Vize, jakou potřebujeme/373

Vize, jakou potřebujeme/373Na 25. ročníku vědecké konference pořádané VŠFS 25. listopadu 2022 na téma Lidský kapitál a investice do vzdělání – metodologická role vize při orientování, koordinaci a využití společenskovědního výzkumu bylo předneseno několik velmi zajímavých přípěvků. Budou vydány přibližně koncem února formou postkonferenčního sborníku (formát konference je změrně volen tak, aby do sborníku vstoupily i reakce na inspirace, které během konference zazněly). Ty příspěvky, které bezprostředně souvisejí s pěstováním vize, postupně uveřejním. První z nich je od Jaroslava Šulce, který je aktuální vzhledem k tomu, že tento pátek 16. prosince to bude přesně rok od zahájení intenzivní práce na perspektivní, realistické a přitažlivé vizi, jejíž výsledky byly průběžně uveřejňovány v rámci seriálu Vize, jakou potřebujeme, je zde:

https://radimvalencik.pise.cz/archiv/

Kromě dvou dílů tohoto příspěvku, které uveřejňuje těsně před prvním výročím, uveřejním v den prvního výročí materiál, který připomíná to nejdůležitější, co se během roku podařilo vykonat, a nabízí možnost, jak se s přehledně uspořádanými výsledky setkat.

K metodologické roli vize při iniciování, orientování a praktickém uplatnění společenskovědního výzkumu II.

Jaroslav Šulc

Ale v osvojení si potenciálu čtvrté průmyslové revoluce jde přece o mnohem více, než o anonymní zabíjení protivníka na dálku. Její těžiště je civilním sektoru, kde půjde o zásadní posun především v úloze člověka v procesu budoucí společenské reprodukce. Přesněji řečeno opět s Jiřím Kohoutem – vydefinování oborů/odvětví, které budou v nejbližších dekádách perspektivní v tom smyslu, že na jeho okraj – chcete-li periferii – vytlačí člověka jako klasickou pracovní sílu.

Jinými slovy – jejich chod se bez klasicky vnímané pracovní síly buď úplně obejde, nebo jí ponechá fakticky jen okrajovou úlohu pozorovatele.

Jiří Kohout ve zmíněném příspěvku mluví přímo o oborech tvořících revoluci v "nepotřebě" lidské práce. Řadí mezi ně robotiku, průmyslovou umělou inteligenci, nanotechnologie, biotechnologie – a královnu všeho - energetiku malých zdrojů, když pod tento obor zařazuje modulární reaktory schopné generovat vlastní palivo, vodíkové články a vysokokapacitní akumulátory. A současně varovně konstatuje, že v současnosti se "...téměř žádné výrobní firmy v ČR ... aktivně nepodílejí na tvorbě stavebních kamenů čtvrté průmyslové revoluce." A po této suché a nemilosrdné analýze navrhuje i velmi rozumný postup řešení, kdy:

"1) Je nutné si uvědomit, že žádný z výše uvedených oborů až na poslední nedokáže fungovat sám o sobě a potřebuje být zásoben levnou a dostupnou energií. Tedy prvním krokem v transformaci našeho hospodářství by měla být aktivizace energetického průmyslu tak, abychom si vytvořili dostatečnou energetickou nezávislost na okolních státech. Tzn. uvedení první generace modulárních reaktorů do života.

2) Podporovat každou českou firmu, která se zapojí do výrobního a dodavatelského řetězce tak, že bude napojena na zdroj levné energie přímo a přitom bude produkovat díly do dalších modulárních reaktorů systémem jeden pro ČR, jeden na export.

3) Další oblastí je robotika, která začíná a končí hydromechanickými a pneumatickými rozvody, ve kterých dnes dominuje firma FESTO. V ČR by bylo při současném strojním vybavení jednotlivých strojních firem velmi jednoduché vyvinout a zavést výrobu těchto komponent, které by opět pomáhaly v rozvoji našeho robotického průmyslu. Naším cílem by měla být osa: komponenty, podsystémy, systémy, celky, PLC řízení, PLC řízení s umělou inteligencí a výsledkem této osy by byla schopnost vyrábět kompletní robotická pracoviště Made in Czech Rep.

4) Nanotechnologie a biotechnologie jsou jedinou ekonomickou cestou, jak při současném postupujícím celosvětovém zamoření pitné vody dosáhnout ekonomické dostupnosti pitné vody z kontaminovaných vod. A opět nám to krásně zapadá do sebe - modulární reaktor pohánějící nanofiltrační čističku vody a bioreaktor + přilehlou vesnici (město) někde na Blízkém východě."

Co k výše uvedenému dodat? Ačkoliv autor tohoto příspěvku ani náznakem nezpochybňuje jádro celého konceptu změn podmiňujících ovládnutí materie čtvrté průmyslové revoluce s těžištěm v průmyslových oborech, naopak. Jinde se změna paradigmatu ani odehrát nebude moci. Nicméně pokládá za prospěšné a nezbytné "přizvat" k dané operaci vizionáře z dalších oborů a odvětví, nejen průmyslových. Jedině v takovém mezioborově složeném tandemu je možné připravit a realizovat scénář schůdného východiska z dnešní nebývale plošné a poměrně hluboké krizové situace.

Je otázka, do jaké míry bude nutné revidovat dopady neoliberálního blouznění o "státu jako nejhorším možném hospodáři", vedoucí nejen k lehkomyslnému výprodeji mnoha oborů považovaných za "rodinné stříbro" do soukromých rukou (začasté cizincům), ale – zvláště po tristních zkušenostech s bezradným státem neschopným čelit nevídané inflaci. Právě kvůli fatálním chybám předchozích vlád, které iniciovaly dnešní duální charakter české ekonomiky, která je v rozhodujících oblastech ovládaná nadnárodními firmami jen s úžasem a trpně přihlíží na jejich cenové politice. Nejde jen o energii, kde to bije snad nejvíce do očí, ale i ve většině položek spotřebního zboží potravinami v supermarketech počínaje a prodejem nábytku konče. O ceně vodného a stočného darmo mluvit. Stát musí tyto kartely nemilosrdně rozbít, má-li obnovit státní suverenitu.

A nejen to: do klíčových pozic ve státní správě, především v ekonomické diplomacii je třeba prosadit profesionály a pokusit se nafázovat na současné globální lídry čtvrté průmyslové revoluce (a dlužno dodat, že v zemích EU jich pohříchu mnoho není) v natolik masívním rozsahu, pak by se tím otevřela možnost se postupně vymanit ze současné neokoloniální pozice a realizovat tak vidinu druhého národního obrození.

Toto je rámec a smysl praktického uplatnění společenskovědního výzkumu umožňující formulovat správnou odpověď na otázku "kudy z krize?".  

Jestli jsme výše konstatovali, že potřebné změny ve společenské nadstavbě (obnově energetické, potravinové, farmaceutické apod. bezpečnosti, resp. nezávislosti) je v principu možné uskutečnit (bez zbytečného odkladu, ale i tak nepochybně ve středně dlouhém časovém horizontu), pak zdroje a impulzy k tomu musíme hledat jen a jen ve změně především materiální základny české společnosti, byť nepochybně v kombinaci se změnami v široce koncipovaném sektoru nemateriálních služeb (počínaje vzděláním, zdravotnictvím a konče třeba vědou a výzkumem). Ideální řešení je v nalezení synergických efektů.

Je bohužel krutou zlomyslností naší doby (v kombinaci s rostoucí bulvarizací médií středního proudu), že v minulých dva a půl letech byla až nadměrná pozornost politické scény iniciovaná senzacechtivým zpravodajství věnována nejdříve vlnovité eskalaci covidové krize (aniž bychom její dopady jakkoliv zlehčovali), poté hrátkám obřích energetických firem s cenami obnovitelných zdrojů a iniciativami okolo Green Dealu a naposledy tragickému konfliktu na jihovýchodě Ukrajiny. To, co však je a bude pro českou společnost (a nejen českou) podstatně důležitější – přechod do nové, velmi dramatické fáze čtvrté průmyslové revoluce – bylo – a je – fakticky výrazně ignorováno (pokud zrovna nemáme na mysli nasazení systému využívajících schopností umělé inteligence do celých flotil dronů transformovaných do pozice umělých vojáků – zabijáků – počátků XXI. století a jejich vyslání na "testovací mise" reálného válčiště).

(Pokračování dalším tématem)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Kombinaci čerstvě zasněžené Prahy a slunečního svitu pražícího do jiskřivého sněhu v Praze nevidíme tak často. Nejkrásnější zážitek tohoto typu jsem měl asi tak před čtyřmi léty, když na naši univerzitu přijel můj přítel z Turecka, se kterým jsem se setkal na bienále jejich ekonomické společnosti. Velmi příjemný, slušný a pracovitý člověk, odborník na penzijní systém. Z Izmailu.

Využil jsem příležitost a zavedl ho na procházku přes Pražský hrad na Petřín. Když jsme stáli u Strahovského kláštera, vydechl: "Takovou krásu jsem ještě neviděl!"

Odpověděl jsem: "Já taky ne."

Nepřeháněl jsem. Takovou jiskřivou zimu jsem do té doby v Praze ještě neviděl. Ta letošní sice nebyla tak fascinující a dlouho nevydržela, ale i tak to byl také zážitek.    

Klasika. Tehdy jsme měli podobný výhled, ale sněhu bylo víc a bylo vidět až daleko za Prahu.

Zajímavý detail vinné révy.

Vždy krásný a majestátný Strahovský klášter. Mainstreamová propaganda v něm před několika málo léty objevila i Putinovu místnost.

Ještě jeden pohled na Strahovský klášter.