Radim Valenčík

Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

rubriky:

přihlášení

archiv článků:

Vize, jakou potřebujeme/343

pise.cz/10545-vize-jakou-potrebujeme-297.html">https://radimvalencik.pise.cz/10545-vize-jakou-potrebujeme-297.html

Pokračuji 15. částí (od svého textu jej odlišují barvou):

Trojúhelník nebo úsečka?

Západní země, především USA, jsou dnes světovou výkladní skříní progresivistické liberální levice, která je součástí jejich oficiální politiky. Přesto je v Americe míra vykořisťování, chudoba a rozvrat sociálního státu obrovská. Můžete být klidně levicoví, vyhlašovat radikální hesla na demonstracích nebo se angažovat v oficiálních mocenských strukturách, ale tato kritická energie se fakticky vyčerpává pouze v bojích za kulturní otázky. To vše pouze na půdorysu kapitalismu a jeho dynamiky, která tímto není nijak dotčena. Progresivisté jsou schopni objevit útlak v nejrůznějších formách společenských struktur, avšak zpochybnění struktury vlastnické jako by jim bylo zapovězeno. Přestože se zvou ze setrvačnosti levicí, její podstatu dávno zahubili.

V praxi to znamená změnu onoho trojúhelníku hlavních politických ideologií (socialismus, konzervatismus, liberalismus) na úsečku liberalismus-konzervatismus, pro niž nacházíme nejlepší příklad právě v USA, kde tyto dva proudy reprezentují dvě hlavní politické strany, jež mají politický monopol. Žádný z těchto směrů nemá nijak v úmyslu narušovat kapitalistickou hegemonii a transformovat vlastnickou strukturu, která generuje ekonomické nerovnosti (například zavedením majetkových daní, jak je navrhuje Thomas Piketty, a dalších nástrojů). V ekonomických otázkách se na nejobecnější rovině v zásadě shodují a liší se pouze v oněch kulturních otázkách, o které spolu bojují. Jedná se však o boj frakční, o boj v rámci vládnoucí třídy, který nemůže podstatu systému nijak narušit. Objeví-li se osobnosti jako Bernie Sanders, který chce oživit levicovou agendu a obnovit alespoň zčásti socialistický proud, střetává se nejen s konzervativními republikány, ale musí bojovat i proti lidem z vlastních řad, proti liberálním demokratům.

Třetím krokem (první dva obsahovala první část textu) je tak uvědomění si, že socialistický (levicový) proud v praxi neexistuje. Levicové strany na Západě jsou již plně liberalizované.

Co je liberalismus?

Abychom pochopili fetišizaci liberalismu progresivistickou levicí, zaměřme se nyní na samu podstatu liberalismu. Co je liberalismus a jaké jsou jeho historické kořeny? Pokud se budeme zabývat touto otázkou, ukáže se, že námi předložená teze, kterou jsme předložili v první části textu, o hodnotách a postojích progresivistické levice jakožto ideologie kapitalismu není paradoxní, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Liberalismus jako politická doktrína, jejímž jedním z hlavních duchovních otců byl John Locke, spočívá na myšlence, že každý jedinec má přirozeně, tj. předspolečensky, tzv. přirozená práva, kam John Locke explicitně klade zejména široce chápané právo na vlastnictví. Inherentně je tak s klasickým liberalismem spojena myšlenka nedotknutelnosti vlastnictví, včetně vlastnictví vlastní pracovní síly a jejích produktů (byť Locke samozřejmě nepoužívá pojem "pracovní síla"). Nicméně ‒ a to je důležité ‒ poté, co se objeví peníze, jež jsou "zbožím, které se nekazí", také vlastnictví cizí pracovní síly ‒ u Locka explicitně námezdně pracujícího (sluhy) nebo otroka ‒ a jejích produktů.

Tento typ vlastnictví, tedy námezdní systém, který je fakticky základem kapitalismu, je tak chápán jako něco přirozeného, vyplývajícího z přirozeného práva, a tudíž neodstranitelného. Respektive jakýkoli pokus o odstranění námezdního systému je vnímán klasickým liberalismem jako nelegitimní a v rozporu s liberální koncepcí přirozených lidských práv.

Liberalismus ostatně přímo vznikal jako doktrína, která měla legitimizovat právě nově vznikající kapitalistické produkční vztahy. V praxi je a vždy bude oporou kapitalismu. Historicky přinesl obrovský pokrok v oblasti občanských a politických práv, to ale na druhou stranu není důvod, proč by levice měla liberalismus jakkoli fetišizovat a považovat jej za "nepřekročitelný horizont naší doby" (jak se kdysi Sartre vyjádřil o marxismu).

Uznáváme, že liberální koncepce lidských práv má svůj emancipační potenciál, a to zejména v dobách autoritářské vlády či v dobách boje proti absolutistické monarchii, kdy vznikal. Obecněji by se snad dalo říct, že prohlubování liberalismu je emancipační v dobách, kdy veřejné dominuje nad soukromým. Dnes je ale situace přesně opačná. Soukromé dominuje nad veřejným, podmaňuje si ho a liberalismus představuje v tomto procesu důležitou oporu.

Liberalismus by mohl být v současné době emancipační pouze do té míry, v jaké by opouštěl svá původní východiska a přecházel na demokraticko-socialistické pozice. Musel by přecházet k obsahovému a pozitivnímu (nikoli formálnímu a negativnímu pojetí svobody, které je typické pro liberalismus); tedy k pojetí svobody, které je svobodou nikoli pouze od něčeho, nýbrž především svobodou k něčemu. Jinými slovy, liberalismus by byl v současné době emancipační přesně v té míře, v jaké by přestával být liberalismem. Socialistické hnutí neodmítalo pozitivní výdobytky liberalismu (a nemělo by tak činit ani dnes), ale usilovalo transformovat jejich obsah tak, aby umožňovalo širší uplatnění práv, zejména obsahových, tj. hospodářských, sociálních apod. S tímto požadavkem je však klasický liberalismus v rozporu. Nic na tom nemění, že některé proudy liberalismu do sebe obsahové pojetí skutečně zahrnují, a stojí tak někde na pomezí mezi liberalismem a demokratickým socialismem.

K tomu ode mne:

Celá druhá část je věnována brojení proti liberalismu. Nejde ani tak o to, že se – decentně řečeno – dopouštějí řady záměrných jednostranností, ale o to, že jsou úplně mimo, pokud jde o pochopení toho, kde probíhá frontová linie. To, co vykolíkovali, je mimo skutečné bojiště. Uvedu to na konkrétním příkladu toho, co sami říkají:

"Uznáváme, že liberální koncepce lidských práv má svůj emancipační potenciál, a to zejména v dobách autoritářské vlády".

Nestojí proti nám superautoritářský, degenerující a o to nebezpečnější systém globální moci? To jsou tak slepí, nebo nechtějí vidět, co se dnes odehrává. Nestojí proti nám v současné době vláda dosazená cizí mocí, která devastuje zemi a boj proti které si vyžaduje sjednocování všech emancipačních sil? A pokud má levice v tomto sjednocování sehrát nějakou roli, nesmí být tupá, omezená, pracovat s vyčichlými stereotypy a nepoužitelnými schématy. Jinak bude jako mouchy pod sklem. Ven se nedostane, ať poleze s nohama dolu nebo nahoru. Ke vzniku, mechanismům fungování a procesu degenerace současné globální moci viz zde:

https://radimvalencik.pise.cz/4432-pred-jihlavou-o-degeneraci-soucasne-moci.html

A ještě jeden příklad prázdnoty. Dlouho jsem čekal na to, s jakým ekonomickým návrhem k řešení otázky vztahu práce a kapitálu autoři článku přijdou. Konečně jsem se dočkal, cituji:

"Žádný z těchto směrů nemá nijak v úmyslu narušovat kapitalistickou hegemonii a transformovat vlastnickou strukturu, která generuje ekonomické nerovnosti (například zavedením majetkových daní, jak je navrhuje Thomas Piketty, a dalších nástrojů)." 

Jediné místo v celém předlouhém dvoučlánku. Obávám se, že o fungování současné ekonomiky ví hodně málo. Dokonce si troufám vsadit v poměru 10 ku 1, že o současných mechanismech bohatnutí bohatých a chudnutí chudých nevědí skoro nic, natož pak o tom, jak tento problém řešit. Klíčovou otázkou dneška je, jak se majetková převaha mění v mocenské výsady a jak tyto výsady urychlují proces koncentrace majetku, který se opět mění v koncentraci (globální) moci. A hlavně – jakým způsobem roli pozičního investování eliminivat. Kdo rozdává moudra bez znalosti této problematiky, nadělá v podobě rozšiřování ideového zmatku víc škody než užitku.

(Pokračování další částí a komentářem k ní)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Také z krátkého pobytu na Východním Slovensku. Procházka v okolí polské Černé hory na druhé straně Vysokých Tater. Na rozdíl od předcházející série z Levočských vrchů, které jsou osídleny velmi řídce, je tato část Polska doslova přecpána rekreačními zařízeními.

Takto jste Vysoké Tatry ani neviděli. Z polské strany působí mnohem mohutněji.

Tady je vidět intenzita rekreačního využití. Vyšší než v Krkonoších.

Ještě jeden pohled na zdejší půvabnou, ale trochu přelidněnou krajinu.

To je kopec Černá hora, podle které má jméno městečko pod ní. Na snímku je jen jeho malá část.

Zpět na hlavní stranu blogu