Hlavní oblast střetu: PENZIJNÍ SYSTÉM

Děje se velké množství velmi dramatických událostí. Proč právě boj o reformu penzijního systému by měl být hlavní oblastí střetu? – Tato otázka je zcela namístě. Předešlu několik důvodů:

1. V tomto boji se rozhodne o tom, zda systém našich veřejných financí a na něj napojený nejen penzijní systém, ale i systémy zdravotní péče, vzdělání, sociální práce apod. budou udržitelné.

2. V tomto boji se rozhodne o tom, jakou míru samostatnosti si uchováme.

3. V tomto boji se rozhodne o tom, jaký život budou mít lidé ve věku těch, kteří okupačně stávkují za klima.

4. V tomto boji se rozhodne o tom, jak se budou vyvíjet vztahy mezi generacemi.

5. V tomto boji se rozhodne o tom, zda se nám podaří uskutečnit přechod k trvale udržitelnému a současně neomezenému růstu, který nezatěžuje přírodní prostředí.

6. V tomto boji se rozhodne, zda se podaří udržet mantinely normálního fungování společnosti, nebo zda se propadneme do pekla fyzické likvidace politických odpůrců cizí moci teroristickými skupinami organizovanými cizí mocí.

7. V tomto boji se v plné nahotě projeví, jak to s námi tato vláda myslí, resp. zda je to vůbec vláda hájící zájmy lidí žijících v naší zemi, nebo zda jde proti nim.

Proč je otázka penzijního systému a o co v ní jde?

K tomu doporučuji pročíst vynikající materiál na toto téma od Jaroslava Šulce na stránkách Kudy z krize, zde:

https://www.kudyzkrize.cz/2022/12/04/jaroslav-sulc-k-duchodove-reforme/

A ještě lépe sledovat seriál Vize jakou potřebujeme na stránkách mého bloku od 8. prosince (ode dneška), ve kterém se této problematice věnuji v návaznosti na článek J. Šulce. Je tam podrobně rozvedeno to, o čem píšu v tomto shrnutí.

Penzijní systém není okrajová oblasti ekonomiky. Pokud by byl dobře nastaven a začleněn do systému systémů sociálního investování a sociálního pojištění (péče o zdraví, vzdělání, sociální práce), působil by jako jeden z nejvýznamnějších zdrojů ekonomického růstu, který přispívá nejen k jeho dynamice, ale pozitivně determinuje i jeho kvalitu. 

Co je to výkonnost penzijního systému?

Zde musíme vyjít z analogie s jinými pojišťovacími systémy. Například havarijní pojištění, to je také povinné. Co je pojistnou událostí v tomto systému? To, že se stane havárie. Dobře nastavený systém havarijního pojištění v prostředí dobrého silničního značení, přiměřených silničních kontrol, dobré přípravy řidičů apod. výrazně sníží počet pojistných událostí.

Co je pojistnou událostí v penzijním systému? Nikoli to, že se člověk dožije vysokého věku, ale to, že v důsledku stárnutí ztratí schopnost být výdělečně činný v míře, která mu umožňuje důstojný život. Do této pojistné události spadají nejen ti, kteří jsou fyzicky či psychicky "opotřebovaní", ale i ti, kteří nenacházejí dostatečné naplnění svého žití v oblasti výdělečného uplatnění, ale chtějí s tím, co si v systému penzijního pojištění odložili pro svou budoucí spotřebu, realizovat aktivity odpovídající jejich zájmům. K uvedené pojistné události ovšem dochází u každého v jiném věku. U někoho dřív a u někoho později, a to s velkým rozptylem.

Výkonnost penzijního systému bychom tedy měli hodnotit podle toho, jak všechny účastníky motivuje k tomu, aby příslušná pojistná událost nastala co nejpozději, tj. podle toho, jak je vede k prodloužení doby výdělečného uplatnění.

Kdo jsou ti, které by měl penzijní systém motivovat?

Především samotní pojištěnci, a to již v době, kdy se začínají připravovat na svou profesní dráhu (od mateřské školky), když si vybírají startovní profesi, když později potřebuji upgrade svých předpokladů pro výkon profese apod.

Dále jsou to ti, kteří je na celoživotní dráhu připravují – rodina, ale hlavně vzdělávací systém.

Významnou roli hrají poskytovatelé zdravotních či lázeňských služeb (zdravotní či lázeňská zařízení) a jejich zprostředkovatelé (zdravotní pojišťovny). Ti rozhodují o tom, jak dlouho bude člověk fyzicky i psychicky fit, jakou bude mít chuť pracovat.

Ne nevýznamnou roli hrají i ti, kteří stojí na straně poptávky po zaměstnancích vyššího věku, mnohdy cennými tím, že jsou vybavení zkušenostmi, osobními kontakty a prověřeni časem. Nakolik jim vytvářejí pracovní příležitosti, možnost rozvolňovat pracovní aktivity či působit v tvůrčích týmech.

A bylo by možné uvést ještě další účastníky, či jak se moderně říká "stakeholdry", kteří by měli být dobře nastaveným penzijním systémem motivováni k zabezpečení jeho co nejvyšší výkonnosti. Rezervy jsou v této oblasti gigantické. Zvláště v našem do značné míry "zmršeném" penzijním systému, ve kterém se tluče několik protichůdných záměrů, který absurdním způsobem motivuje k předčasným odchodům do důchodu (Kalouskovo dědictví).

Co je nebezpečné?

V boji o výkonný penzijní systém hrozí dvě rizika – "zdola" a "shora". Je velmi důležité, aby si je veřejnost co nejvíce uvědomovala.

Riziko snížení výkonnosti systému "zdola" spočívá v příliš velkém rovnostářství, které naruší stimulující roli penzijního systému, sníží příjmy, zvýší výdaje a odnesou to právě ti nejchudší.

Riziko snížení výkonosti systému "shora" spočívá v tom, že se systém začne redukovat a tím rovněž ztratí stimulující roli, klesne jeho výkonnost.

Nabízí se jedna konkrétní a poměrně snadno realizovatelní možnost. Oddělit od "zflikované" základní části systému penzijního pojištění jakožto určitou "nadstavbu" nad ním "postgraduální" část, tj. část, ve které jsou pojištěnci výdělečně činní ve věku 65+, tuto část definovat jako NDC (tedy plně zásluhovou po (dejme tomu 5-10%) odvodu do solidární báze celého penzijního systému. Jinými slovy – tuto část penzijního systému budovat na principu, kdo tam co dal, dostane zpět podle pojistné matematiky v podobě doživotní renty. Tím se omezí případně diskuse o tom, co komu vzít, které stejně nikam nevedou.

Jaká je šance na racionální řešení?

Určitá naděje spočívá v tom, že ministr, pod kterého penzijní systém spadá, tedy M. Jurečka, z podstatné části ví, o co jde, a že sám navrhoval jít cestou motivace k individuálnímu dobrovolnému prodloužení doby produktivního uplatnění. Pak se ale – patrně pod tlakem – objevilo v jeho pohledu určité kolísání.

Pokud lidé, i ti mladší, alespoň částečně pochopí, o co jde, lze vyvolat protitlak.

Co vše je ve hře?

Vůbec nejde jen o penzijní systém, ale zejména o to, aby se ekonomika měnila v tu, která navrací člověka od konzumu k plnohodnotnému životu, životu, který je založen na rozvoji, uplatnění a uchování schopností, s tím spojeném naplněním smyslu. Ekonomika, v níž podstatně vzroste role služeb zaměřených na nabývání a uchování schopností člověka jako základu jeho celoživotního uplatnění nevede k drancování přírody, ale ani ne k asketismu. Umožňuje nalézat a prožívat skutečné hodnoty. Toto je cesta, kterou by měli a snad i mohli znát ti, kteří chtějí ochránit naši planetu a její klima. Už proto, že zde můžeme jako malá země vyslat přitažlivé poselství i těm mnohem mocnějším a – jak se ukazuje – i bezohlednějším v současné absurdní hře.

Pokud si uvědomíme, jaká perspektiva se tím nabízí, nebude moci projít záměr zničit naši zemi fyzickou likvidací všech, kteří si uchovají kvalifikovaný pohled na realitu opírající se o její poznání. Nebude možno zneužít podivným způsobem legalizovanou, ale i nelegalizovanou přítomnost velkých ozbrojených skupin na našem území ovládaných cizí mocí k vyvraždění skutečných elit, tak jak k tomu v některých zemích již došlo.

Co říci závěrem?

- Sledujme bedlivě, co se v oblasti diskusí o reformě penzijního systému odehrává.

- Prostudujme si důležité materiály, ten od J. Šulce je dobrým východiskem.

- Uvědomme si, že i v této složité době jsou problémy spojené se zajištěním plnohodnotného života všech, kteří v naší zemi žijí, řešitelné.

- Využijme dané téma k mezigeneračnímu dialogu, mj. i proto, abychom obnovili normální rodinné vztahy.

- Nebojme se na dané téma diskutovat, pokud máme odlišné názory.

- Neuzavírejme se do stereotypů a nepodceňujme naši schopnost chápat i složitější problematiku.

P. S. Probereme i na 18. online setkání k pěstování vize, zde:

https://radimvalencik.pise.cz/10649-pozvanka-na-18-online-setkani-k-pestovani-vize.html