Vize, jakou potřebujeme/370

21. prosinec 2022 | 01.10 |

blog ›

Několik poznámek k tomu, co Marx neznal a věděl, že nezná – část IV.

(Druhý díl Kapitálu a poziční investování)

Prizmatem pozičního investování rozeberu pasáže Marxova Kapitálu II. Je to významné mj. z hlediska pochopení (opravdu jde o pochopení) toho, proč s vyčpělými poučkami při odpovědi na otázku, o co dnes jde, nevystačíme. Z praktického hlediska je to pak významné při hledání odpovědi na otázku, kdo jsou spojenci a kdo nepřátelé, což je zásadní, pokud se snažíme zabránit katastrofě. K odpovědi na tuto otázku nám nezbývá příliš času.

Znovu a znovu se setkávám s tím, že se někteří

0pt;font-family: "Times New Roman","serif";mso-fareast-font-family:"Times New Roman";mso-fareast-language: CS">odvolávají na Marxe, aniž by ho pořádně přečetli apochopili, aniž by odhalili to, kam až došel (a došel hodně daleko), aniž aby zjistili, co neznal a o čem sám věděl, že nezná, aniž by si uvědomovali, že je nutné jít dál a kudy jít dál. Používají slova jako "kapitál", "kapitalismus", "vykořisťování", "rozpor mezi prací a kapitálem", kterými si sami sobě vysvětlují vše, ve skutečnosti tím však překrývají svoje nepochopení toho, o co jde, překrývají to, že neznají cestu řešení současných problémů. A co hůř – odtržením svého vidění od reality se sebou nechávají snadno manipulovat a tím, aniž by to věděli, slouží současné globální moci.

Pro ty, kteří chtějí a umějí přemýšlet, jsem připravil krátký exkurs do jedné z částí Marxova díla, konkrétně do 2. dílu Kapitálu, ve kterém se v rámci teorie oběhu zabývá specifiky osobní spotřeby kapitalisty, což je problematika, která bezprostředně souvisí se samotnou podstatou pozičního investování. Protože rozum je v dnešní době naší hlavní zbraní, doporučuji, aby si každý našel čas popřemýšlet nad následujícím textem. Z následujících důvodů:

1. Aby si na vlastní kůži či přesněji na vlastní šedé buňky mozkové ověřil, jak obtížné je číst Marxe, ale současně i to, jak je důležité pochopit způsob jeho uvažování. Dokázali to naši předci a měli úspěch, pokud jde o hlavní orientaci v boji lidí za své práva. Nevidím důvod, proč bychom to nedokázali dnes také.

2. Aby se na vlastní oči (přesněji s pomocí vlastních šedých buněk mozkových) přesvědčil, že Marxovo dílo je otevřené v tom smyslu, že už v době jeho napsání přímo volalo po pokračování v tom směru bádání, který Marx vytýčil. A to i a zejména v tak zásadních otázkách, jako je pochopení podstaty vykořisťování.

3. Aby měl jasnou představu, kudy je možné a potřebné jít dál, jaký význam pro praxi má každý krok správným směrem učiněný v teoretické.

Vybírám nejdůležitější pasáže, které se týkají problematiky vykořisťování v souvislosti s osobní spotřebou kapitalisty. Zdrojem je internetové vydání druhého dílu kapitálu, na každou pasáž dávám příslušný odkaz, protože to odpovídá tomu, jak je online vydaný text strukturován, tj. po rozkliknutí každé pasáže se objeví příslušná kapitola. Autentický Marxův text odlišuji od svého barvou a doplňuji svým komentářem. V řadě případů komentář napomáhá složitějšímu Marxovu textu porozumět. Uveřejňuji na pokračování:

Kapitál, II. díl

Kapitola sedmnáctá

Oběh nadhodnoty

K. Marx:

https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1885/kapital2/ch17.htm

Kdyby se jeho kapitál obrátil za rok víckrát, nic by to na věci nezměnilo, změnila by se ovšem délka doby, a tím i velikost sumy, kterou by kapitalista kromě svého zálohovaného kapitálu musel vrhat do oběhu na svou osobní spotřebu.

Tyto peníze nevrhá kapitalista do oběhu jako kapitál. Ale proto je také kapitalista, že je až do návratu nadhodnoty s to žít z prostředků, které má.

V tomto případě jsme předpokládali, že peněžní suma, kterou kapitalista vrhá do oběhu na krytí své osobní spotřeby až do prvního návratu svého kapitálu, rovná se přesně nadhodnotě, kterou vyrobí a kterou je tedy třeba přeměnit v peníze. Je zřejmé, že vzhledem k jednotlivému kapitalistovi je takovýto předpoklad libovolný. Ale musí být správný pro celou třídu kapitalistů, předpokládáme-li prostou reprodukci. Vyjadřuje jen to, co je zahrnuto v tomto předpokladu, že se totiž neproduktivně spotřebovává celá nadhodnota, ale také jen nadhodnota; že se tedy neproduktivně nespotřebovává ani zlomek původního kapitálu.

K tomu ode mne:

Tady jen Marx znovu opakuje to, co již napsal.

Kapitola dvacátá

Prostá reprodukce

I. Formulace otázky

https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1885/kapital2/ch20.htm

Poněvadž prostá reprodukce tvoří část, a to nejpodstatnější část i každé roční reprodukce v rozšířeném měřítku, zůstává tento motiv — osobní spotřeba — spolu s motivem obohacení a v protikladu k motivu obohacení jako takovému rozhodujícím.

K tomu ode mne:

Čti takto: Kapitalista má dva motivy – osobní spotřebu (požitkářství či moderně, resp. neoklasicky řečeno: maximalizace svého užitku jako souhrnu požitků) a obohacení (akumulaci kapitálu). A tyto dva motivy jsou v protikladu. Dokázal tento protiklad (určit poměr rozdělení) Marx vyřešit? Nedokázal. Proč? Řešení v jeho díle opravdu nenajdeme. Viz souhrnná poznámka.

Souhrnná poznámka

Předně je nutné ocenit pedantičnost Marxova uvažování. Evidentně hledal zákonitost (logiku, pravidlo), které by nějakým způsobem odpovědělo na otázku, co určuje poměr mezi tím, kolik musí kapitalista vložit do zhodnocovacího procesu (do procesu akumulace kapitálu) a kolik si může ponechat na svoji (podle Marxe neproduktivní, požitkářskou spotřebu). Odpověď se mu nepodařilo dát. To byl jeden z důvodů nedokončení 2. dílu Kapitálu.

Marxovi to ovšem nelze vyčítat. Nemohl vyřešit všechny teoretické problémy. To není v silách nikoho, protože žijeme ve světě, který je nevyčerpatelně bohatý jak z ontologického hlediska, tak z hlediska důsledků této nevyčerpatelnosti pro společenský vývoj.

K řešení problému, který jsme nastínili, je dlouhá cesta. Klíčem je pochopení spotřeby kapitalisty (těch, kteří zabezpečují reprodukci a akumulaci kapitálu) prizmatem pozičního investování. Ve spotřebě kapitalisty totiž nejde ani tak o "požitkářství", jak by nadšeně s Marxem souhlasili i neoklasici, ale o přeměnu finančních prostředků získávaných v procesu rozšířené reprodukce kapitálu ve společenskou pozici, tj. výsadu, umožňující diskriminovat ty, kteří potřebné finanční prostředky nemají či z důvodů nepochopení vývojových tendencí do konkurence v oblasti pozičního investování nevstupují.

Příliš šetřiví kapitalisté byli "vytříděni" (slovo "vytříděni" se zde hodí i ve smyslu odstraněni z třídy kapitalistů) z konkurenčního boje poměrně záhy a poměrně brzy byla rozšířená reprodukce kapitálu kontaminována obnovou privilegií feudálního typu prorůstajících se státem. Tento osud vývoje kapitalistických vztahů Marx netušil a ani tušit nemohl. Neuvědomoval si, že každý výrobní způsob má nejen svoji vzestupnou, ale i sestupnou fázi. A tak současní poučkoví "marxisté" bojují proti něčemu, co už tady dávno není, a uniká jim zdroj společenských deformací, který mezi tím přebujel v přímé ohrožení možnosti přežití naší civilizace.

(Pokračování stručnou charakteristikou toho, proč je fenomén pozičního investování tak důležitý)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Botanická zahrada v Praze na Slupi. Vždy krásná. I v tuto roční dobu. Kvete zde překvapivě mnoho rostlin, ale je tu k vidění i mnoho dalších krás.

Krása pozdně podzimní cestičky.