Radim Valenčík

Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

rubriky:

přihlášení

archiv článků:

Vize, jakou potřebujeme/331

0001pt;line-height: normal">Michael Kroh: Moje poznámky

1) Trh nikoho k inovacím nenutí. Pouze nabízí příležitosti, které se dají využít za pomocí inovací.

2) Ekonomika budoucnosti nemůže být založena jen na službách, protože ty k svému provozování potřebují výrobu. Myšlenka postavit člověka do centra snažení, jako cíl ekonomiky, je správná. Ale nikoli jako člověka jednotlivce (liberální pojetí), ale jako člověka společenského, zakotveného ve společenských vztazích.

3) Žádný "polidštěný" kapitalismus neexistoval, pokusy jej polidštit například zrušením soukromého vlastnictví výrobních prostředků ztroskotaly. Není se tedy k čemu vracet.

4) Definice ekonomiky budoucnosti je příliš obecná, abstraktní. Není jasné, v čí prospěch má být, kdo jsou ti inovátoři a kdo bude mít z jejich inovací prospěch. Čili opět se dostáváme k otázce přivlastňování (ekonomické formě vlastnictví). Čím méně bude zprostředkované soukromým vlastnictvím přivlastňování společenského produktu příslušníky společnosti, tím méně bude potřeba redistribuovat. "Redistribuční diktát" není nic jiného, než pokus o řešení rozporu mezi společenským charakterem výrobních sil a soukromovlastnickým přivlastňováním v podmínkách moderního sociálního státu.

IP

Ad 1) Záleží na segmentech trhu a také na kapitálu pro zavedení inovace. Např. v informační technice vyžaduje realizace nápadu v oboru software relativně menší kapitál než např. v kosmické technice. Ovšem porovnejme inovační aktivity soukromé SpaceX a státních NASA nebo Roskosmos.

Ad 2) Je otázkou, co jsou služby. Automatizace a robotizace výroby stírá rozdíly. Je programátor nebo operátor robotizované linky dělník anebo úředník? Odsuzovaní jsou třeba lidé manipulující s kapitálem (burzy atd.). Jenomže i na inovace je potřeba kapitál a některými finančními operacemi lze potřebný kapitál uvolnit. Jinak si dovolím nabídnout organizaci výroby "just in time", kdy není kapitál zbytečně umrtvován v zásobách. Ovšem společnosti takto vyladěné na hranici možností jsou také mimořádně zranitelné (jak se můžeme v současné době přesvědčit).

Ad 3) Zde asi nebudu souhlasit. Kapitalismus se sociálními rysy skandinávského nebo německo/rakouského typu zajišťoval mnoho atributů kvalitní životní úrovně a v řadě ohledů předčil byrokratický socialismus. Dnes se ale začíná prosazovat kapitalismus čínského typu řízený komunistickou byrokracií, který dokázal vyřešit chudobu stovek miliónů lidí. Vzhledem k historické disciplinovanosti, pracovitosti a skromnosti asijské populace dostává čínský kapitalismus sociální kapitalismy v Evropě pod tlak.

Ad 4) O podobě budoucí ekonomiky ani společnosti si netroufám spekulovat. Žijeme v době soutěže a současně spolupráce různých civilizačních modelů, kdy se prosazoval model euroatlantický, který ale v současně době prokazuje mnoho rysů své degenerace a naopak jiné civilizační okruhy si osvojují zvláště technologické výdobytky euroatlantické civilizace. Některé nežádoucí věci se naopak mohou šířit zpět do naší civilizace. Technologický rozvoj umožnil v Číně zavést systém kontroly obyvatelstva "sociální kredit". Existuje snaha tyto tendence zavést i v naší civilizaci. Jinak doporučuji zamyslit nad myšlením a způsobem života generací "Baby boomers" (což je nás asi většina kolem tohoto blogu), X, Y a Z (jak jsou označovány). Možná Vám bude připadat tak jako mně, že každá žije mentálně v úplně jiném světě, byť fyzicky sdílíme tutéž společnost a civilizaci.

Radek Novotný

Vyjdu z textu Jiřího Kohouta a jeho grafům v rámci diskusní skupiny.[1] Tam je krásně vidět, jak se díky Průmyslu 4.0 - robotizaci a zapojení AI přesouvá výroba do "téměř" nepodstatná. Díky 24/7 a třeba technologii 3D tisku je výroba velmi levná a mimo naše (lidské) aktivity.

Ale narůstá podíl přípravy výroby individualizovaných předmětů za stejné či nižší ceny, než hromadná automatizovaná výroba.

Prostě zákazník bude potřebovat kreativní a sociálně inteligentní / empatické / komunikativní lidi, aby mu pomohli si navrhnout předmět denní potřeby přesně jemu na míru, podle jeho i nejintimnějších potřeb. Např. při výrobě bot na míru potřebujete designerovi sdělit i to, že se Vám potí nohy, anebo že jste trochu prase a myjete si je jen 2x týdně, takže Vám smrdí. Přitom to není pro výrobu problém, prostě se při 3Dtisku přidá stříbrná vrstva, která bakterie živící se na potu a kousíčkách kůže eliminuje. Zákazník bude potřebovat i digitální zařízení, které změří individuální dynamiku pohybu (každý nějak specificky šmajdáme) a podle toho navrhne unikátní konstrukci boty. Zákazník tak získá "Digitální dvojče" svých nohou a nové boty mu už vytisknou v Copycentru na každém rohu (jako byly i Copycentra na papír) po celém světě do druhého dne, s možností recyklace starých bot.

A tak to bude se vším.

Tak zpět k vaší připomínce "Ekonomika budoucnosti nemůže být založena jen na službách, protože ty k svému provozování potřebují výrobu."

Radimem navrhovaný "Sektor Produktivních Služeb" je právě to, co jsem výše popsal jako jeden z příkladů. Poměr mezi službou a přípravou výroby se tím stírá.

A možná namítnete, že někdo ty roboty a AI bude muset kontrolovat, spravovat! Opět každý výrobní systém má své Digitální dvojče ve virtuální podobě a přes PLC systémy se udržuje. Kolaboratorní roboti mezi sebou komunikují, sami si nakupují součástky a materiál na burze, atd, atd.

K tomu ode mne:

Děkuji všem za podnětnou výměnu názorů. Téma je velmi důležité.

Chtěl bych jen poprosit, abychom se vzájemně vnímali a nepodsouvali druhému to, co neřekl. Uvedu příklad v návaznosti na příspěvek M. Kroha (už proto, že i tím otevírá řadu významných témat):

M. K.: "Trh nikoho k inovacím nenutí."

Ale já jsem napsal doslova, že kapitalismu chápu jako ekonomiku, ve které má "převažující typ vlastnictví podobu kapitálů, které si konkurují v tržních podmínkách, což je nutní inovovat", viz:

A ať se to M. Krohovi líbí nebo ne trh ne, ale, konkurence v tržních podmínkách nutí ekonomické subjekty k inovacím.

M. K.:"Ekonomika budoucnosti nemůže být založena jen na službách, protože ty k svému provozování potřebují výrobu."

Ale já nikde nepíšu, že by byla založena "jen" na službách. Jen píšu, že se produktivní služby stanou dominantním sektorem. Tak jako to, že se průmysl stal dominantním, sektorem neznamenalo, že by přestala existovat zemědělská výroba. Krohův argument je z tohoto hlediska asi tohoto typu: "Ekonomika budoucnosti (např. 18. století z pohledu století 14.) nemůže být založena jen na průmyslu, protože ty k svému provozování potřebují zemědělství." To je asi banální výrok,

M. K.:Žádný "polidštěný" kapitalismus neexistoval, pokusy jej polidštit například zrušením soukromého vlastnictví výrobních prostředků ztroskotaly. Není se tedy k čemu vracet.

To je jen opakováním toho, co jsem napsal tamtéž: "Návrat zpět k "polidštěnému kapitalismu" je patrně nereálný." Není však úplně pravda, že (alespoň částečně) ""polidštěný" kapitalismus neexistoval". Pokusy o sociální stát či tzv. "švédský model kapitalismu" apod. nelze přehlížet či bagatelizovat. Ale teď jde vývoj úplně jinam.

M. K.: "Čím méně bude zprostředkované soukromým vlastnictvím přivlastňování společenského produktu příslušníky společnosti, tím méně bude potřeba redistribuovat."

Velmi odvážné tvrzení. Alternativou rozdělování zprostředkovaného soukromým vlastnictvím je rozdělování na bázi společenského vlastnictví. Jakékoli vlastnické vztahy je však nutné realizovat konkrétními činnostmi lidí v rámci tzv. velké dělby práce. M. Djillas ukázal, dokázal a na jeho slova také došlo, že realizace postátněných vlastnických vztahů vede ke vzniku "nové třídy", která svá privilegia dříve nebo později promění v soukromovlastnické vztahy. Problém je "jemnější", než píšu, ale nevidět jej je asi chyba.

M. K.:"Redistribuční diktát" není nic jiného, než pokus o řešení rozporu mezi společenským charakterem výrobních sil a soukromovlastnickým přivlastňováním v podmínkách moderního sociálního státu."

To je reakce na toto mé tvrzení: "Kapitalismus byl vytlačen a nahrazen systém skryté přerozdělovací moci (redistribučního diktátu), který rychle vyčerpává ekonomický potenciál jednotlivých zemí i své vlastní možnosti, degeneruje a upadá." Ať se na mě M. Kroh nezlobí, ale toto je úplná zhovadilost. Rozdávání dotací (zvlášť těch eurounijních) jedno či Schwarzenbergovi, Babišovi či dalším, desetinásobně předražené zakázky a určování, kdo je může či nemůže realizovat, povolování, kdo s kým může a nemůže obchodovat, odkud lze a odkud nelze kupovat energie, potraviny apod., určování, jaká aktiva mohou být v rozvahách centrálních bank, tak aby docházelo k exportu inflace z elektronické produkce dolaru do celého světa, toto globální stabilionové přerozdělování, jak o tom píšu – to je "moderní sociální stát"?

Každá rozumná diskuse začíná tím, že druhému porozumíme. Ne tím, že mu s klapkami na očích podsouváme to, co neřekl, resp. nenapsal (platí litera, scripta, manet).

(Pokračování dalším tématem)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Většinu letní dovolené jsem trávil z rodinných důvodů v Košicích. Přece jen se nám však s manželkou podařilo krátce si zaletět k moři na Menorku. A tam máme možnost těžit ve zkracujících se podzimních dnech ze vzpomínek na léto ve středomoří.

Menorku lze poměrně rychle prochodit celou. Je přívětivá, i když pivo v některých obyčejných barech na plážích stálo až k pěti euro. Pláže, skály kolem nich, městečka i piniové háje stály za to.

Záliv u hlavního města Menorky Maó.

Jedna z nejstarších památek v Maó. Kostel Svaté Marie.

Vpravo dole je továrna na výrobu likérů - různě ochucené typu ginu (ze středomořského jalovce a dalších bylin). Asi 10 druhů. Ochutnal jsem je všechny. Nic moc. Se sardinským myrto se nedá srovnat. Tak jsem si dal večer raději vodku.

Toto už je z dalšího výletu. Takto jsem si představoval přistánína Marsu. Asi jsem dost velký optimista.

Zpět na hlavní stranu blogu