budou hrát průběžně vytvářené horizontální vztahy mezi lokálně vznikajícími skupinami spojených se společensky přínosnou tvůrčí činností. (A to bez perspektivní, realistické a přitažlivé vize nepůjde.)

Námitka: Toto vše jsou příliš obecné formulace. Souhlas. Tak je konkretizujme. Ale nehledejme ztracený klíček tam, kde není, jen proto, že tam, kde jsme ho ztratili, nesvítí světlo pouček.

6. Pokud uvažujeme o změně či přesněji vývoji vlastnických vztahů (v kontextu vývoje společenských vztahů), neměli bychom se spokojit s jednoduchou představou znárodnění (rozuměj přesněji postátnění, tedy delegování výkonu vlastnických funkcí na lidi dosazené vládnoucí mocí do státních funkcí), ale o složitém procesu reálného zespolečenštění. Jde přitom o to, aby byla co nejvíce eliminována role pozičního investování, které postátnění vlastnictví v současných podmínkách plně podřizuje globálně fungujícím strukturám pocházejících z pozičního investování. Marxova představa procesu reálného zespolečenštění vycházela z jeho pojetí společenské rovnosti, kdy se od původní představy rovnosti jako "plné emancipace" (překonání všech diskriminací) dostává k pojetí založenému na:

- Dynamickém chápání rovnosti a vzájemnosti jako nezbytné podmínky: Jde o společnost v níže je "svobodný rozvoj každého podmínkou rozvoje všech". Tj. jednak jde o to, aby člověk měl podmínky pro svobodný rozvoj své osobnosti, ale také o to, aby tento jeho svobodný rozvoj a uplatnění jeho schopností bylo přínosné pro ostatní.

- Ekonomicky efektivním pojetí rovnosti: Svobodný rozvoj schopností člověka = rozvoj jeho produktivních sil, který působí jako nejvýznamnější činitel ekonomického růstu a určuje podobu (kvalitu) ekonomického růstu.

Teprve na bázi tohoto pojetí rovnosti lze uvažovat o procesu reálného zespolečenštění, které je základem představy o vývoji vlastnických vztahů.

(Někdy je mně až smutno z toho, co poučkoví žongléři s Marxem udělali.)

Před nedávnem jsem si v souvislosti s rozborem problematiky sociální práce (připravoval jsem článek na konferenci pořádanou Katolickou univerzitou v Ružomberku) uvědomil ještě jeden významný aspekt komplexního pojetí rovnosti: Rovnost musí obsahovat i aktivní složku odstraňování nejrůznějších postižení či znevýhodnění (včetně nejrůznějších forem vyloučení, která byla vyvolána pozičním investováním a následnou společenskou segregací). Tj. nejde jen o rovnost příležitostí, ale i o aktivní podporu těch, kteří jsou postiženi či znevýhodnění. Komplexní pojetí rovnosti by tudíž mělo být:

- Dynamické v tom smyslu, že je orientováno na plné využití potenciálu člověka formou rozvoje, uchování a uplatnění jeho schopností.

- Efektivní (a to i ekonomicky) v tom smyslu, že uplatnění schopností člověka je nejdůležitějším zdrojem ekonomického růstu a faktorem ovlivňujícím kvalitu růstu.

- Komplementární v tom smyslu, že každý člověk (včetně těch, kteří jsou nějakým způsobem postiženi či znevýhodněni, případně se dostali do situace vyloučení) je něčím specifický, výjimečný a tím může být i přínosný pro každého druhého člověka.

A na tomto základě nyní uvažujme o tom, jak bude probíhat proces reálného zespolečenštění v oblasti výrobních vztahů.

Postátnění bez toho, aby vedlo k výše uvedenému typu rovnosti, totiž vždy a všude vedlo a povede ke zvýšení nerovnosti a postupně degeneruje v nerovnost přímo perverzní.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Ptáci na zimu létají do teplých krajin. Tak proč taky neletět. Zima u nás stejně moc nezimní (pár procházek zasněženou Prahou jsem si stihl udělat). Tak trávím pár dní na jihu Španělska mezi Alicante a Cartagenou). Párkrát jsem zde už v tuto dobu byl a vždy mně zdejší sluníčko dodá sílu až do příchodu jara.

Další foto z Mysu Roig. Jednoho z nejhezčích a nejteplejších míst daleko široko. Neuvěřitelně bohatá květena (ještě ji uvidíme), pláž, na které se v tuto dobu lze slunit celý den. S trochou odvahy se lze i vykoupat v moři. Každý rok si to vyzkouším a je to asi jako v srpnu na Rujaně. Ještě se k tomuto místu vrátím, ale jinak budu uveřejňovat obrázky v pořadí, v jakém jsem je vyfotil.

Pohled přes Mar Menor na asi 40 km dlouhou kosu s komplexem hotelů a vil La Manga. Hora za ní je již ostrov, který je ve Středozemním moři. La Mangu si ještě prohlédneme později.

Duny o Mar Menor. Za nimi v dále San Pedro del Pinatar.

Toto jsem vyfotil na trhu. S tímto druhem květáku se u nás tak často nesetkáme. Je nádhernou ilustrací toho, jak vypadá fraktál. V daném případě je rozměrnost jeho povrchu něco mezi dvěma a třemi (je tedy něčím mezi plochou a prostorem).