Radim Valenčík
Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita
Vize, jakou potřebujeme/375
Vize, jakou potřebujeme/375
Uveřejňuji tři navazující díly týkající se problematiky volby prezidenta, které ukazují na to, jak je perspektivní, realistická a přitažlivá vize významná i při orientaci v aktuálním dění. Bez toho, abychom byli schopni zařadit jednotlivé kamínky do mozaiky (v tomto případě do mozaiky, která umožňuje zviditelnit to, jak funguje a degeneruje současná globální moc), neuvidíme to nejdůležitější:
Nechutné prezidentské volební menu. OD KOHO JE?/1
Blíží se volby prezidenta a lidé si stěžují, že nemají koho volit. Tentokrát jsou nespokojenci z celého politického spektra. Standardní situace. Žádný kandidát jim není dost dobrý, resp. všechny považují z celkem racionálních důvodů za hodně špatné. Na tom by ještě nebylo nic tak divného. Zarážející je spíše to, že se lidé neptají:
|
1. Jak je možné, že jsou nám jako prezidentští kandidáti nabízeni jen ti, kteří až na výjimky (které ovšem nemají šanci na finální úspěch)[1] jsou "profláknuti", zpravidla několikanásobně, a pro normálního člověka i se silným žaludkem nepřijatelní?! 2. Kdo za tím stojí a proč na tom má zájem? 3. Proč se mainstreamová media chovají podle zásady: Čím více je kandidát bezpáteřní a čím více má másla na hlavě, tím má od nich větší podporu? |
Je nejvyšší čas se nad uvedenými otázkami zamyslet, protože odpověď na ně je důležitá, abychom v dobré víře nepodpořili někoho, koho budeme zanedlouho proklínat a sami sebe obviňovat, jak jsme byli hloupí (nebylo by to poprvé, ale tentokrát už víme, že to může mít velmi brutální následky).
A ještě jeden důvod pokus na výše uvedené otázky má: Pokud se nad nimi zamyslíme, otevíráme si cestu k pochopení toho, o co jde a co dělat. Nic není zadarmo – a tak i velká manipulace se hrou na volbu prezidenta (která ostatně není ničím novým a opakuje se jako přes kopírák v řadě nám podobných zemí) nutí manipulátory poodkrývat karty i zanechávat stopy. Z obojího lze vyčíst, co je zatím a jakému riziku jsme vystaveni.
Tak se pokuste na výše uvedené otázky najít odpověď. Zítra porovnáme, kdo k čemu došel.
(Pokračování zítra odpovědí na výše uvedené otázky)
[1] Snad jediný "bez poskvrny" je Jaroslav Bašta – nebyl v KSČ, nikdy nespolupracoval s orgány potlačujícími práva člověka, nikdy na nikoho nedonášel, nikdy nezneužíval své postavení, nebral úplatky, nekradl... Ale ten je v preferencích hodně vzadu. Proč? I to je součást otázek, které je potřeba si klást.
A k tomu trochu inspirující přírody:
Až na konci Kunratického lesa. Je to tu trochu divoké, ale vyrazil jsem sem na houby. Konkrétně penízovku sametonohou.
Krajina jak na Šumavě lehce poprášená sněhem.
Skály vždy předají krajině na půvabu.
Tady je první nález.
O kousek dál druhý. Celkem jsem našel víc než kilo. Z poloviny byla skvělá kulajda, druhou jsem podusil a zamrazil.
