Vize, jakou potřebujeme/332

Vize, jakou potřebujeme/

Vícekrát jsem byl vyzván k tomu, abych předložil svoji představu o tom, jak vidím otázku vlastnických vztahů v souvislosti se zásadní změnou, o které hovořím, tj. s přechodem k ekonomice, v níž budou dominantním sektorem produktivní služby. Jakou roli bude hrát společenské vlastnictví a jakou soukromé?

Vzhledem k tomu, že jsem uspokojivou odpověď nedal, jsem oprávněně podezírán, že něco tajím. – Ne. Netajím. Nevím, resp. mám zatím dost neurčitou představu, jen vím, že problém je mnohem složitější než alternativa buď soukromé, nebo společenské vlastnictví.

Mám pořád před očima dílo jednoho z nejdůslednějších pokračovatelů K. Marxe – Milovana Djilase –, kterýupozornil na to, že vlastnické vztahy (jejich složky – organizační, rozdělovací, institucionální) jsou realizovány ve velké společenské dělbě práce prostřednictvím profesních činností, které zakládají možnost získávat podílem na realizaci vlastnických vztahů různé výhody. Vzniká tak "nová třída", která bude usilovat o změnu neplnohodnotného vlastnění v plnohodnotné, což také dějiny předvedly velmi názorně.

Kdo si toto neuvědomuje a nemá konkrétní představu, jak vzniku "nové třídy" zabránit, je naivní, negramotný a nebezpečný iluzionista.

Jediné, co jsem věděl, bylo, že i vývoj vlastnických vztahů směrem ke skutečné rovnosti, která je dynamická (dává rovné příležitosti k rozvoji a uplatnění schopností), efektivní (uplatňování schopností je nejvýznamnějším faktorem určujícím jak dynamiku, tak i kvalitu ekonomického růstu) a komplementární (jedinečnost potenciálu každého člověka může být využita k obohacení života každého jiného člověka, což je přirozeným základem lidské sounáležitosti), je vícerozměrný a složitý proces. To mohou někteří chápat jako obezličku, ale tím nic nezmění na skutečnosti, že udělat si představu o tom, jak se mohou vyvíjet vlastnické vztahy směrem k vytvoření podmínek pro skutečnou rovnost, je tvrdý oříšek.

Výrazné zintenzivnění diskusí v rámci pěstování vize přineslo dva materiály, které mé vidění uvedené problematiky posunuly o kus dál.

Jednak to je materiál Radka Novotného, který rozeslal v užším kruhu pěstitelů vize. Klade si v něm mimo jiné otázku: "Dovedeme si představit svět, pokud by se státům BRICSu+ podařilo položit dolar jako reservní měnu, tím položit i MMF a SB?"

Ano. I s touto představou je nutné pracovat. Materiál R. Novotného zpracuji a vhodnou formou zařadím do seriálu v nejbližší době. Současně jsem dostal i nesmírně zajímavý příspěvek Pavla Krajtla. Oba dva materiály sice souvisejí s otázkou vývoje vlastnických vztahů jen částečně, ale dohromady ukazují na jeden podstatný aspekt dané problematiky. K němu se stručně vyjádřím hned po té, co zde uvedu plný text příspěvku P. Krajtla (jako vždy odlišuji od svého textu barvou):

Pavel Krajtl: Online směnný barterový trh jako alternativa selhávajícího finančního systému

Mám vizi související s mocí peněz, moderním digitálním penězokazectvím a konceptem vymanění se z jeho vzdušných zámků.  Začnu připomenutím faktu, který si v běžném kontextu většinou neuvědomujeme. Jde o vlastnictví.

Na to, aby se dalo hovořit o vlastnictví, musí být dva. Ten kdo si vlastnictví nárokuje, a ten kdo jeho nárok uznává. Jestli je uznávání nárokovaného vlastnictví dáno přirozeným respektem k statu quo, zvykem, klamem, násilím, je irelevantní.  Neexistuje žádné vlastnictví spojené s přírodními zákony, neboť jde o čistě lidský společenský výplod. 

Krize systému, které nyní čelí tzv. západní svět, je soustavou podvodných narativů valících se na veřejnost z masmédií s morálním apelem útočícím na nejlidštější emoce s takovou nestydatostí, že si příjemce netroufá připustit, že je klamán ("takhle už by nám přece lhát nemohli"), neboť jen pomyšlení na to, vyvolává u normálního zdravého člověka pohnutí v amygdale spojené s pocitem fyzické nausey. 

Peněžní soustava zaznamenala od dob svého vzniku, kdy se jako platidlo uplatňovaly věci, které pro tento účel splňovaly z praktického hlediska zejména vzácné kovy, zaznamenala značný posun, kdy správa peněz připomíná spíše penězokazectví než finanční systém.  Nezlobte se, ale jako člověk, který fyzicky pracuje a vytváří hodnoty (někdy píšu i SW, ale počítač je pro mě taky jen jistý druh lopaty), si prostě nemyslím, že nějaká míra inflace je potřebná aby se nezastavila ekonomika, ale aby bankéři (penězokazové) měli z čeho žít. Emise peněz je zdroj jejich obživy, kterou okrádají všechny uživatele, kteří právem "nakupovat zadarmo" nedisponují. 

Otázka je, jestli při dnešním stavu peněžní soustavy něco jako peníze potřebujeme.  Místo digitálních financí totiž mohou našimi virtuálními peněženkami proudit přímo komodity, pracovní hodiny, rohlíky... a burza těchto věcí se může odehrávat přímo online při každé směně něčeho za něco.  Předpoklady pro vznik takovéhoto online směnného barterového trhu již máme. Digitální svět je na to připraven. Sociální sítě, virtuální měny s decentralizovanou správou, to všechno jsou součástky, které stačí seskládat dohromady jako kostičky lega. 

Prozatím by se koncept mohl odladit v nějaké online hře, a jeho přechod do reálné fáze by byl pak přirozený a "beznárazový".  Otázka je, co budou dělat všichni ti bankéři, správci peněžních fondů a co budou nabízet ke směně svých "výkonů" aby neumřeli hlady. 

Pokračování mého textu:

Krajtlův text je inspirující, ale pozornost chci zaměřit na něco jiného. Totiž na to, že v úvahách o vývoji vlastnických vztahů musíme uvažovat:

1. To, že globální finanční systém bude vystaven značným turbulencím (z tohoto hlediska bude nepochybně docházet k výrazné komodifikaci směny jak na globální, tak lokální úrovni, zde se uplatní mnoho prvků z toho, o čem hovoří P. Krajtl).

2. Musíme počítat s určitou mírou destability, která povede k lokalizaci ekonomických procesů, přičemž lokalizace výroby bude souviset i s technologickým pokrokem (nanotechnologie, malé modulární reaktory jako komplexní a v podstatě nevyčerpatelný zdroj energií v menších regionech apod.).

3. Lokalizace ekonomiky umožní rozšíření místního barterového obchodu a návazně rozvoj participační kultury (kultury účasti na efektivním rozhodování), která je v "dosahu" běžného lidského chápání a lidské kontroly (na rozdíl od nadnárodní moci).

4. Výrazný vzestup zaznamená sdílené ekonomika, a to jak v návaznosti na nové technologie (např. zdokonalování 3D tiskáren), tak i v souvislosti s lokalizací ekonomiky.

5. Jednou z klíčových otázek bude stabilita a horizontální propojování tvůrčích mezigeneračních týmů jako nositelů inovačního potenciálu a růst té složky výrobních i vlastnických vztahů, které se uvnitř těchto týmů i mezi nimi vytvářejí.

6. To, že se podstatné segmenty produktivních služeb postaví na své vlastní ekonomické nohy (budou schopny se financovat z produktivních ekonomických efektů svého působení), vytvoří ekonomický základ pro naplnění atributů skutečné rovnosti a umožní, aby investiční příležitosti spojené s nabýváním, uchování a uplatněním schopností byly využívány podle míry své výnosnosti.

To vše bude mít zásadní dopad na vývoj a kultivování vlastnických vztahů.

Míru turbulencí a destability, do které jdeme, lze těžko odhadnout. Ale ta neznamená jen rizika (včetně rizika největšího – fyzické přežití lidského rodu), ale také mimořádné příležitosti pro posun naší civilizace do "vyššího levelu". Tak ji využijme. Přemýšlivých lidí je dost, nyní jde o to co nejvíce se vzájemně obohacovat myšlenkami a najít co nejvhodnější funkční základ pro společenské aktivity zaměřené na nápravu stavu. Jednou z cest je pěstování perspektivní, realistické a přitažlivé vize.

A k tomu trochu inspirující přírody:

Většinu letní dovolené jsem trávil z rodinných důvodů v Košicích. Přece jen se nám však s manželkou podařilo krátce si zaletět k moři na Menorku. A tam máme možnost těžit ve zkracujících se podzimních dnech ze vzpomínek na léto ve středomoří.

Menorku lze poměrně rychle prochodit celou. Je přívětivá, i když pivo v některých obyčejných barech na plážích stálo až k pěti euro. Pláže, skály kolem nich, městečka i piniové háje stály za to.

Pobřeží Menorky pár kilometrů před Cuitadellou (druhé největší město na Menorce).

Docela bizarní část pobřeží. V dálce je poměrně dobře vidět Mallorka.

Takové kameny jsou zde běžné. Mít to tak na zahrádce! Ale to by zase nebyl tak velký zážitek vidět to zde.

Místo příznačně zvané Most. Kousek od Cuitadelly.