Vize, jakou potřebujeme/368

19. prosinec 2022 | 00.01 |

blog ›

Několik poznámek k tomu, co Marx neznal a věděl, že nezná – část II.

(Druhý díl Kapitálu a poziční investování)

Prizmatem pozičního investování rozeberu pasáže Marxova Kapitálu II. Je to významné mj. z hlediska pochopení (opravdu jde o pochopení) toho, proč s vyčpělými poučkami při odpovědi na otázku, o co dnes jde, nevystačíme. Z praktického hlediska je to pak významné při hledání odpovědi na otázku, kdo jsou spojenci a kdo nepřátelé, což je zásadní, pokud se snažíme zabránit katastrofě. K odpovědi na tuto otázku nám nezbývá příliš času.

Znovu a znovu se setkávám s tím, že se někteří

0pt;font-family: "Times New Roman","serif";mso-fareast-font-family:"Times New Roman";mso-fareast-language: CS">odvolávají na Marxe, aniž by ho pořádně přečetli apochopili, aniž by odhalili to, kam až došel (a došel hodně daleko), aniž aby zjistili, co neznal a o čem sám věděl, že nezná, aniž by si uvědomovali, že je nutné jít dál a kudy jít dál. Používají slova jako "kapitál", "kapitalismus", "vykořisťování", "rozpor mezi prací a kapitálem", kterými si sami sobě vysvětlují vše, ve skutečnosti tím však překrývají svoje nepochopení toho, o co jde, překrývají to, že neznají cestu řešení současných problémů. A co hůř – odtržením svého vidění od reality se sebou nechávají snadno manipulovat a tím, aniž by to věděli, slouží současné globální moci.

Pro ty, kteří chtějí a umějí přemýšlet, jsem připravil krátký exkurs do jedné z částí Marxova díla, konkrétně do 2. dílu Kapitálu, ve kterém se v rámci teorie oběhu zabývá specifiky osobní spotřeby kapitalisty, což je problematika, která bezprostředně souvisí se samotnou podstatou pozičního investování. Protože rozum je v dnešní době naší hlavní zbraní, doporučuji, aby si každý našel čas popřemýšlet nad následujícím textem. Z následujících důvodů:

1. Aby si na vlastní kůži či přesněji na vlastní šedé buňky mozkové ověřil, jak obtížné je číst Marxe, ale současně i to, jak je důležité pochopit způsob jeho uvažování. Dokázali to naši předci a měli úspěch, pokud jde o hlavní orientaci v boji lidí za své práva. Nevidím důvod, proč bychom to nedokázali dnes také.

2. Aby se na vlastní oči (přesněji s pomocí vlastních šedých buněk mozkových) přesvědčil, že Marxovo dílo je otevřené v tom smyslu, že už v době jeho napsání přímo volalo po pokračování v tom směru bádání, který Marx vytýčil. A to i a zejména v tak zásadních otázkách, jako je pochopení podstaty vykořisťování.

3. Aby měl jasnou představu, kudy je možné a potřebné jít dál, jaký význam pro praxi má každý krok správným směrem učiněný v teoretické.

Vybírám nejdůležitější pasáže, které se týkají problematiky vykořisťování v souvislosti s osobní spotřebou kapitalisty. Zdrojem je internetové vydání druhého dílu kapitálu, na každou pasáž dávám příslušný odkaz, protože to odpovídá tomu, jak je online vydaný text strukturován, tj. po rozkliknutí každé pasáže se objeví příslušná kapitola. Autentický Marxův text odlišuji od svého barvou a doplňuji svým komentářem. V řadě případů komentář napomáhá složitějšímu Marxovu textu porozumět. Uveřejňuji na pokračování:

Kapitál, II. díl

Kapitola druhá

Koloběh produktivního kapitálu

https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1885/kapital2/ch02.htm

K. Marx:

Poměr mezi koloběhem kapitálu, pokud je částí všeobecného oběhu, a koloběhem, pokud tvoří články samostatného koloběhu, před námi opět vystupuje, prozkoumáme-li oběh P‘ = P+ p. P, jako peněžní kapitál, pokračuje v koloběhu kapitálu; p, jako vydání důchodu (p — z), vchází do všeobecného oběhu, vypadává však z koloběhu kapitálu. Do koloběhu kapitálu vchází jen ta část p, která funguje jako dodatečný peněžní kapitál. V z — p — z fungují peníze jen jako mince; účelem tohoto oběhu je osobní spotřeba kapitalisty. Pro kretenismus vulgární ekonomie je typické, že tento oběh, který nevchází do koloběhu kapitálu — oběh té části nově vytvořené hodnoty, která se spotřebovává jako důchod — vydává za koloběh charakteristický pro kapitál.

Ve druhé fázi, P — Z, se před námi opět objevuje kapitálová hodnota P = Pr (hodnotě produktivního kapitálu, kterým se tu zahajuje koloběh průmyslového kapitálu), zbavená nadhodnoty, tedy s touž velikostí hodnoty jako v prvním stadiu koloběhu peněžního kapitálu P — Z. Přes rozdíl v místě je funkce onoho peněžního kapitálu, ve který se nyní přeměnil zbožní kapitál, táž: jeho přeměna ve Vp a S, ve výrobní prostředky a pracovní sílu...

Z' vystupuje od počátku jako zbožní kapitál, a účel celého procesu, obohacení (zhodnocení), nejen nevylučuje osobní spotřebu kapitalisty, která vzrůstá s velikostí nadhodnoty (tedy i kapitálu), nýbrž ji přímo předpokládá...

K tomu ode mne:

Nejdříve opět ke zkratkám, které Marx používá:

* Malé "z", se kterým jsme se ještě nesetkali, je zboží sloužící k osobní spotřebě kapitalisty.

* Vp jsou výrobní prostředky

Dovolím si upozornit na to, že lepší označení by bylo P´ = P+ ΔP, kde ΔP´= (Vp+S) + p. Tj. nadhodnota v peněžní formě (ΔP) se dělí na produktivní spotřebu sestávající se z výrobní spotřeby a osobní spotřeby dělníků a z neproduktivní spotřeby kapitalisty, který sice musí také žít, ale jeho spotřeba "vypadává" ze zhodnocovacího procesu.

Toto vysvětlení má ovšem určité problémy, na které, jak uvidíme, Marx jako důsledný myslitel, sám narazí. To, že již v tuto chvíli mu něco nesedělo, je zřejmé, že dost zbytečně a zjevně nervózně použil výraz "kreténismus" k označení odlišného názoru. Situaci totiž bylo možné interpretovat i tak, že v určitém smyslu je i kapitalista pracovní silou (bez jeho účasti by zhodnocovací proces neproběhl), a tudíž jeho spotřeba je také produktivní ve smyslu zhodnocovacího procesu. Ale to vše není tak důležité. Dostaneme se k mnohem závažnějším otázkám.

Ještě stojí za to podívat se na tuto Marxovu formulaci: "účel celého procesu... nevylučuje osobní spotřebu kapitalisty, která vzrůstá s velikostí nadhodnoty". Tj. Marx přece jen určité pravidlo nachází – čím je větší nadhodnota, tím větší část z ní může kapitalista věnovat na svou neproduktivní osobní spotřebu. Neřeší tím ovšem problém, jaká je velikost proporce a čím je daná, i když ho tato otázka evidentně trápí.

(Pokračování třetí částí)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Botanická zahrada v Praze na Slupi. Vždy krásná. I v tuto roční dobu. Kvete zde překvapivě mnoho rostlin, ale je tu k vidění i mnoho dalších krás.

Tento kež u vchodu začíná právě rozkvétat a vydrží celou zimu. Znám ho ze středomoří. Tady kupodivu bez problémů přežívá řadu let.