Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

radimvalencik: Ad: ///Nově vytořená hodnota se dělí na variabilní kapitál a nadhodnotu, tedy z definice nadhodnota je to, co dostane kapitalista. Kapitalista se může podělit o nově vytvořenou hodnotu (v+m) a když dá dělníkům více, nadhodnota je potom menší. Nadhodnotu by dělník dostal jen v případě, že by měl v podniku podíl (např.zaměstnanecké akcie).///
Ve 2. dílu Kapitálu Marx rozšiřuje schémata a rozlišuje část "m" určenou na investice a část na osobní spotřebu kapitalisty. Ptá se ve svých úvahách, jak velkou část mže v konkurenčním prostředí kapitalista věnovat na osobní spotřebu...a nedokáže dát odpověď! - Bodejť, neznal problém investování do pozice a neměl ani teoretický aparát, aby tento problém uchopil.

Ad ///Kapitalista má zájem na motivaci dělníků k vyšším výkonům a lepší práci. Toho se může snažit dosáhnout např.zavedením úkolové mzdy (pokud to pracovní náplň umožňuje) nebo nějakou formou odměny za hospodářský výsledek podniku. Úkolová mzda motivuje k vyššímu výkonu, odměna za hospodářský výsledek k zájmu na co nejlepším fungování celého podniku. Není to dar, je to způsob motivace.///
V podstatě souhlas. Kapitalista (třeba Baťa) může dokonce investovat do lidského kapitálu svých zaměstnanců, aby získal konkurenční výhodu. Otázkou je, podle jakých pravidel se pak rozdělují výnosy z těchto investic. A také jak se rozdělují v případě, že investorem je zaměstnanec, který investuje ze svého "v".

Jinými slovy - lze si při interpretaci dělení výnosů me firmu a zaměstnance hrát se symboly "c, v, m", ale interpretace není jednoduchá. Pokud by se o to někdo chtěl pokusit, bude se muset hodně snažit. Lpět na původní Marxově interpretaci je dost hloupé. Marxe si vážím, ale on sám o řadě problémů věděl.