Radim Valenčík

Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

rubriky:

přihlášení

archiv článků:

Vize, jakou potřebujeme/361

0001pt;line-height: normal">CO JE TO VÝKONNOST PENZIJNĺHO SYSTÉMU?

Podle mého názoru je to schopnost penzijního systému daná jeho parametry i systémovými podmínkami jeho působení motivovat člověka již v průběhu jeho přípravy na profesní život a během celého jeho profesního života k tomu, aby měl potřebu i předpoklady pro dobrovolné prodloužení dráhy svého uplatnění na profesních trzích.

V tomto pojetí penzijní systém působí jako zdroj ekonomického růstu i determinant jeho kvality. Aktuální otázkou je, zda současné návrhy, které přicházejí "shora", slouží ke zvýšení výkonnosti penzijního systému, a tudíž posílení ekonomiky naší země, nebo naopak, zda se i v této oblasti prosadí orientace na destrukci.

Text J. Šulce odlišuji od svého barvou a doplňuji poznámkami.

Dvě, anebo jen jedna rozumná cesta k důchodové reformě? - 8. část

Populisté mají načas navrch?

Diskuse ohledně stanovení rozumné hranice důchodového věku mají u nás svou smutnou historii. Řešení, se kterým přišla Nečasova vláda před cca deseti lety, byla především médii (a nejen bulvárem, ten to má v popisu práce) prezentována poplašně tak, že časem bude prodlužována tak rychle, aby se jí průměrný občan vlastně ani nedočkal. Ostatně i v běžném životě často slýcháte od lidí okolo padesátky stesky, že oni se "důchodu ani nedožijí".

Přitom statistiky říkají dlouhodobě pravý opak: důchodového věku se – přes jeho prodlužování – pořád dožívá stále vyšší procento osob. Ale podvědomá averze vůči nepřátelsky se chovajícímu státu, že "nám po desetiletích placení daní nedá možnost si konečně v klidu na stará kolena užívat zaslouženého důchodu, když jsme si na něj celý život platili" je tak obecně rozšířená, že je s ní těžké polemizovat.

Odvážný pokus jsme přitom nedávno uskutečnili v rámci "Potůčkovy komise", kdy jsme – bez rozdílu stranických příslušností a po dlouhých konzultacích s demografy – došli k docela demokratickému a velmi spravedlivému návrhu řešení adresovaného nejen tehdejší vládě, ale přijatelného i pro všechny generace: ať se hranice důchodového věku postupně pružně mění tak, aby jak současní, tak také budoucí senioři a seniorky mohli v důchodu prožít v průměru vždy zhruba jednu čtvrtinu svého života. V té době již byla k dispozici data za 34 zemí OECD. V polovině z nich byl koncem minulé dekády statutární důchodový věk kritických 65 let, ve 14 státech již je či brzy bude posunut na 67 až 69 let a s růstem počítá celkem 28 zemí.

Demografická prognóza zpracovaná na Českém statistickém úřadě v roce 2018 odhadla tuto čtvrtinu – tedy mezní roky případného posunu důchodového věku na 65, 66 resp. 67 let v závislosti na dlouhodobé tendenci prodlužování lidského života, následovně.

Věk, při jehož dosažení bude s ohledem na rostoucí střední délku života příslušné generace, který bude hraniční pro prožití poslední čtvrtiny života v pozici seniora/seniorky, se bude pravděpodobně měnit tak, že u generace narozené v roce 1965 to je 64,6 let, generace narozené v letech 1968-69 již právě 65 let, v generaci o dekádu mladší (narozenou v roce 1979) to bude 66 let a generaci narozenou v letech 1991-92 již 67 let. Dodejme, že u první "polistopadové" generace by se jednalo o možnost odchodu do důchodu někdy před rokem 2058-2060 (1991 + 67 = 2068). Mimochodem za předpokladu, že nedojde k pokroku v medicíně, životním stylu atd. – prognózy s takto extrémně dlouhým časovým horizontem jsou fakticky jen spekulace vycházející z dosavadních znalostí a odhadů prognostiků.

Ke škodě věci však i tento velmi demokratický závěr komise o smysluplnosti pracovat s pohyblivou hranicí 65+ tehdy populisticky naladění "levicoví" politici smetli ze stolu. Nejspíše ve snaze se viditelně odlišit od svých pravicových předchůdců a raději na dožitý věk mužů i žen na hranici 65 let dali velmi krátkozrace jasnou "záklopku".

Je ironií dneška, že obrovská masa běžných voličů toto krátkozraké a škodlivé gesto levicové vlády, ignorující vědecké poznatky demografie nejen neocenila, ale jeho nositele – i kvůli jiným chybám – fakticky rychle smetla z politické parlamentní scény. Ale pachuť a obavy znovu křísit emoce a podvědomý strach, že "se důchodu nedožiji", tady ve společnosti bohužel zůstala a vytváří "minové pole nástrah" pro ty, kdo by o tom chtěli znovu vážně jednat.

Naštěstí to není jediná varianta, jak tlak na budoucí důchodový zmírnit, jen je třeba otázku otočit. Nejen přestat strašit lidi, že se penze nedožijí, ale že záměrným rozhodnutím nevyužití možnosti do penze odejít i v situaci, kdy na to je nárok těm, kdo se na pokračování v pracovní aktivitě cítí, i hodně polepšit.

K tomu ode mne:

Těch 65 let je podle mě určitá magická hranice, se kterou v naší zemi dost dlouho vystačíme, pokud se podaří zvýšit výkonnost penzijního systému ve výše uvedeném smyslu. Data, která J. Šulc uvedl, a jejich rozbor jsou nesmírně cenné. Nyní se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu.

(Pokračování další částí série k penzijnímu systému)

Penze budou jedním z hlavních témat na 18. VEŘEJNÉM online setkání k pěstování perspektivní, realistické a přitažlivé vize, které se uskuteční

v neděli 11. prosince od 18.00 zde:

(připojení bez hesla):

https://meet.jit.si/radimvalencik

A k tomu trochu inspirující přírody:

Navštívil jsem svého dlouholetého přítele (známe se ze společného působení ve Federálním shromáždění) na Mikulovsku. Nejdříve jsem si užil bezprostřední okolí jeho domu a pak jsem si vyrazil na Svatý kopeček u Mikulova. Počasí pozdně podzimní, mlha, sněhové pozůstatky, ale i tak nádhera.

Pohled do večerní zahrady. To, co svítí venku nejsou bludičky a nesvítí to venku. Je to odraz ohně v krbu v okenním skle.

Vyschlý a zarostlý rybník má své kouzlo.

Bedla červenající. Bylo jich zde sedm. Druhý den jsem si je udělal na kmíně a byly skvělé.

Takto vypadá tajemná zahrada v ranním světle.

Zpět na hlavní stranu blogu