Radim Valenčík

Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

rubriky:

přihlášení

archiv článků:

J. Šulc: Ohlédnutí za 1. rokem pěstování vize/1

0pt;font-family:"Times New Roman","serif"; mso-fareast-font-family:"Times New Roman";color:#7030A0;mso-fareast-language: CS">K metodologické roli vize při iniciování, orientování a praktickém uplatnění společenskovědního výzkumu I.

Jaroslav Šulc

Poměrně obecně formulované téma letošního ročníku vědecké konference Metodologická role vize při iniciování, orientování a praktickém uplatnění společenskovědního výzkumu lze na první pohled uchopit vícero způsoby. Pokud ale dáme důraz na sousloví "praktické uplatnění společenskovědního výzkumu", pak již takovým stupněm volnosti nedisponujeme. V případě, že celé zkoumané téma zarámujeme snažením se o hledání schůdné podoby Vize společensky racionálního vývoje v nadstavbové sféře – především suverenity, zajištění všech bezpečnostních aspektů (obranyschopnosti, energetické, potravinové, farmaceutické apod. nezávislosti), v neposlední řadě plnou funkčnost odvětví sloužících ke kultivaci člověka a vytváření podmínek pro rozvoj a uplatnění jeho potenciálu, pak nutně musíme hledat zdroje tohoto racionálního a efektivního pohybu změn v materiální základně české společnosti. A ne opačně. Jestli totiž současnou situaci vnímáme jako všeobecně krizovou, tak především proto, že v krizovém stavu je především její materiální část. A chceme-li z krize vyjít, pak nezbývá, než pozornost zacílit právě zde. Protože tady je jádro národního obrození II.

Po zhruba roce diskuzí organizované jak Radimem Valenčíkem na internetové platformě pod názvem "Vize, jakou potřebujeme", tak případně formou jím řízených videokonferencí po vstupu na https://meet.jit.si/radimvalencik , potažmo sledováním jiných internetových a dalších platforem (www.KUDYZKRIZE.cz apod.) zaznamenal autor tohoto textu – vedle jiných pozoruhodných ohlasů – také fundamentální příspěvek Jiřího Kohouta"Jak dál s průmyslem v ČR?", který se bezprostředně dotýká zmíněné potřeby změny.

Autor nejprve konstatuje ani ne tak "současný stav průmyslu v ČR", jako spíše vlastnickou pozici mnoha jeho aktérů, a to následujícími pěti charakteristikami (které se netýkají jen ČR, ale mají obecnou platnost) – zkráceno J. Š., když J. Kohout píše:

"1) Pyramida globálních vlastníků jednotlivých průmyslových odvětví je již postavena a je zcela nadnárodní.

2) Volný trh a kapitalistická konkurenční soutěž je pouze úsměvná fikce.

3) Nadnárodní společnosti mají na dění na planetě větší vliv než národní státy.

4) Dokážou na úkor národního státu privatizovat zisk a socializovat ztrátu.

5) I zapřisáhlé konkurenční společnosti se spojí v případě, kdy by jejich status ohrožovala dostatečně silná externí moc."

Pokud doplníme jeho zobecnění o některá "tvrdá data" za Českou republiku, pak ze Statistické ročenky ČR 2021lze z příslušných tabulek vyčíst například následující informace:

•          Pokud jde o registrované subjekty, tak soukromých podniků a korporací pod zahraniční kontrolou bylo ke konci roku 2020 absolutně celkem 84 815, z celkového počtu soukromých podniků a korporací 545 259 to činí 15,6 % (tab. 12-8), a to v rozhodující (z 89,6 %) organizační podobě jako společností s ručením omezeným - s.r.o. (tab. 12-9);

•          Pokud jde o zařazení soukromých podniků a korporací pod zahraniční kontrolou do (odvětvových) skupin převažujících činností, pak jich ze zmíněných 84 815 podnikalo 31 % v obchodních činnostech včetně opravy a údržby motorových vozidel, 19 % v sektoru nemovitostí, 14 % v sektoru profesní, vědecké a technické činnosti, 9 % ve zpracovatelském průmyslu atd. (tab. 12-10);

•          O krajně nerovnoměrném teritoriálním rozmístění soukromých podniků a korporací pod zahraniční kontrolou svědčí fakt, že 61,6 % jich působilo v hl. m. Praze (a s připočtením sousedících okresů Praha – východ a Praha – západ dokonce 63,6 %). Za zmínku stojí ještě okresy Brno-město 7,4 %, Ostrava-město 3,1 %, Karlovy Vary 1,9 %, Plzeň-město 1,3 %, Teplice 1,1 %, České Budějovice (1,0 %). Ještě v okrese Olomouc to bylo 0,8 %, když ve všech ostatních okresech nedosáhl tento podíl ani jednoho procenta (tab. 12-11);

•          Zajímavý paradox přitom sledujeme u celkových dat mezi finančními institucemi "národními soukromými" (celkem 3 306) a finančními institucemi pod zahraniční kontrolou, kterých je pouze 742 (tedy asi jen pětkrát méně). Ale když se podíváme do struktury podle velikosti firem měřeno počtem zaměstnanců a bude nás zajímat skupina středně velkých firem (s 20 až 249 zaměstnanci), tak zde je již početní zastoupení firem "národních soukromých" prakticky stejné, jako u těch pod zahraniční kontrolou (104 ku 111 firmám), avšak naprosto jiný obrázek poměru sil ukazuje zastoupení hned 36 firem pod zahraniční kontrolou oproti pouhým 11 domácím firmám, pokud jde o zaměstnávání 250 a více osob (tab. 12-14). Tady tedy mají zahraniční firmy jasnou, doslova řádově násobnou převahu.

Ne nadarmo je proto možné konstatovat, že naprostá dominance zahraničního kapitálu především v tzv. "velkém" bankovnictví či pojišťovnictví s jejich schopností ovládat prostřednictvím různých finančních nástrojů dění v libovolném odvětví či oboru české ekonomiky (průmysl je zahraničním kapitálem ovládán již téměř z poloviny) je projevem i zdrojem naší současné neokoloniální pozice. 

Dobře to dokladuje vývoj salda důchodů plynoucích z přímých zahraničních investic. Přestože jsou údaje za poslední roky 2020 až 2022 kvůli COVID-19 obtížně srovnatelné, i tak nelze přehlédnout, že za první tři čtvrtletí 2022 se ve srovnání se stejným obdobím roku 2021 odliv důchodů (zisků) zvýšil o 30 % z loňských 205,6 mld. Kč na letošních 266,2 mld. Kč, tedy o 60,6 mld. Kč a dostáváme se – bohužel – k devastační "předcovidové" úrovni, jen přechodně snížené.

Neřešme však na tomto místě příčiny, které v polistopadovém vývoji postupnou eskalaci finanční katastrofy do dnešních rozměrů způsobily, ale berme současný odliv kapitálu (oficiálně cca 300 mld. Kč ročně, s přiodhadem platební bilancí dalšího – neregistrovaného – odtoku kvůli nejrůznějším finančním kejklím navýšeného o dalších cca 150 – 250 mld. Kč) jako holý fakt.

(Pokračování odpovědí na otázku, co lze dělat, zítra)

Zpět na hlavní stranu blogu