jana: Zdravím a díky za všechny skvělé texty,
projev byl výjimečný, analýza Jana Campbella a následné komentáře Radima a Radka vynikající a inspirativní pro další diskuzi. Souzním se vším, co bylo napsáno s některými nuancemi.
Prezident Putin představil strategickou možnost soužití zemí světa, přičemž používal obecné formulace, které lze možná různě konkretizovat, ale přitom nesnižují přitažlivost jeho vize. Není pochyb, že považuje Euroasii za prostor s enormním rozvojovým potenciálem a dle mého názoru vyjádřil otevřenost tohoto prostoru také pro Evropu. Jinými slovy, Putin nechce stavět uzavřené bloky, ale otevřenou spolupráci, založenou na dohodě a ne hegemonii. Otázka je, jestli Evropa o takovou spolupráci stojí. Samozřejmě pro Evropu asi nebude snadné pýchu a aroganci překonat, i když spolupráce s tímto prostorem je a bude pro ni jednoznačně výhodná, ne-li kriticky důležitá.
Někdy se mi zdá, že podcenujeme vědeckotechnický potenciál současného Ruska. Evropa R. považuje za dodavatele energií, ale už přehlíží jeho světové prvenství v kosmickém, vojenském a jaderném průmyslu. Samozřejmě R. nikdy nepředávalo výsledky vojenských výzkumů pro širší aplikace ve spotřebitelských odvětvích, tak jak to od 2. světové války dělají US. Proto, a nejen proto, v mnoha oblastech zaostává..., ale má ty špičkové vědomosti (matematiku a fyziku na amerických universitách učí Rusové), které jsou potřeba pro přechod na průmysl 4.0. Takže, i když o tom nemluvil, jiná jeho rozhodnutí a projevy naznačují, že rozvoj high tech oborů a jejich masové využití, je mezi jeho prioritami.
Co se týče dehegemonizace, která je klíčovou otázku dneška, nic nesvědčí o tom, že zastáváme roli statisty. Naše vláda podporuje dlouhodobý konflikt na Ukrajině, účastní se spolurozhodování v EU a NATO a je na straně hegemona, který se tento nezvratný proces snaží zastavit bez ohledu na to, jaké dopady to bude mít pro jeho spojence v Evropě.
Tolik ode mne, asi příliš neučesaně...), jsi