Radim Valenčík
Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita
Vize, jakou potřebujeme/328
Vize, jakou potřebujeme/
velmi podnětný materiál. Významně přispívá k překonání setrvačného vidění. Zde je druhá část:
Jak dál s průmyslem v ČR? – Část 2.
Jiří Kohout
(Pokračování ze včerejšího dne)
0001pt;line-height: normal">Jaké je východisko?
1) Je nutné si uvědomit, že žádný z výše uvedených oborů až na poslední nedokáže fungovat sám o sobě a potřebuje být zásoben levnou a dostupnou energií. Tedy prvním krokem v transformaci našeho hospodářství by měla být aktivizace Energetického průmyslu tak, abychom si vytvořili dostatečnou energetickou nezávislost na okolních státech. Tzn. uvedení první generace modulárních reaktorů do života.
2) Podporovat každou českou firmu, která se zapojí do výrobního a dodavatelského řetězce tak, že bude napojena na zdroj levné energie přímo a přitom bude produkovat díly do dalších modulárních reaktorů systémem jeden pro ČR, jeden na export
3) Další oblastí je robotika, která začíná a končí hydromechanickými a pneumatickými rozvody, ve kterých dnes dominuje firma FESTO. V ČR by bylo při současném strojním vybavení jednotlivých strojních firem velmi jednoduché vyvinout a zavést výrobu těchto komponent, které by opět pomáhali v rozvoji našeho robotického průmyslu. Naším cílem by měla být osa: komponenty, podsystémy, systémy, celky, PLC řízení, PLC řízení s umělou inteligencí a výsledkem této osy by byla schopnost vyrábět kompletní robotická pracoviště Made in Czech Rep.
4) Nanotechnologie a Biotechnologie jsou jedinou ekonomickou cestou jak při současném postupujícím celosvětovém zamoření pitné vody dosáhnout ekonomické dostupnosti pitné vody z kontaminovaných vod, a opět nám to krásně zapadá do sebe - modulární reaktor pohánějící nanofiltrační čističku vody a bioreaktor + přilehlou vesnici (město) někde na blízkém východě.
Doufám, že jsem dostatečně srozumitelně popsal, jak by ČR mohla obsadit přední příčky na světových trzích, a v kterých oborech. Důležité je si uvědomit, že vše potřebné již dnes v ČR máme a je to jen o tom, že se přestane vzývat neviditelná ruka trhu a začne se hospodařit s péčí vizionářského grundera.
Ptá-li se někdo, jak tohoto dosáhnout, tak je odpověď opět poměrně jednoduchá. V naší zemi se již 2x na Zlínsku vyskytl ekonomický úkaz, který se ani jednou časově nehodil a neměl šanci přežít celospolečenskou změnu.
Z podnikatelského přístupu pánů Bati a Čuby lze vydestilovat jednoduché pravidlo, a to takové, že k raketového rozvoji musí být pracovníci donuceni.
Oba systémy jsem řadu let intenzivně studoval, takže bude-li z Vaší strany zájem, mohu někdy v budoucnu popsat, jak by se jejich systém dal provozovat jako celostátní podnikatelský model s vysokou mírou sociálnosti a vysokou mírou motivace pracovníků a ziskovosti státu.
K tomu ode mne:
1. Ti, které téma zaujme, se mohou přímo zúčastnit 16. online diskuse k pěstování perspektivní, realistické a přitažlivé vize, která se bude konat v neděli 13. listopadu v 18.00 zde: https://meet.jit.si/radimvalencik
(stačí v příslušný čas rozkliknout)
2. Vítám vizionářství – je to přirozený postoj ke světu.
3. Ještě k předcházející části. Nelíbí se mně ta část modelu budoucnosti, ve které se hovoří o tom, že "zbyteční lidé" či "přebyteční lidé" (tam se to slovo nepoužívá, ale implicitně tam obsaženo je) budou financování základním či zaručeným příjmem tvořeným zdaněním práce robotů. – Ne. Nikdo se nesmí cítit být zbytečný nebo přebytečný. To vede ke ztrátě smyslu, vykořenění člověka z lidské pospolitost frustraci. I lidé s handicapem a lidé, kteří utrpěli současným systémem, který jim dává "vychutnat bezmocnost" musí najít cestu k začlenění do lidské pospolitosti jako přínosní pro druhé. Hledání konkrétních cest bude významnou náplní produktivních služeb.[1]
O tom všem bude zajímavé si na 16. online setkání popovídat. Hlavně, že začínáme uvažovat "nesetrvačně", tj. bez stereotypů.
(Pokračování dalším tématem)
[1] Právě připravuji příspěvek na konferenci věnovanou sociální práci. Sociální práce je převážně chápána jako využití daného potenciálu člověka v situaci, kdy je nějakým způsobem postižen, znevýhodněn či vyloučen. Takovým případem může být i ztráta zaměstnání v důsledku nástupu nových technologií. Právě na aktivní řešení důsledků, na "reaktivaci" potenciálu člověka cíleně a efektivně zaměřenou sociální prací by měly být věnovány ekonomické prostředky, které jsou vytvářené novými, často převratnými technologiemi, které vyřazují velkou část zaměstnanců ze stávajících typů pracovního či profesního uplatnění (a ne na "nepodmíněný příjem", který je ve své podstatě přiznáním oboustranné – individuálí i společenské – rezignace na to, že příslušná osoba se definitivně neoctně mezi "zbytečnými"). Jinak řečeno - místo NEPODMĺNĚNÉHO příjmu příjem podmíněný tím, že se jeho příjemce stane klientem efektivně zaměřené sociální práce a bude podstatným způsobem pocházet z jejich efektů.
A k tomu trochu inspirující přírody:
Hřbitov v Malvazinkách navštěvuji dvakrát i vícekrát do roka. Je na něm pohřbeno několik významných osobností a má pěkné okolí. Přesněji jeho návštěvu vždy spojuji s vycházkou do jeho okolí. Tentokrát jsem se sem vydal s konkrétním cílem - najít hrob Egona Bondyho, jednoho z největších českých filozofů. Znal jsem ho osobně a prožili spolu několik příběhů. Teprve nedávno jsem se dozvěděl, že je pohřben zde. Hrob jsem našel a čekalo mě velké překvapení. Ale o tom až se dostaneme k hrobu.
Mistr. Asi nejslavnější hrob na Malvazinkách. Netušil jsem, jak hluboký vztah k němu mám. Když jsem se v autobusu na poznávacím zájezdu na Sardinii dozvěděl, že zemřel, pocítil jsem nečekaně silnou bolest.
Jako když najdete zlatý poklad.
Tento hrob mě zaujal. Možná proto, že podobné jsem viděl ve slovenské Žehře.
To už je foto z další mé oblíbené procházky mezi Albertovem a Apolinářem. Po této cestičce jsem šel poprvé a objevil na ni druh šalvěje, který jsem ještě nikdy neviděl.
