Vize, jakou potřebujeme/321

Vize, jakou potřebujeme/321

Z rozhovoru pro Parlamentní listy vybírám pasáže, které navazují na včerejší článek o významné souvislosti reformou penzijního systému a realizací perspektivní, realistické a přitažlivé vize:

3. část výběru:

Jako argument pro zvyšování důchodového věku bývá uváženo, že po letech 2032 a 2033 začne narůstat důchodový deficit. Vy se problematikou dlouhodobě zabýváte, jak to vidíte Vy?

Jako první krůček s nezanedbatelným efektem by stačilo – v tomto případě čistě administrativně – dát lidem, kteří dosáhnout důchodového věku, aby se mohli v případě, že budou chtít být nadále výdělečně činní, rozhodnout, jakou část starobní penze chtějí pobírat, a jakou část investovat do zvýšení důchodu. Dnes totiž mohou jen jedno či druhé, což je hodně demotivující a bývá i příčinou toho, že člověk se rozhodne raději ukončit svou pracovní činnost. Důležitější jsou však náročnější opatření. Pokusím se je stručně popsat a ocenit jejich efekt:

1.

Komplex pracovně právních opatření, která umožní postupné rozvolňování pracovních aktivit. Poměrně velká část zaměstnanců by byla ochotna pokračovat v pracovní činnosti, pokud by jim byl zaměstnavatel ochoten snížit úvazek. Zaměstnavatelé mají často o osvědčené zaměstnance důchodového věku zájem, ale možnost jejich udržení formou zkráceného úvazku přehlížejí. Přitom právě vytváření takových možností by mělo být jednou z nejdůležitějších forem společenské zodpovědnosti firem a firemní kultury.

Odhad účinku: Oproti současnému stavu by se počet výdělečně činných osob v důchodovém věku zvýšil po přepočtu na plné úvazky o 2 %, dalších 5 % v delší perspektivě.

2. Zvýšení motivační síly průběžného penzijního systému k prodloužení doby dobrovolného produktivního uplatnění dle individuálních možností při současném posílení solidarity mezi těmi, kteří chtějí být i ve vyšším věku produktivně činní, a těmi, kteří již být nemohou či nechtějí. To lze vhodným přechodem k plně zásluhovému systému, dokonce by stačilo vytvořit "postgraduální nadstavbu” průběžného systému, do které by vstupovaly osoby, které dosáhly hranice 65 let podle zásady, co do systému dám, to v podobě doživotní renty – po odpočtu vhodně nastaveného vnitrogeneračního solidárního odvodu – dostanu zpět. Tuto nadstavbu by pak bylo možné rozšiřovat směrem k nižším ročníkům a reformovat celý systém. Jedná se o dlouhodobý základ dále uvedených navazujících kroků.

Odhad účinku: Oproti současnému stavu by se počet výdělečně činných osob v důchodovém věku zvýšil po přepočtu na plné úvazky o 3 až 5 %, zejména by se však otevřela cesta k navazujícím zásadním změnám s výrazným efektem.

3. Motivovat zdravotní pojišťovny a prostřednictvím nich poskytovatele zdravotních i lázeňských služeb k prodloužení fyzických i psychických předpokladů uplatnitelnosti člověka na profesních trzích, včetně využití lázeňské péče a vhodně volených kulturních programů v rámci ní. To lze zajistit tak, že část odvodů z výdělečné činnosti do zdravotního pojištění osob nad 65 let bude zůstávat příslušné výdělečně činné osobě na účtu, ze kterého bude moci hradit nadstandardní zdravotní péči určenou dané osobě právě k prodloužení doby dobrovolného produktivního uplatnění. Tím bude rovněž každá zdravotní pojišťovna zainteresovaná na poskytování těch služeb, o které jde, včetně prevence, monitoringu zdraví či poskytování lázeňské péče. Tak, aby osob, které se produktivně uplatňují v produktivním věku, bylo v jejím pojišťovacím kmeni co nejvíce.

Odhad účinku: Oproti současnému stavu by se počet výdělečně činných osob v důchodovém věku zvýšil po přepočtu na plné úvazky 1,5 až 2 %. Postupným zdokonalováním systému podpory produktivního uplatnění v této oblasti, včetně zdokonalení tímto směrem orientovaných lékařských technologií až o 10 %.

4. Celoživotní vzdělávání včetně certifikovaných kurzů zaměřených na upgrade schopností profesních, komunikačních, sebepéči o zdraví apod. poskytovaných univerzitami s ohledem na reflexi změn ve společnosti. Postupně se změní celý vzdělávací systém.

Odhad účinku: Oproti současnému stavu by se počet výdělečně činných osob v důchodovém věku zvýšil po přepočtu na plné úvazky o 0,5 až 1 %. Ve dvacetileté perspektivě až o 5 %.

5. Osvěta směřující k tomu, aby člověk od dětství uvažoval o celé své profesní kariéře, postupně si konkretizoval představu o své seberealizaci. Náklady v tomto směru jsou minimální a lze začít realizovat neodkladně. Pokud se tím postupně ovlivní dominující pohled na svět, povede to ke snížení procenta těch, kteří jsou odkázáni na financování z penzijního systému. Jde o změnu životního stylu směrem k přirozenému životu naplněnému smyslem.

Odhad účinku: Oproti současnému stavu by se počet výdělečně činných osob v důchodovém věku zvýšil po přepočtu na plné úvazky až o 5 %.

6. Hlavní a klíčové: Růst role tvůrčích mezigeneračních týmů v ekonomice jako nositelů inovačního potenciálu i jako oblasti ekonomicky velmi efektivního uplatnění osob vyššího věku.

Odhad účinku: Oproti současnému stavu by se počet výdělečně činných osob v důchodovém věku zvýšil po přepočtu na plné úvazky v důsledku růstu role tvůrčích mezigeneračních týmů v perspektivě 20 let od zahájení komplexních reforem až o 10 až 15 %, což je víc než dostatečné pro jeho udržitelnost. V delší perspektivě pak ještě o větší procento.

Zatímco dnes potřebujeme na "nakrmení" důchodového systému 9 % HDP, za 20 let to bude už 14 %. Dodatečných 300 miliard korun ročně se nedá jen tak ušetřit. Kde tedy hledat nové příjmy?

Pokud shrneme výše uvedených šest bodů, tak problém trvalé udržitelnosti průběžného penzijního systému lze řešit výše uvedeným způsobem, protože během 20 let lze dosáhnout zvýšení počtu výdělečně činných osob v důchodovém věku po přepočtu na plné úvazky o více než 20 % oproti současnému stavu při současném výrazném zvýšení výdělků. To je pro jeho trvalou udržitelnost více než dostatečné. K tomu je nutné uvažovat výrazné pozitivní efekty v oblasti daňového systému. Současně s tím bude probíhat přechod ke společnosti, jejíž ekonomika je založena na produktivních službách.

(Pokračování dalším tématem)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Přes víkend jsem si udělal výlet z Prahy k pánevní oblasti, který jsem rozložil na několik skoků do míst, kde jsem ještě nikdy nebyl, případně dlouhou dobu nebyl. Vychutnal jsem si přitom přicházející podzim.

Třetí skok byl pod kopec Ressl v Mostě. Už jsem zde byl vícekrát. Tentokrát jsem však šel po cestě mezi ním o porchovým hnědouhelným dolem Vršany, kde se ještě těžé. Táhne se až pod zámek Jezeří. Je znám z filmu Hastrman.

Živá část hnědouhelného dolu.

Další část funkčního hnědouhelného dolu.

Hřeben Krušných hor s horou Jedlovou.

Ještě jeden pohled na Jedlovou