Vize, jakou potřebujeme/363

14. prosinec 2022 | 00.01 |

blog ›

Pokračuji ve zveřejňování velmi důležitého materiálu, kterým je kvalifikovaný rozbor možností reformy penzijního systému z hlediska dlouhodobé vize i aktuálních problémů. Zpracoval jej Jaroslav Šulc. Podle mého názoru bude téma "Jak dál v oblasti penzijního systému?" oblastí, kde se bude rozhodovat o budoucnosti naší země. Celý inovovaný materiál J. Šulce najdete na stránkách Kudy z krize, zde:

https://www.kudyzkrize.cz/2022/12/04/jaroslav-sulc-k-duchodove-reforme/

Důležité! Pokusím se k tomuto zásadnímu textu doplnit ještě některé poznámky, jejichž smysl si čtenář nejlépe uvědomí, když se se mnou pokusí odpovědět na otázku:

0001pt;line-height: normal">CO JE TO VÝKONNOST PENZIJNĺHO SYSTÉMU?

Podle mého názoru je to schopnost penzijního systému daná jeho parametry i systémovými podmínkami jeho působení motivovat člověka již v průběhu jeho přípravy na profesní život a během celého jeho profesního života k tomu, aby měl potřebu i předpoklady pro dobrovolné prodloužení dráhy svého uplatnění na profesních trzích.

V tomto pojetí penzijní systém působí jako zdroj ekonomického růstu i determinant jeho kvality. Aktuální otázkou je, zda současné návrhy, které přicházejí "shora", slouží ke zvýšení výkonnosti penzijního systému, a tudíž posílení ekonomiky naší země, nebo naopak, zda se i v této oblasti prosadí orientace na destrukci.

Zde je návrh řešení.

Text J. Šulce odlišuji od svého barvou a doplňuji poznámkami.

Dvě, anebo jen jedna rozumná cesta k důchodové reformě? - 10. část

Jsou oba systémy slučitelné, či protikladné?

Otevřeně nutno říci, že existují dvě protikladné varianty jak zajistit pružnou věkovou hranici odchodu do důchodu ve smyslu výše naznačeném (dlouhodobě průměrně asi čtvrtina života v penzi strávenou generacemi jak mužů, tak žen), a to buď ze zákona, tj. povinně, anebo nechat termín realizace dřívějšího/pozdějšího odchodu do důchodu (mimo zákonem platnou hranicí) až po dosažení nějaké přiměřeně vysoké věkové hranice plně na občanovi (tj. umožnit mu přesluhovat dobrovolně), a jen ho k tomu dobře motivovat.

Záměrně zde neřešíme rozhodovací procesy u možná cca 2 až 5 procent populace, která je již v pozdní dospělosti natolik finančně zajištěna (rentiéři a rentiérky), že je výše budoucí starobní penze fakticky nezajímá, protože bude tvořit jen marginální položku jejich doživotních příjmů.

Aby druhá varianta – dobrovolně zvoleného pozdějšího odchodu do penze – mohla generovat všechny své potenciální efekty (níže je probereme), musí být účast občanů v ní dostatečně robustní/masová. To je podmíněno dvěma faktory – objektivním a subjektivním.

Za objektivní možno považovat konstelaci, kdy daná osoba chce a může po nějakou rozumnou dobu přesluhovat. Její zdravotní stav je po všech stránkách takový, že jím není zásadněji omezován. To neznamená, že přesluhování musí být nutně ve stejném rozsahu, jako byla jeho práce v době, kdy byl člověk v "plné síle". To budou spíše výjimky, kdežto pravidlem budou různé formy zkrácených úvazků či přechod na méně exponované pozice. Nepochybně se tyto formy práce budou lišit odvětví od odvětví, obor od oboru či podle profesí. Minimálně jiný režim budou mít dřívější pracovníci v manuálních či duševních profesích.

Pod subjektivní faktory bude třeba zařadit třeba legislativní rámec pro přesluhování. A zde si lze představit velmi široké spektrum motivací, ať pozitivních, či negativních. Více o nich v následujících pasážích.

Sedm efektů z cíleného přesluhování

Druhou variantu již dříve poměrně detailně popsal R. Valenčík. Právě o ní soudíme, že je to právě ta jen jediná rozumná cesta, po které by měly směřovat další etapy důchodové reformy. Jejími základními rysy – pro nepochybně velkou většinu české populace – je využití následujících možností (cituji ze studie R. V.) s uvedením odhadu ročních efektů:

1. Umožnit, aby osoba, která dosáhla důchodového věku a je v té době výdělečně činná, mohla volit smíšenou alternativu mezi souběžným pobíráním části důchodu a výraznějším zvyšováním výše důchodu. Toto opatření lze realizovat prakticky okamžitě, za plné shody a bez jakýchkoli nákladů. Efekt je založen na tom, že nutnost vybrat jednu z krajních alternativ – buď pobírat souběžně plný důchod, nebo se ho vzdát – je pro osoby uvažující o tom, zda ukončit výdělečnou činnost, demotivující. Smíšená alternativa pro některé z nich může být naopak přitažlivá.

Odhad účinku: Oproti současnému stavu by se počet výdělečně činných osob v důchodovém věku zvýšil po přepočtu na plné úvazky o 0,5 %.

2. Komplex pracovně právních opatření, která umožní postupné rozvolňování pracovních aktivit. Průzkumem v terénu se zjistilo, že poměrně velká část zaměstnanců by byla ochotna pokračovat v pracovní činnosti, pokud by jim byl zaměstnavatel ochoten snížit úvazek. Zaměstnavatelé mají o osvědčené zaměstnance důchodového věku často zájem, ale možnost jejich udržení formou zkráceného úvazku zatím přehlížejí. Vytváření pracovních příležitostí na snížený úvazek pro osoby ve vyšším věku by se mělo a mohlo stát součástí firemní kultury a společenské odpovědnosti firem.

Odhad účinku: Oproti současnému stavu by se počet výdělečně činných osob v důchodovém věku mohl zvýšit (po přepočtu na plné úvazky) o cca 2 %, a o dalších cca 5 % v delší perspektivě.

3. Zvýšení motivační síly průběžného penzijního systému k prodloužení doby dobrovolného produktivního uplatnění podle individuálních možností při současném posílení solidarity mezi těmi, kteří chtějí být i ve vyšším věku produktivně činní, a těmi, kteří již být nemohou či nechtějí. To lze zajistit vhodným přechodem ke specifické podobě NDC systému. Dokonce by stačilo vytvořit "postgraduální nadstavbu” průběžného systému, do které by mohly vstupovat osoby, které dosáhly hranice 65 let podle zásady, kolik peněz do systému vložím, tolik v podobě doživotní renty (po odpočtu vhodně nastaveného vnitro generačního solidárního odvodu) dostanu zpět. V principu by bylo možné tuto nadstavbu rozšiřovat směrem k nižším ročníkům a reformovat celý systém. Jedná se o dlouhodobý základ dále uvedených navazujících kroků.

Odhad účinku: Oproti současnému stavu by se počet výdělečně činných osob v důchodovém věku mohl zvýšit po přepočtu na plné úvazky cca o 3 až 5 %, zejména by se však otevřela cesta k navazujícím zásadním změnám s výrazným efektem.

4. Motivovat zdravotní pojišťovny a prostřednictvím nich poskytovatele zdravotních i lázeňských služeb k prodloužení fyzických i psychických předpokladů uplatnitelnosti člověka na profesních trzích včetně využití lázeňské péče a vhodně volených kulturních programů v rámci ní (přirozeně s přihlédnutím ke specifické zátěži osob v jednotlivých profesích). To lze zajistit tak, že část odvodů z výdělečné činnosti do zdravotního pojištění osob nad 65 let bude zůstávat příslušné výdělečně činné osobě na účtu, ze kterého bude moci hradit nadstandardní zdravotní péči určenou dané osobě právě k prodloužení doby dobrovolného produktivního uplatnění. Tím bude rovněž každá zdravotní pojišťovna zainteresovaná na poskytování těch služeb, o které jde, včetně prevence, monitoringu zdraví či poskytování lázeňské péče. Tak, aby osob, které se produktivně uplatňují v produktivním věku, bylo v jejím pojišťovacím kmeni co nejvíce.

Odhad účinku: Oproti současnému stavu by se počet výdělečně činných osob v důchodovém věku zvýšil po přepočtu na plné úvazky o cca 1,5 až 2 %. Postupným zdokonalováním systému podpory produktivního uplatnění v této oblasti, včetně zdokonalení tímto směrem orientovaných lékařských technologií k prodlužování lidského života v přiměřeně dobrém zdravotním stavu v průměru až cca o 10 %.

5. Celoživotní vzdělávání včetně certifikovaných kurzů zaměřených na upgrade schopností (profesních, komunikačních, sebepéči o zdraví apod.) poskytovaných univerzitami s ohledem na reflexi změn ve společnosti. I tyto vzdělávací služby lze ufinancovat z jejich ekonomických efektů. Postupně se změní celý vzdělávací systém.

Odhad účinku: Oproti současnému stavu by se počet výdělečně činných osob v důchodovém věku zvýšil po přepočtu na plné úvazky o 0,5 až 1 %. Ve dvacetileté perspektivě až o 5 %.

6. Osvěta směřující k tomu, aby člověk od dětství uvažoval o celé své profesní kariéře, postupně si konkretizoval představu o své seberealizaci. Náklady v tomto směru jsou minimální a lze začít realizovat neodkladně. Pokud se tím postupně ovlivní dominující pohled na svět, povede to ke snížení procenta těch, kteří jsou odkázáni na financování z penzijního systému. Jde o změnu životního stylu směrem k přirozenému životu naplněnému smyslem.

Odhad účinku: Oproti současnému stavu by se počet výdělečně činných osob v důchodovém věku zvýšil po přepočtu na plné úvazky o až o 5 %.

7. Hlavní a klíčové: Růst role tvůrčích mezigeneračních týmů v ekonomice jako nositelů inovačního potenciálu i jako oblasti ekonomicky velmi efektivního uplatnění osob vyššího věku. To ovšem předpokládá vymanění se ze setrvačného vývoje směřování ke společnosti.

Odhad účinku: Oproti současnému stavu by se počet výdělečně činných osob v důchodovém věku mohl zvýšit (po přepočtu na plné úvazky) v důsledku růstu role tvůrčích mezigeneračních týmů v perspektivě 20 let od zahájení komplexních reforem až o 10 až 15 %, což je víc než dostatečné pro jeho udržitelnost. V delší perspektivě pak ještě o vyšší procento.

K tomu ode mne:

Pokud podrobně návrhy pročteme, zjistím, že se jedná o nástin konceptu komplexních reforem v oblasti systémů sociálního investování a sociálního pojištění. Na konkretizaci návrhů a jejich přetavení do projektu komplexních reforem se pracuje.

(Pokračování další částí série k penzijnímu systému)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Původní cíl vycházky byla konečná pětky - až do Holyně. Moc nepokročili v budování nového světa. Mlha, zima, ale kouzlo dané chvíle.

Prokopák. Kousek odsud jsem po dlouhé době našel rodiště zkamenělin.