Z diskuse k pěstování vize. Podněty k zítřejšímu silně obsazenému Litoměřickému odbornému semináře, který se tentokrát koná v Roudnici, viz:
Radek Novotný: Další otázky
Článek Radima jsem na jeho portálu dílčím způsobem (oblast sdílené ekomoniky v 3D tisku) komentoval, nicméně ohledně té orientace v turbulení době si skutečně myslím, že si musíme klást otázky spojené s tou "bifurkací" vývoje:
· Jak dopadne VIZE, když vyhrají západní elity finančních služeb (a NWO)?
· Co budeme s Vizí dělat, pokud vyhraje vidění světa BRICS+ založené na reálné výrobě z levných a dostupných surovin a energií? (Protože k realizaci VIZE potřebujeme jak ten stabilní zdroj energie pro fungování robotů (nanomateriály na koleně nevyrobíme) a řízení systémů přes umělou inteligenci (topič asi modulární reaktory ovládat nebude), tak i kapitál. To myslím J. Kohout iJ. Suk formulovali správně.)
· A pokud kolaps bude proveden na úkor finančních elit a přechodu na NWO, tedy podle představ BRICS+ (hoši co mají suroviny a energie), neodsouvá se tím Radimem formulovaná Vize (produktivní služby, péče o staré a vzdělávání v lidských schopnostech a vlastnostech) do iluzorna? (To neznamená, že se s NWO a finančními elitami bude dát VIZE realizovat! To netvrdím, ale myslím si, že tohohle nepřítele známe a strategii, jak proti nim bojovat, máme.)
· A nesveze se naše měna do žumpy spolu s dolarem a eurem? (Pokud ano, za co podpoříme aplikovaný vývoj a pilotní testování v oblasti nanomateriálů a modulárních reaktorů?)
Jana Simonová: K otázkám i přecházející diskusi
Po týdnu se vracím k počítaci a s chutí si čtu vaše zajímavé emaily a lituji, že jsem se nemohla zúčastnit nedělní debaty.
Mezitím bylo otevřeno mnoho otázek. Velmi ocenuji emaily R. Novotného a jeho poznámky a skvělou analýzu J. Kohouta i následnou diskuzi k našemu průmyslu. Předpokládám, že se k tomu budeme vracet. Skvělé jsou taky poznámky Radima Valencika k projevu Putina. Zejména teze, že "koncentrace majetku ani koncentrace moci nepomáhá problémy řešit, ve svých důsledcích je spíše vyhrocuje. Patrně je to tím, že právě koncentrace moci a koncentrace majetku způsobuje dosebezahleděnost, neschopnost vidět perspektivu, vyvolává neochotu k zásadním proměnám. Setrvačné vidění světa vždy vedlo a i dnes vede do slepé uličky neřešitelných problémů" posiluje význam vize.
Teď jen drobné poznámky, trochu neuspořádané, v reakci na vaše texty:
- Dle mého názoru skutečná rovnost nikdy nenastane a ani by neměla být naším cílem. Vždy budou lidé různě schopní a různě výkonní, a proto také by měli být různě odměňováni. Odměnování i danění by mělo být nastaveno tak, aby motivovalo k individuálnímu uspokojování potřeb a rozvoji vlastního a rodinného potenciálu a zároven vedlo lidi k jednání ve prospěch komunit a celé společnosti.
- Již několik let jsme svědky postupného oslabování role dolaru jako rezervní měny. Mnoho zemí se postupně zbavuje dolaru ve svých devizových rezervách a tento proces bude dále posilovat, nejen v důsledku nesplatitelných a stále rostoucích dluhů USA, tištění ničím nepodložených penez, ale i hrozbě zmrazení dolarových rezerv, přechodu obchodních operací BRICS na jinou měnu, a tím i klesající poptávce po dolarech. Proti tomuto trendu stojí většina majetných lidí světa, kteří dolaru stále bezmezně věří, často investují na finančních trzích a svět bez něj si nedovedou představit. Ti svou poptávkou drží kurz dolaru stále nad vodou.
- Myslím proto, že žijeme v době, kdy vzniká více finančních systémů. Jednak je to tradiční systém, založený na dolaru, který stále dobře funguje a bude dále fungovat pro finanční a spekulativní trhy a zboží, které bude za dolary ve světě k mání. Kromě toho vznikají a budou stále lépe fungovat i jiné finanční systémy, protože to dnešní IT umožnuje a protože to potřebuje ke svému rozvoji více než polovina lidstva. A země BRICS dnes mají sílu realizovat svoje obchody ve měně jejich volby. Myslím, že k barteru má lidstvo ještě daleko, protože využití jakékoliv měny je efektivní a usnadňuje obchodní a finanční transakce.
- Země jako Česko musí počítat s tím, že všeliké energetické a přírodní zdroje budou na světových trzích k dispozici v různých měnách za různé ceny. Pokud bude chtít Evropa být i nadále konkurenceschopná, bude muset dovolit svým firmám a vládám nakupovat co nejlaciněji.
- Souhlasím s tím, že inflace není nutná k prosperitě. Příkladem je Japonsko, které po desetiletí nemělo inflaci, a přesto dobře prosperovalo a udržuje se stále na technologické špičce. Souhlasím také s tím, že inflace živí především bankovní a investiční sektor, tj. to 1 procento nejbohatších, a proto je jedním ze základů liberální politiky. Řešení však vidím spíše v jiných finančních systémech, které by měly více evidenční charakter, s regulovaným napojením na finanční a investiční trhy, bez možnosti spekulativních obchodů, zejména v oblastech základních lidských potřeb, jako je energetická, vodohospodářská a potravinová bezpečnost.
- Co se týče vlastnictví, z naší vlastní historie víme, že soukromé vlastnictví i společenské vlastnictví jsou důležité pro rozvoj. Jde o to, v jakých oborech přináší více užitku společenské vlastnictví a v jakých to soukromé. Obecně, soukromé vlastnictví má motivační funkci, pokud však naprostá většina zisků nejde do kapes mála nejbohatších jedinců, kteří je používají spíše ke krátkodobému investování na burzách a finančním spekulacím, než k rozvoji lidského potenciálu nebo infrastruktury země. Tím enormně roste nerovnost a podkopává se rozvojový potenciál takové země, např. USA. Velké společenské projekty, jako dopravní a jiné infrastruktury apod. jsou bez efektivní role vlády a společného vlastnictví a veřejné kontroly nerealizovatelné. Jde o to najít tu optimální rovnováhu mezi soukromým a společenským vlastnictvím, aby se navzájem různé formy vlastnictví nelikvidovaly, ale soutěžily. Soukromé vlastnictví by nemělo existovat tam, kde je monopolní dodavatel a neexistuje tržní soutěžení. A trh by se měl otevřít i státním, komunitním a družstevním podnikům.
Závěrem, jen názor, že naše vize bude mít vždy význam, ať se ve světě děje cokoliv. Jen musíme stále sledovat, kam svět jde a ve svých úvahách respektovat možné vývoje.