Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

maxim 2:
Citace:
"Co je pojistnou událostí v penzijním systému? Nikoli to, že se člověk dožije vysokého věku, ale to, že v důsledku stárnutí ztratí schopnost být výdělečně činný v míře, která mu umožňuje důstojný život."

Pane docente mýlíte se, to není pravda.

Nemůžete si přece libovolně vymýšlet, jak se Vám to hodí. Proč myslíte, že se tomu důchodu říká "starobní" ? Pro nárok na starobní důchod je třeba splnit dvě podmínky, a to dosáhnout stanoveného důchodového věku a získat potřebnou dobu důchodového pojištění. Kdyby "pojistnou událostí" byla ztráta schopnosti výdělku, pak by podmínkou pro nárok na starobní důchod byl např.lékařský posudek o ztrátě pracovní schopnosti nebo něco podobného.

Pokud má platit analogie s pojištěním, pak plnění se přiznává, nastane-li pojistná událost. A jelikož u starobního důchodu nastává nárok na přiznání "plnění" po dosažení stanoveného věku (kromě podmínky stanovené doby důchodového pojištění), plyne z toho, že pojistnou událostí je právě dosažení stanoveného věku. Nemusí se Vám to líbit, ale je evidentní, že to tak prostě je.

radimvalencik: Děkuji. Využil jsem při organizaci práce v tvůrčích skupinách:
Několik poznámek k rozdělení práce do tvůrčích skupin
Reaguji na námět rozdělit práce do vícera tvůrčích skupin. Zformuluji formou několika bodů:
1. Neměli bychom mít „velké oči“, tj. rozjet to ve velkém a pak se to zadrhlo. Proto doporučuji postupný start.
2. Zde vidím několik možností:
- Jirka Kohout s Radkem Novotným by mohli být zárodkem skupiny zaměřené na problematiku, kterou bych nazval „Růst role intelektualizovaných služeb jako hlavní trend sociálně ekonomického vývoje“ (nebo tak nějak). Považuji za důležité, protože se jedná o určitou alternativu či doplnění mého pohledu (který zdůrazňuje růst role produktivních služeb). Nepochybně to přispěje k lepšímu pochopení klíčové problematiky a jejímu dostatečně komplexnímu uchopení. Čím dříve bude dán příslušný koncept k diskusi, tím lépe.
- S Jardou Šulcem a některými dalšími lidmi, kteří nejsou přímo zapojení do práce na vizi, se zapojíme do řešení problematiky reformy penzijního systému v návaznosti na právě zveřejněné materiály. Jsem si téměř jist, že se tato problematika z několika důvodů stane velmi brzy jedním z ústředních témat, resp. jednou z hlavních „linií střetu“.
Poznámka: Zde je důležité si uvědomit, jak je tato oblast zatížena OOO („obecně oblíbenými omyly“) a předsudky. Uvedu ten, se kterým jsem se setkal dnes. Cituji z komentáře k mému článku o penzích, ve kterém autor komentáře polemizuje s touto mou formulací: „Co je pojistnou událostí v penzijním systému? Nikoli to, že se člověk dožije vysokého věku, ale to, že v důsledku stárnutí ztratí schopnost být výdělečně činný v míře, která mu umožňuje důstojný život." Píše:
Mýlíte se, to není pravda. Nemůžete si přece libovolně vymýšlet, jak se Vám to hodí. Proč myslíte, že se tomu důchodu říká "starobní"? Pro nárok na starobní důchod je třeba splnit dvě podmínky, a to dosáhnout stanoveného důchodového věku a získat potřebnou dobu důchodového pojištění. Kdyby "pojistnou událostí" byla ztráta schopnosti výdělku, pak by podmínkou pro nárok na starobní důchod byl např. lékařský posudek o ztrátě pracovní schopnosti nebo něco podobného. Pokud má platit analogie s pojištěním, pak plnění se přiznává, nastane-li pojistná událost. A jelikož u starobního důchodu nastává nárok na přiznání "plnění" po dosažení stanoveného věku (kromě podmínky stanovené doby důchodového pojištění), plyne z toho, že pojistnou událostí je právě dosažení stanoveného věku. Nemusí se Vám to líbit, ale je evidentní, že to tak prostě je.“
Nebudu polemizovat s řadou nepřesností v komentáři. Jen upozorňuji na to, k čemu tento názor vede:
a) Když se penzijní systém dostane do deficitu (prodlužování doby dožití a demografické výkyvy), tak to podle výše prezentovaného názoru budeme řešit paušálním prodloužením doby odchodu do důchodu (místo motivací zabudovaných do systému, které umožňují diferencované prodloužení a solidaritu mezi těmi, kteří mohou a chtějí, a těmi, kteří nemohou či nechtějí být výdělečně činní (mj. kdy tyto motivace jsou efektivněji působící mechanismus než nějaké „lékařské posudky“).
b) Pokud výplatu penzí chápeme jako mezigenerační solidaritu a ne jako realizaci zásluhového principu (který, pokud je narušen, vede ke ztrátě motivační role systému), pak s odvoláním na rozpočtové problémy můžeme z penzijního systému kdykoli vyvést jakkoli velké prostředky. Tím se ovšem stane nevýkonným ve smyslu své motivující role.
Myslím, že je dost zřejmé, kam poučková ortodoxie prezentovaná v citovaném komentáři vede. Zvrací se v pravý opak. Proti lidem i proti efektivnosti ekonomického systému. Právě proto je nutná intenzivní práce v této oblasti. Mj. také proto, že výše uvedené téma intelektualizovaných služeb s tímto bezprostředně souvisí.
- Kromě těchto dvou oblastí, na kterých bychom si rozdělení práce do tvůrčích skupin mohli vyzkoušet, se kdokoli může ujmout libovolného tématu a získat pro něj lidi i vhodnou diskusní platformu a formu prezentace. Rád takovou iniciativu podpořím.
- Jednou z možností je paralelní diskusní skupina na stánkách, které zřídil Marek Světlík a do které teď přispívá Tibor Ganzer (jen se tam nějak nemohu přihlásit, ale to je asi jen technický problém, že jsem zapomněl heslo). Zde je odkaz na příslušné stránky:
https://svetlikmar.wixsite.com/nova-vize
Myslím, že měsíc je vhodná doba, abychom měli dost poznatků k vyhodnocení. Ale probrat můžeme už na dalším online setkání 25. prosince.
Uvítám doplnění či další náměty.
S přáním příjemného prožití Vánoc
Radim Valenčík

---
radimvalencik.pise.cz